V Jankově je skvělá parta a zázemí, říká hráč kola Tomáš Cícha

Zpočátku to z moji strany bylo trochu nervózní, protože obvykle stopera nehraju. Hodně mně, ale i zároveň celému týmu, pomohl první rychlý gól Máry Kociana, který nám dodal větší klid. Následně se nám podařilo dát druhý zasloužený gól, protože jsme soupeře k ničemu nepustili za první půlku a víceméně jsme hráli na polovině soupeře. Druhy poločas začal z naší strany hodně ospale, jak to u nás bývá zvykem, dostali jsme rychlý gól a potřebovali se probrat. Naštěstí jsme dokázali rychle zareagovat a dostat se zase do pohody díky brance na 3:1. Můj čtvrtý gól už byla jenom taková třešnička, která nám pomohla zápas dotáhnout k vítězství. Celkově bych řekl, že nám to vzadu šlapalo dobře s klukama a s Fílou (Filip Černý), jsme si na sebe rychle zvykli. Bylo důležitý, že jsme dokázali hodit za hlavu nevydařený podzim a vstoupili do jarní části výhrou, na kterou musíme navázat o víkendu v Žabech.

Podzim byl z naší strany silně neefektivní a nedařilo se nám skórovat branky, ale naopak se nám dařilo lacině inkasovat velmi často po našich individuálních chybách. Žádné větší změny v týmu neproběhli kromě návratu Matese Maurera po zranění, jehož přítomnost na hřišti je hodně znát a dodává nám potřebnou kvalitu v útočné fázi.

Zimní příprava probíhala všestrannou formou - měli jsme tréninky v tělocvičně, kondiční přípravu, spinning a tréninky na umělce. Z mojí strany to nebylo nic světobornýho, protože většinu týdne trávím v Praze ve škole a tréninky bohužel stíhám jenom jednou za čas. S klukama v Praze si ale chodíme často kopnout a zároveň hrajeme strahovskou ligu v malé kopané, takže s fotbalem jsem v kontaktu i mimo Jankov. Zároveň jsem se snažil pravidelně hejbat i sám, takže to z mojí strany nebylo tak odfláknutý doufám :-D

S fotbalem jsem začínal v Meteoru Tábor někdy v šesti letech. Potom jsme se ale přestěhovali do Č. Budějovic a začal jsem hrát za SKP, kde jsem strávil celou dobu až do dorostu. S fotbalem jsem potom z časových důvodů asi na rok přestal. Začalo mi to ale chybět, a protože jsem často dojížděl za rodinou do Tábora, tak jsem to spojil a svoji kariéru opět “nakopl” v Táboře v pralesu ve třetí třídě. Přišla ale vejška a moje dojíždění do Prahy už se nedalo s fotbalem v Táboře z časových důvodů kombinovat a proto jsem hledal něco blíž Č. Budějovicím. Přes Fandu Fouska se mi podařilo dostat se právě do Dubnýho, kde mě kluci mezi sebe vzali, za což jsem strašně rád. Je tu skvělá parta a zázemí.

Vyloženě fotbalový sen nemám. Jediné co mě napadá tak propojení toho co studuju s fotbalovým prostředím, to by bylo hodně super. Z pohledu fanouška je můj sen se dostat na zápas Liverpoolu na Anfieldu.

První co se mi vybaví tak je asi zápas s SKP někdy v žácích tuším, kdy jsme byli na soustředění v Monaku a hráli tam proti místnímu klubu, který byl o několik tříd jinde. Nejlepší na tom bylo ale to, že jsme si vzájemně předali vlaječky a tu jejich mám u sebe do teď. Tak to je taková milá mezinárodní vzpomínka. :-D

Určitě, fandím Liverpoolu a obecně samozřejmě sleduju anglický fotbal. Snažím se sledovat každý zápas, ale ne vždy to vyjde. Český fotbal sleduju spíš vždycky zpětně přes výsledky. Jsem sešívka a jinak to ani nejde, protože to je prostě rodinný dědictví. Snažím se sem tam poslouchat podcasty o české lize, abych byl v obraze. Úroveň českého fotbalu je z mého pohledu v porovnání se zahraničím samozřejmě nic moc. Na mezinárodní úrovni už nebyl delší dobu žádný úspěch, což je odrazem toho, jak se v Česku fotbal hraje. Je to ale složitý, protože zázemí není pro všechny kluby ideální a výkonnostní a ekonomický rozdíl mezi např. první a druhou ligou je obrovský. Je důležité zvednout úroveň českého fotbalu jako takového, aby se lidi nechodili dívat jenom když přijedou top kluby.

Hlavně ať navážeme na vydařený vstup do jarní části, neusneme na vavřínech po jednom vítězství a máme co nejméně zranění.