Petr MAXA: Vždy když nastoupím, tak se snažím podat co nejlepší výkon

Tak to jsem věděl. Celkem pravidelně sleduji fotbalové servery v kraji, navíc v dnešní době sociálních sítí se to ke mně rychle dostalo i od spoluhráčů, kteří okamžitě organizovali hlasování, aby jim z toho něco káplo :-). A co říkám na nominaci? Asi ani nic. Vždy když nastoupím, tak se snažím podat co nejlepší výkon. A jestli jsem se teď líbil, jsem rád. Více mě však těší výhra, kterou jsme potřebovali.

Výhru jsme potřebovali jako sůl a po průběhu zápasu, myslím si, jsme jí získali zcela zaslouženě. Během prvního poločasu jsme měli územní převahu, ale těžko jsme se dostávali do koncovky. A když jsme jednou pozapomněli na zadní vrátka, soupeř nás gólově potrestal. Naštěstí netrvalo dlouho a Michal Ježek ještě do poločasu vyrovnal. Když pominu první desetiminutovku druhé půle, byli jsme po změně stran ještě více dominantnější a zaslouženě si došli pro tři body. Hodnotit výkon týmu bývá v našem případě složité, protože se sestava každý zápas mění, pokaždé hraje někdo jiný, jednou dorostenci, pak veteráni :-), takže je vždy otázka, jak si to sedne a samozřejmě jaký proti vám stojí soupeř. V tomto utkání bych vyzdvihl výkon tří hráčů. Rozhodně svojí zkušeností a přehledem ve hře byli velkým přínosem Martin Řezníček s Honzou Šindelářem. A asi nejlepší na hřišti byl pendl Dáňa Kočer, který svojí rychlostí dělal soupeři obrovské problémy a bylo ho plné hřiště. Takhle bych si představoval, že se bude hráč „A“-týmu prezentovat v rezervě.

Máte pravdu, kabina si pro hlasování vybrala mě. Já už nastupuju spíše sporadicky, kdežto Dáňa má celou kariéru před sebou a možnost, stát se mužem kola, bude mít ještě nespočetněkrát. U mě už tolik příležitostí asi nebude, tak mi chtěli kluci dopřát chvilku slávy. Ale jak jsem zmínil v předchozí otázce, Dáňa by si to zasloužil víc.

Pěkná otázka, avšak díky svému věku, bolavým kolenům a lehčí nadváhy :-) už mě nic světoborného asi nečeká. Tu a tam vypomůžu právě našemu béčku, hrávám za staré pány a když si na mě někdo vzpomene, tak různé exhibiční zápasy a turnaje. Jinak dělám asistenta trenéra u jankovského áčka a to mi zabere spousty času, na druhou stranu i mnoho fotbalové radosti a zážitků.

Ani nevím, jestli mám nějaký top. Rád vzpomínám na vše, i třeba na ty horší věci, ze kterých se člověk může poučit. Ale nějaké momenty, které jsou trochu výše v paměti mám. V mládeži třeba gól Slávii Praha. Jako velkému Sparťanovi se mi splnil sen hned v žácích :-) Zahrál jsem si za reprezentaci jihočeského kraje na mezinárodním turnaji, hrál jsem v jednom týmu s Davidem Lafatou nebo Tomášem Sivokem. V paměti mám všechny postupy s Jankovem, které jsem zažil. Rád vzpomínám na gól, který jsem vstřelil v 90.minutě utkání v Kamenném Újezdu, který nám přinesl výhru 3:2 a zároveň postup do krajského přeboru. Ty TOP zážitky bych možná hledal právě poté na různých oslavách spojených s fotbalem :-D

Nejvíce se mi líbil brazilec Kaká. Jak na hřišti, tak i v soukromí to byl skromný kluk, jenž si na nic nehrál, přesto byl výborným fotbalistou. Na druhou stranu zastávám názor, že k fotbalu patří emoce, proto se mi líbili i různí bouřliváci, jako třeba Řepka, Cantona nebo Gattuso.

Za svoji kariéru jsem hrál na všech postech včetně brankáře. Nejčastěji, a tam mi to i nejvíce vyhovovalo, jsem nastupoval ve střední záloze. Vymýšlet přihrávky a připravovat gólové příležitosti spoluhráčům, to mě bavilo. Proto mým vzorem byl Kaká, protože to byl přesně takový hráč.

No, trošku právě byl :-) Nebyl jsem nikterak zákeřný, spíše jsem často diskutoval s rozhodčími, mnohdy i nevybíravě :-) A z toho plynuly červené karty. Takže se také stalo, že jsem musel třeba i šest týdnů nuceně pauzírovat. Ale s postupem věku jsem se, řekl bych, trochu zklidnil.

Jako maličkej jsem v Jankově začínal, pak jsem si odskočil do Dynama a od 16-ti let prakticky až na dva půlroky působím v Jankově. Po těch letech samozřejmě spjatý jsem a jak říkáte, i díky rodině. Táta kdysi hrával i trénoval, dodneška fandí (spíš kritizuje :-) ). Mamka pere dresy a stará se o účetnictví klubu, nejstarší brácha je prezidentem a druhý brácha fanouškem, sponzorem i funkcionářem. Takže zapojeni jsme všichni. A můžu říct, že jsem hrdý, co tu naše generace dokázala. Vybudovali jsme tu krásný areál, dvakrát postoupili do divize a trochu tím i proslavili obec jako takovou. Troufám si říci, že i SK Jankov má v kraji velmi dobré jméno. Bohužel i tyto úspěchy mají odlišnou stranu mince. Před 15-20 lety tu hráli v podstatě jen místní kluci nebo z blízkého okolí. Dnes je to naopak, což mrzí především některé místní obyvatele, kteří díky tomu přestali na fotbal chodit.

Tak asi určitě bych měl poděkovat taťkovi, kolik času musel věnovat tomu, abych mohl v mládí hrát v Dynamu. Byť jsem to nedotáhl nikterak daleko jako třeba Lafi, tak těch strávených let tam nelituji. Poděkovat musím i své manželce, která už sedmnáct let se mnou trpělivě snáší všechny fotbalové radosti i strasti, ale nikdy mi neřekla, abych toho nechal. Dříve jezdila se mnou na zápasy, teď už jen čeká až se vrátím domů a povyprávím jí, co jsem kde vyvedl :-D A co bych chtěl vzkázat? Asi tak všeobecně jen to, aby nás všechny fotbal stále bavil a naplňoval. Aby ti mladí, místo sezení u počítačů, šli raději sportovat, fanouškům, aby se na fotbalech dobře bavili a hlavně chodili v hojných počtech a hráčům, aby všichni dávali spousty gólů a vyhýbala se jim zranění.

Taky děkuji.