Radku, fanoušci ti v hlasování dali nejvíce hlasů a ty ses díky tomu stal Hráčem kola. K tomu Ti na úvod srdečně gratulujeme. Tento pocit z vítězství v anketě už znáš, neboť jsi jej v minulosti už jednou zažil. Přesto můžeš sdělit, co pro Tebe toto ocenění znamená?
Předem děkuji za gratulaci. Pro mě osobně to znamená, že ještě umím fotbal dělat dobře a mám týmu co nabídnout. Člověk je samozřejmě rád za každou nominaci do sestavy. A pokud se ji podaří ještě i vyhrát, je to taková třešnička na dortu. U nás v týmu to znamená, že přibude něco dobrého do kabiny.
Ludgeřovice tuto anketu už dříve několikrát vyhrály. Dvakrát ji ovládli třeba David Zbořil nebo tvůj kolega a současný hrající trenér Michal Pěntka. Jsi rád, že ses jim v tomhle vyrovnal? Kde si myslíš, že jsi získal největší podporu?
Ano, vím o tom a osobně jsem rád, že jsem je oba aspoň v něčem dohnal. Třeba je oba ještě někdy předběhnu (smích). Podpora přišla určitě od současných spoluhráčů, ale myslím si, že pozadu nezůstali ani ti, kteří za nás hráli v minulosti. S mnohými jsme i nadále v kontaktu, což nás těší. No a nesmím opomenout ani naše fanoušky, kteří nás aktivně podporují. Tímto bych chtěl poděkovat za všechny hlasy.
Nominaci do sestavy kola jsi obdržel za výkon v předešlém zápase v Kozmicích. Zajímalo by nás, jak ses v tomto utkání cítil po herní stránce a jak bys toto utkání zhodnotil ze svého pohledu?
Se svým výkonem jsem úplně spokojený nebyl. Dlouho jsem se dostával do tempa, navíc hned v úvodu jsem se zranil. Už jsem letos odehrál lepší zápasy. A co se týče samotného zápasu, tak jsem názoru, že remíza byla spravedlivá. První poločas patřil Kozmicím, které si vypracovaly slušné šance a právem po poločase vedly. Ten druhý patřil pro změnu nám, byli jsme lepším týmem a zaslouženě skóre dorovnali.
V posledních zápasech se pravidelně dostáváš do slibných brankových příležitostí, díky čemuž se stáváš nebezpečným protivníkem pro soupeře. Co podle Tebe ještě schází, aby ses v nich více prosazoval?
Řekl bych, že především více klidu v koncovce. A také i trochu toho fotbalového štěstíčka. Spoluhráči mi po zápase v Kozmicích říkali, že si mám konečně koupit jiné kopačky (smích). Je potřeba na sobě stále poctivě makat. Pak věřím, že to začne i padat.
Vraťme se ještě k loňskému soutěžnímu ročníku, kde ses do sestavy až tak často nedostával. Kde byly podle Tebe příčiny?
Jaro bylo velmi složité. Vůle a chuť hrát byla, ale zdravotní problémy mi hrát neumožnily. Za celé jaro jsem nastoupil jen v jednom zápase.
Jak víme, situace v klubu byla velmi napjatá. Kolovalo mnoho zpráv, že ludgeřovický fotbal prošel během léta klinickou smrtí. Můžeš nám jako hráč, který si sám tímto složitým obdobím prošel, popsat důvody, proč k těmto problémům v klubu došlo?
Bohužel máte pravdu. Situace byla opravdu složitá, nezůstal zde kámen na kameni. Skoro všichni hráči naší základní sestavy se rozutekli do okolních klubů, bojeschopní jsme zůstali asi jenom tři. Vůbec to tady nevypadalo optimisticky. Naše zbylé torzo si sedlo s Michalem Pěntkou a řeklo si, že to tady padnout nenecháme. Poskládal se nový realizační tým a vybudovalo se zcela nový kádr. Letos máme zcela nové Ludgeřovice. Mladé, nezkušené, ale za to bojovné.
Nový hrající trenér Michal Pěntka o Tobě říká, že jsi srdcař a že si současnou sestavu bez Tebe neumí představit. Jak vnímáš jeho slova a co říkáš na jeho pozici hrajícího trenéra?
Ano, za srdcaře se určitě považuji. Ludgeřovice byly vždy mou srdcovou záležitostí. Michalovi jsem slíbil, že v týmu zůstanu a budu mu rád pomáhat v jeho nové pozici. On sám dříve ještě netrénoval. Sám vím, že ujmout se takového řemesla, a obzvláště u tak mladého kádru, není žádná pohádka. Naštěstí se může spolehnout i na zkušené duo Vláďu Coufala a Luboše Beganyho. Já se mu budu snažit vše ulehčit hlavně na hřišti. Chci být příkladem pro mladé kluky.
Na co si bude muset dát nový trenér nejvíce pozor? Jakou užitečnou radou ho můžeš podpořit?
Mužstvo je hodně mladé. Spousta kluků hraje mužský fotbal vůbec poprvé. Je potřeba dát mužstvu větší prostor a ono si to sedne. Je dobře, že mladíci chtějí na sobě pracovat, chodí pravidelně na tréninky. To je nesmírně důležité. Věřím, že náš tým má svou perspektivu.
Jaké pokroky či rozdíly vidíš sám u sebe? Cítíš, že teď přišla ta pravá chvíle stát se tahounem?
Jsem určitě rád, že dostávám nyní více prostoru. Ale upřímně řeknu, že největší rozdíl pociťuji v rychlosti. Už to není tak jednoduché jako dříve, kdy jsem svým protivníkům několikrát utekl. Holt mi už není dvacet let (smích).
Jako jeden z mála hráčů současných Ludgeřovic pamatuješ jak radosti z postupu do I.A třídy, tak i smutek ze sestupu o soutěž níže. Jak na tyto rozdílné situace vzpomínáš a který moment Ti nejvíc utkvěl v paměti?
Na sestupy se pochopitelně dobře nevzpomíná. Přesto pamatuju, že jsme v I.B třídě hráli dva roky. V tom prvním jsme sestavili zcela nový kádr pod taktovkou Vládi Coufala a rok na to jsme soutěží proletěli. Na tohle období a speciálně na oslavy postupu do I.A třídy vzpomínám úplně nejraději. Tehdy zde hráli skvělí fotbalisti, kteří vytvořili nejen super partu, ale hlavně silný tým. Dodnes si vybavuji, jak jsme v pohárových zápasech vyřazovali týmy z krajského přeboru či divize.
Jaké cíle sis stanovil pro letošní sezónu? Čeho bys rád ještě ve fotbale dosáhl?
Když budu upřímný, tak dosáhnout už asi ničeho. Budu rád, když mi bude zdraví sloužit a díky tomu se radovat ze hry a pomáhat týmu na hřišti. Pro letošní sezónu je cíl jasný. Být s týmem Ludgeřovic konkurenceschopný a udělat na konci sezóny dobrý výsledek. Našim fanouškům chceme dělat radost z fotbalu, aby na něj i nadále chodili a nás aktivně podporovali.
Prozraď nám něco o sobě. Třeba to, kdo je tvůj oblíbený fotbalista a kterého týmu fandíš od malička?
Od doby, co jsem dával rozhovor naposled, se toho moc nezměnilo. I nadále fandím Manchesteru United. Ani svého oblíbeného hráče jsem nezměnil. Nadále obdivuji Luise Carlose Almeidu da Cunhu. Z našich českých hráčů pak pochopitelně Vláďu Coufala nebo Jirku Pavlenku, s kterými jsem měl tu čest v mládí kopat.
A co Tvé koníčky? Co rád děláš ve svém volném čase, když se zrovna nevěnuješ práci ani fotbalu?
Snažím se žít aktivní život a věnovat se sportu, který mě drží v dobré kondici. V létě si rád zajezdím na kole, na jaře či na podzim dávám přednost horám a v zimě rád zajedu na lyže.
Na závěr nám prozraď, jaké je Tvé osobní povolání a jak své zaměstnání dokážeš skloubit s fotbalem?
V profesi se mi zadařilo. Na jaře jsem složil autorizační zkoušku v oboru pozemního stavitelství. V současnosti se živím jako projektant pozemních staveb. Musím zatím zaklepat, že svou práci umím skloubit s fotbalem, na který se najde prostor.