Tomáš KUČERA: ... O tomhle by měl sport být - o radosti ze hry.

Jelikož i v práci trávím prakticky celý den na netu, tak v mých záložkách pochopitelně nechybí ani Fotbalunas. Je to super projekt, i zápasům v pralese to často dodá na zajímavosti a je fajn si přečíst, co se v soutěži, kterou hraji, děje.

Aniž bych se (výjimečně) chtěl nějak chválit, tak hodně gólů jsem dával vždycky. Ale je taky potřeba se s novým týmem sžít. Já přišel zpět do Zlivi v zimě a kluci si teprve zvykali na to, jak si nabíhám, kam potřebuji dostat přihrávku a tak podobně. A já zase musel pochopit jejich herní návyky. Teď už si to sedlo a konečně mi to tam začalo padat. I když pravdou je, že jsem těch gólů měl mít dvakrát tolik, kdybych nebyl takový dřevák :-)

Jsem odchovanec Zlivi, kde jsem byl od přípravky až do mužů. V roce 2003 jsem ještě zažil s áčkem postup do krajského přeboru. Ale kvůli studiu VŠ v Plzni jsem nemohl trénovat, a tak jsem toho za áčko zas tak moc nenahrál. A když Zliv zrušila B tým, odešel jsem do Sedlece, abych mohl pokračovat. Tam jsem zažil postup ze III. třídy a usídlení v okrese, kde jsem dával hodně gólů. Díky tomu si mě vybrali do Dřítně, kde jsem tři a půl sezony hostoval v I.A třídě. Tehdy to tam bylo super, hráli jsme dobře a jednou jsme skončili i druzí. Potom jsem se vrátil do pralesa na Sedlec, kde se sešel neuvěřitelný tým, který prakticky bez tréninku dokázal postoupit nejen do I.B, ale pak dokonce i do I.A. Z té jsme ale po roce docela pochopitelně spadli. A protože Zliv mezitím sestoupila až do okresu a můj synek začíná hrát taky fotbal u nás doma ve Zlivi, vrátil jsem se s jediným cílem, aby moje rodné město hrálo krajskou soutěž. Věřím, že se nám to podaří, protože jsem takovej maskot a obvykle nosím štěstí :-) Postoupil jsem se svými týmy už ze IV. třídy, ze III. třídy, z OP, z I.B i z I.A.

To si vybavím snadno, protože díky dědovi jsem si od prvního gólu vedl svůj deníček všech vstřelených branek :-) Dnes už to mám v excelu, který když otevřu, tak zjistím, že nejvíc gólů v jedné sezoně jsem dal v ročníku 2015-16, kdy jsem jich dal za Sedlec v I.B třídě 26 ve 26 zápasech ;-) Nepředpokládám, že to někoho zajímá, ale celkem jsem dal v životě 562 gólů, z toho 394 mistrovských a z toho 282 v mužské kategorii :-) Dokonce si píšu i to, kdo mi na góly nahrál. A protože jsem kdysi jako komentátor Nova Sport objížděl i různé exhibice, tak mi na góly nahráli třeba i Dino Koller nebo Karel Poborský. Mimochodem, zahrát si s ním, to bylo něco úžasného, ten člověk snad neumí přihrát jinak, než naprosto dokonale :-)

Já, když jdu na hřiště, chci vždycky všechno vyhrát. Takže i krále střelců, i když důležitější je samozřejmě týmový úspěch. Už jsem byl kdysi v okrese nejlepším střelcem tuším dvakrát, tak by to bylo fajn i do třetice. Ale neplánuji to, protože v mém věku už je v plánu hlavně přežít a nezranit se :-)

Já ji vidím celkem růžově, protože mi nepřijde, že by přibývalo mladých fotbalistů, i když my jich ve Zlivi pár šikovných máme. Ale myslím si, že dokud mi bude jen trochu sloužit zdraví, tak si svoje místo v nějakém týmu najdu. Navíc mám tu výhodu, že kvůli práci a rodině nemám čas na tréninky, takže mi nehrozí, že bych se při nich zranil :-) Hraji fotbal už hodně dlouho a ten propad kvality je bohužel znatelný. Vždyť já předloni bez tréninku dal v šestatřiceti letech v I.A třídě 12 gólů v 25 zápasech. Před 20 lety, když jsem začínal, bych bez tréninku v takové soutěži ani neměl šanci dostat se na hřiště. Ale nemám rád takové to přechytralé frfňání starců, že za jejich časů to bývalo lepší. Teď je prostě situace taková, že mladí kluci mají mnohem víc možností, jak se realizovat, než hrát fotbal. A já díky tomu snad budu moct hrát o to déle.

Nejvíc gólů mi momentálně připravuje Kuba Slavík. Ten když na křídle zakmitá nohama, tak uteče každému. A já bývám jediný z týmu, kdo stihne doběhnout do vápna, aby mi to mohl nahrát do prázdné, takže mu vlastně nic moc jiného nezbývá :-) Ale parádní centry umí i další mladík Matěj Fürst.

Z fotbalových zápasů, kde jsem byl osobně, asi výhra Česka na MS 2006 s USA 3:0 a pak prohra Sparty s nejhvězdnějším Realem 2:3. Taky jsem byl tehdy jako reportér na zápase Arsenal - Slavia 7:0, ale tam mi sešívek bylo až líto, i když jsem sparťan a demolici řídil i Rosa :-) A jelikož dělám v Motoru, kterému celý život fandím, tak z hokeje nejradši vzpomínám na postup z baráže v roce 2005, kdy jsme v Jihlavě naskákali na led a já pak mohl být i v kabině s hráči a na pódiu na náměstí při oslavách. Doufám, že něco podobného zažiji i po téhle hokejové sezoně.

Já už určitě nemířím nikam k výšinám a nějakým přehnaným cílům, sportuji, protože mě to pořád strašně moc baví a jsem rád, že dělám něco pro sebe. A nejvíc mě to pochopitelně baví, když vyhráváme, čemuž se snažím na hřišti přispět. Ale už jsem se naučil i prohrávat, protože vím, že to ke sportu taky patří. Hlavní je opravdu zdraví, protože při fotbale už jsem si několikrát zlomil ruku, přetrhl si křížák v koleni, nemluvě o desítkách stehů v obličeji a po celém těle, takže hlavní je opravdu přijít domů zdravý a moct se naplno věnovat manželce a našim třem dětem. Můj nejstarší šestiletý Kryštůfek už taky začal hrát fotbal a úplně největší odměna je pro mě, když vidím, jak mu svítí oči, když hraje a něco se mu povede. O tomhle by měl sport být - o radosti ze hry. Jsem rád, že se mě pořád i po víc než 30 letech, co fotbal hraji, drží.

Rituály nemám, nevěřím na ně, jen když dám gól a vidím mezi diváky svoje děti, běžím si s nimi plácnut. Sdílená radost je ta nejlepší.

Odjakživa jsem hrál v útoku. Jen v mladších žácích jsem chvíli hrál stopera, protože jsme postoupili do KP a já byl jeden z mála, který ukopl míč. Ale neosvědčilo se to, dostali jsme tuším přes 100 gólů :-) Ještě v dorostu mě chvíli "léčili" na beku, protože mi to tam nějaký čas nepadalo, ale nakonec mě vždycky vrátili dopředu, protože jsem ( býval ) celkem rychlý a vždycky nějaké ty góly nakonec dám.

V roce 2016 jsem dal v I.B Vyššímu Brodu 6 gólů při výhře 8:2 a ještě jsem neproměnil penaltu :-) Tehdy jsme to i točili, tak to mám na videu, o které se rád podělím (https://www.youtube.com/watch?v=FHB6PPG1c8A). Jako obvykle jsem jich měl tehdy dát ještě víc, ale nejsem hold žádnej Ronaldo ;-)

To bude, koukám, rozhovor, který zabere asi 18 normostran :-) Inu, mými přednostmi jsou určitě rychlost, výběr místa a schopnost vyhnout se ofsajdu. Nedostatky mám pak zejména v bránění, ale ani ne tak v tom, že bych bránit neuměl, ale moc se mi nechce. Ale co, Messi taky nebrání :-)

Chtěl bych všem popřát, ať mají nejen z fotbalu, ale vůbec ze života hlavně radost. Ať si ji nikým a ničím nenechají zkazit, protože jsme tady všichni na chvilku a často řešíme úplné zbytečnosti. A chtěl bych taky pozdravit svou úžasnou manželku Ivču a všechny naše děti, protože jsou to nejlepší, co mě v životě potkalo. Díky moc a pokud to někdo dočetl až sem, ať si ke mně dojde pro věcnou cenu. Ale pozor, budu dotyčné přezkušovat, zda vše přečetli pozorně :-D

Díky moc, rádo se stalo a pro věcnou cenu se zastav :-D