Za největší osobní výhru považuji to, že jsem porazil těžkou nemoc, říká kozlovický záložník Martin Krpec

Toto ocenění mne samozřejmě potěšilo, bylo to velké překvapení.

V Hradci jsme měli výborný vstup do utkání, ve 14. minutě jsme vedli 2:0, což bylo pro další vývoj zápasu rozhodující. Těší mě, že nás vedení neukolébalo a hráli jsme aktivně i nadále. Nutno říct, že i domácí měli velmi nadějné situace, při kterých nás výbornými zákroky podržel brankář Ondra „Iker“ Nezhoda. Z vítezství na půdě soupeře jsme měli obrovskou radost a jsou to pro nás velmi cenné 3 body.

Asi bych tu odpověď rozdělil. Co se týká výkonů v jednotlivých zápasech, tak si myslím, že nejsou vůbec špatné a dovolím si tvrdit, že nás žádný tým vyloženě herně nepřejel. Druhá věc jsou výsledky, se kterými nemůžeme být spokojeni. Hlavně domácí ztráty a venkovní prohra ve Štěpánkovicích nás velmi mrzí.

Určitě máš pravdu, že postup do I.A třídy je pro náš klub i vesnici velká událost. Oslavy se ovšem nekonaly, protože nikdo nemohl tušit, že postoupíme z druhého místa. Tato možnost se naskytla až těsně před rozlosováním nové sezóny. To byla asi jediná kaňka na závěr minulého ročníku, že jsme nedokázali udržet první místo. To bychom při oslavách asi zbourali půl Kozlovic.

Je fakt, že jsme se dlouho pohybovali na hraně I.B třídy a okresu. Před loňskou sezónou se žádná velká obměna kádru nekonala a ani očekávání nebyla příliš vysoká. Také začátek sezóny nenapovídal tomu, že bychom mohli hrát o postup. V polovině podzimu přišel zlom, vyhráli jsme derby proti favoritovi a velkému rivalovi z Tiché a to nás nakoplo k neskutečné sérii 13ti vítězství v řadě. V kabině se vytvořila skvělá parta, v zimě se kádr vhodně doplnil a výsledkem byla nejúspěšnější sezóna za posledních x let.

Dlouhodobě sázíme na vlastní odchovance a tuto filosofii jsme nezměnili ani v době, kdy byl opravdu velký problém s nedostatkem hráčů. Také proto došlo k těm sestupům do okresního přeboru. Nikdy jsme ale nechtěli jít tou cestou, že za hráče budeme platit velké peníze a takto „uměle“ udržovat vyšší soutěž. Navíc u nás hrají všichni pouze za párek a pivo, takže bychom jen těžko někoho zlanařili. V porovnání s jinými vesnicemi máme relativně širokou základnu, od předpřípravek až po muže. Našim problémem byl dorost, který jsme pár let vůbec neměli, což mělo značný dopad na šířku a kvalitu mužského kádru. Nyní již máme obsazeny všechny kategorie a dorostenci pomalu sbírají minuty i v mužích. Jinak jsme zdravý fotbalový klub, ve kterém vládne rodinná atmosféra. Za tím vším stojí velké úsilí všech trenérů, členů výboru a dalších činovníků.

Určitě. Návštěvnost na utkáních patří dlouhodobě k nadprůměru. Ať už se nám dařilo více či méně, fanoušci si na náš malebný stadión v podhůří Beskyd vždy našli cestu. Věřím, že k tomu přispívá i to, co jsem zmínil v předchozí odpovědi. Chodí na kluky, které osobně znají z vesnice a kteří mají ke klubu nějaký vztah. V průměru bývá na domácích zápasech okolo 200 fanoušků, poslední utkání s Darkovičkami se hrálo na pouť, což je kozlovický státní svátek a to je návštěva vždy mimořádná.

Ne všechny hlasy v klubu byly pro tuto variantu. Hlavně z ekonomického hlediska je to větší zátěž kvůli vyšším nákladům na cestovné. Navíc v době, kdy už se vědělo o navýšených platbách za energie atd. Vedení ovšem nechalo rozhodnutí na hráčích a my se dohodli, že do toho půjdeme. Já osobně jsem byl jednoznačně pro. Chtěl jsem si tuto soutěž vyzkoušet, poznat nové stadiony, potkat jiné lidi a také jsem věřil, že to může pomoct našim mladším hráčům v budoucí kariéře.

Naším hlavním trenérem je Josef Piskoř, který nás trénuje již několik let. I pro něj je zadostiučiněním, že po bídných letech mohl zažít úspěch v podobě postupu. Nebylo pro něj jednoduché pracovat s týmem v době, kdy se nedařilo a hráčů bylo málo. To si vyžadovalo velkou obětavost a já jsem rád i za něj, že nyní může koučovat mužstvo v I. A. třídě. Kuba přišel k týmu v průběhu minulé sezóny a přinesl správný mladický drajv, takže se trenéři dobře doplňují.

Řekl bych, že si děláme srandu všichni ze všech a ze všeho - tak to má ve správné kabině být.

Největší sílu vidím v tom, že kabina drží při sobě, jsme kamarádi i mimo hřiště a jak jsem již zmínil, všichni jsme buďto odchovanci Kozlovic, případně kluci, kteří v obci momentálně žijí a jejich srdce bije pro klub. To se projevuje i na hřišti. V čem zatím pokulháváme je občasná lehkovážnost při bránění zvláště standardních situací a také slabší produktivita nás vepředu.

Zahrál jsem si žákovskou ligu, pak druhou dorosteneckou ve Frýdku-Místku, poté mi další sportovní rozvoj zhatily zdravotní problémy. Na druhou stranu mi daly šanci vystudovat vysokou školu. Jako svou osobní výhru beru to, že jsem se dokázal vrátit na fotbalové trávníky po těžké nemoci.

Bylo to paradoxně pouze přípravné utkání, kdy jsem nastoupil ještě v dorosteneckém věku po boku svého nejstaršího bráchy za muže Frýdku-Místku. Pamatuji si, že jsem mu asistoval u jedné vstřelené branky. V kozlovickém dresu mám ještě v živé paměti loňské vítězství v derby proti sousední Tiché, kdy se mi povedlo dát hattrick. Tomuto utkání přihlíželo asi 600 diváků.

Obecně mě zajímá veškeré sportovní dění, sleduju velmi pozorně, jak si vedou naši reprezentanti jak v individuálních, tak kolektivních sportech. Já osobně si rád vyjedu na kole po okolních kopcích, občas si zajdu zaplavat a taky mám v oblibě pěší turistiku. Pokud mi kolena dovolí, tak bych si po skončení aktivní kariéry s chutí zašel na tenis, volejbal, lyže atd.

Jako malý kluk jsem sledoval především ofenzivní levonohé hráče, tehdy byl mým vzorem Patrik Berger. Ze zahraničních hráčů jsem měl v oblibě Rivalda. Z toho lze usoudit, že už něco pamatuju.

Tato sezóna je nejspíš moje poslední, tak budu rád, když si ještě sem tam se spoluhráči zazpívám vítěznou hymnu a v dalším průběhu sezóny budeme hrát v I.A třídě důstojnou roli. Po ukončení kariéry uvidíme, v Kozlovicích jsem 10 let členem výboru, takže minimálně u té „bafuňařiny“ bych zůstat chtěl.