Davide, gratulujeme Ti k výhře v hlasování „Hráč 6. kola“. Můžeš nám říci, co pro Tebe toto hodnocení znamená?
Redaktorům děkuji za nominaci a fanouškům za hlasy. Každé individuální ocenění je hezké. To, že jsem tady, ovšem znamená, že jsem v první řadě pomohl svým výkonem týmu. Z toho mám větší radost.
Ocenění sis vysloužil za povedený výkon v předešlém domácím derby proti Kozmicím. V něm sis letos zase s chutí zastřílel a připsal svůj první letošní hattrick. Jak bys zhodnotil zpětně tento zápas ze svého pohledu?
Zápas hodnotím určitě pozitivně. Podali jsme slušný výkon, byli silní na míči, dobře soupeře napadali a hlavně proměňovali šance. Po dvou nepovedených zápasech jsme tohle potřebovali jako sůl.
Po svém hattricku už máš na kontě letošní produktivity 6 branek. Máš vytýčen nějaký cíl na sezónu, nějakou metu, s kterou bys byl za sebe spokojen?
Útočník se vždy hodnotí podle toho, kolik dal gólů. Já ale dávám větší váhu týmovému úspěchu. Lépe řečeno, když vyhrajeme 3:0 a já přitom nedám gól, je to pro mě víc než prohrát 3:2 a dát dva góly. Takže z toho vyplývá, že si takové cíle nedávám.
Tým Ludgeřovic má směrem dopředu obrovskou kvalitu. V čem vidíš odlišnosti a přednosti v porovnáním s ostatními útočníky - tvými spoluhráči Michalem Pěntkou nebo Marcelem Rodkem?
Každý z nás má jiné přednosti. Roďas (Marcel Rodek - pozn.red.) toho sice nenaběhá tolik, co ostatní, ale má perfektní techniku a přehled ve hře. Pěnťas (Michal Pěntka - pozn.red.) má sílu v krytí míče a je nebezpečný při centrech ze stran. Mé přednosti jsou především v rychlosti, v tom se hodně lišíme (smích). Co ovšem máme společné, tak je velká chuť po gólech, všichni tři dokážeme střílet góly.
V zadních řadách jste naopak trochu zranitelnější. Může to být tím, že se vám v obraně často střídají i takoví hráči, kteří nejsou přímo kovanými obránci?
Je pravdou, že nemáme kovaného stopera. V přípravě jsme zkoušeli několik variant a dostávali díky tomu moc gólů. Z toho jsme měli před sezónou asi největší obavy. Stoperskou dvojici vytvořili nakonec Polda (Vojtěch Polášek - pozn.red.) a Fojťas (Lukáš Fojtík - pozn.red.). Polda v obraně hrával, ale i pro něj to je nezvyklý post, hrával spíše na kraji. Fojťas byl vždy ofenzivní záložník. A přesto, že hraje letos jako stoper, patří po šesti kolech k nejlepším hráčům. Góly dostáváme především z našich individuálních chyb.
S týmem Ludgeřovic se musí v letošní sezóně počítat, že bude hrát v horních patrech a atakovat nejvyšší příčky. Souhlasíš s mým tvrzením? A jaké umístění na konci sezóny budeš za sebe považovat za úspěch?
Chceme jít do každého zápasu naplno, pokusit se vyhrávat a díky tomu se držet co nejdéle na dostřel špičce. Já osobně budu za úspěch považovat umístění do třetího místa.
Kdyby se Ludgeřovicím podařilo soutěž vyhrát, bránil by se klub případnému postupu? A ty za sebe, byl bys rád za vyšší soutěž? Anebo ti současná I.A třída vyhovuje s ohledem na práci, dojíždění atd.?
Jsem přesvědčen, že obec jako Ludgeřovice by si vyšší soutěž s ohledem na zázemí určitě zasloužila. O postupu ale nemluvíme. Chceme hrát především líbivý fotbal a sbírat body. Já osobně bych si vyšší soutěž v Ludgeřovicích uměl představit a rád bych si ji s nimi samozřejmě i zahrál.
Michal Pěntka měl o slabinách vašeho týmu jasno. Jednoznačně nedostatek hráčů na pivním poli, kde máte malou střídačku (smích). Co ty považuješ za hlavní slabinu týmu?
Míšovi dávám samozřejmě za pravdu. Sednout si po zápase jako tým, dát si pivo a rozebrat zápas, to by měla být povinnost.
Co nám ještě prozradíš ze zákulisí šatny? Co nám Míša Pěntka ještě neprozradil? Tak třeba, kdo chodí na tréninky a zápasy jako první a kdo jako poslední? Pokud to není tajné.
Mezi prvními chodíme my starší. Za to na čas si dávají především ti mladší, třeba Kafe (David Bílý - pozn.red.) a Tobi (Tobiáš Zbořil - pozn.red.), kteří chodí za pět minut dvanáct (smích).
Na jaře bojovaly Ludgeřovice s nedostatkem hráčů. V létě naštěstí klub svou soupisku doplnil. Přišlo více hráčů odjinud nebo se zde sází hodně na vlastní odchovance?
Odchovanců tady máme bohužel strašně málo. Kdybychom sem nepřivedli nové hráče, asi by se fotbal v Ludgeřovicích letos už nejspíš nehrál.
Co říkáš na dosavadní překvapení - mužstvo z Krásného Pole? Čekal někdo od vás, že bude nováček letošní sezóny vedoucím týmem po pěti kolech, navíc s plným bodovým ziskem?
Měli jsme tu možnost zahrát si s nimi přípravné zápasy. A už rok dva zpátky měli velkou kvalitu. Start soutěže se jim povedl a určitě jsou prozatím největším překvapením.
A co si myslíš o letošní úrovni I.A třídy? Máme spoustu nových manšaftů. Myslíš, že letošní liga utrpěla na kvalitě? A těšíš se osobně do nějaké nové destinace?
Myslím si, že za poslední 3-4 roky šla úroveň většiny soutěží dolů. Spousta klubů se potýká s nedostatkem hráčů a to se na kvalitě určitě musí podepsat. Asi nemám destinaci, kam bych se vyloženě těšil (smích).
V minulých rozhovorech s tvou osobou se čtenář dozvěděl, že za svůj dosavadní největší úspěch považuješ angažmá v Markvartovicích. Když se podíváme ještě do bodoucnosti, co by bylo dalším případným úspěchem pro Tebe?
Pro mě by bylo velkým úspěchem vyhrát s Ludgerama I.A třídu a postoupit do krajského přeboru.
Ke konci kariéry je ještě hodně daleko a také v to i doufáme. Ale přesto taková otázka. Hodláš u fotbalu zůstat i po aktivní kariéře? Umíš si sám sebe třeba představit v roli trenéra?
Mi osobně stačilo koukat se na zápasy, když jsem byl zrovna zraněný. Asi bych neměl nervy na to, kdybych musel všechny lidi trénovat (smích).
Osobním otázkách jsem se tentokrát vyhnul, protože ty už byly v minulých rozhovorech s Tvou osobou mnohokrát zodpovězeny. Přesto, ať není celý rozhovor jen o fotbalu, tak se na jednu osobní zeptám. Co rád děláš ve svém volném čase, když se zrovna nemusíš věnovat fotbalu?
Kromě fotbalu hraji také hokej a malou kopanou. Ale postupně už z těchto aktivit ubírám a vyhledávám spíš jiné koníčky. V poslední době třeba rád chodím na hory.