Sleduj fotbalunas.cz
Přihlásit - Staň se součástí komunity
TOP FOTKY TÝDNE: Nerušit, spím!
NEJ VÍKENDU: Kanonýr nasázel osm branek za zápas
HVĚZDY V PRALESE: Radek Šírl vrazil do soupeře a byl vyloučen

Největší slabinu našeho týmu vidím v tom, že na pivo chodí už jen naše trojka, říká ludgeřovický buldok Michal Pěntka

29.08.2022 18:22 Jiří Lusar

ROZHOVOR S HRÁČEM 3. KOLA:

V minulém týdnu jste hlasovali pro nejlepší hráče oficiálního 3. kola (ve skutečnosti druhého hraného). Z vašeho hlasování vzešel vítěz! Tím se stal zkušený šestatřicetiletý útočník MICHAL PĚNTKA, jenž hájí barvy ludgeřovického týmu. Redakce Fotbalunas.cz ho vyzpovídala a poskytla pro vás rozhovor. 

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Michale, vyhrál jsi hlasování o titul „Hráč kola“. Můžeš nám říci, co pro tebe takové hodnocení znamená?
Samozřejmě mě každá cena potěší, v mém věku dvojnásob. Na hřišti se potkávám s hráči, kteří jsou ode mě jednu nebo dvě dekády mladší, třeba můj spoluhráč Dominik Hurina by mohl vyprávět. Ten kluk pořád maká, aby se dostal do základní sestavy, ale já jsem pro něj velký konkurent a pouštím ho třeba až na posledních dvacet minut. Takže i to, že dostanu přednost před mladým nadějným klukem je pro mě velká odměna. Zkrátka je to asi ve mně.
Ocenění sis vysloužil za povedený výkon v předchozím kole na hřišti ve Staré Bělé. Jak bys zhodnotil tento zápas ze svého pohledu?
Stará Bělá začala dobře a byla zpočátku lepší než my. Prvních deset minut jsme byli pod velikým tlakem, ale naštěstí jsme dostali pouze jeden gól. Pak ovšem náš střed zvednul kotvu a jako správný motor zavelel k větší aktivitě, z čehož vyplynul náš tlak, který nás nakonec nasměřoval za vítězstvím.
Na hřišti tě bylo opravdu cítit, byl jsi přítomný snad u každé akce vašeho týmu. A nebýt vynuceného střídání, možná bys dosáhl i na hattrick. Co se stalo, že jsi musel zkraje druhé půle odstoupit?
Ano, zápas ve Staré Bělé se mi střelecky povedl. Ale lepší pocit jsem měl z výkonu v prvním zápase proti Jistebníku. S Davidem Zbořilem jsme se herně doplňovali a ukázali si, že oba zvládáme jak ofenzivní, tak i defenzivní úkoly. A není to pak jen o jednom střelci, který ve finále slízne smetanu. Zranění bylo naštěstí povrchního charakteru, což mi nebránilo, abych mohl nastoupit i v dalším utkání.
Před sezónou se šuškalo, že nemáš jisté místo v sestavě Ludgeřovic a možná budeš muset odejít. Jak ses s touto zprávou vyrovnával?
Během letní pauzy přišlo do našeho týmu mládí a tudíž konkurence. Abych mohl zůstat, musel jsem si místo poctivě vybojovat. V jednu chvíli to vypadalo, že nakonec odejdu do Markvartovic, kde jsem dokonce absolvoval i jeden trénink. Dokonce přišla i nabídka z Kravař, která mě zaskočila, ale i osobně dosti potěšila. Jednak si vážím, že si na mě vzpomněl sám kravařský Brückner (pozn. red. - trenér Karel Štěpán), ale i kvůli osobě Radima Baranka, s kterým musí být radost hrát v týmu.
A co nakonec rozhodlo, že jsi i nadále mohl zůstat v Ludgeřovicích?
Trenér Frič mě začal nasazovat na post zodpovědného stopera. Jenže kdo mě zná, ten ví, že nikdy tím pravým zodpovědným hráčem nebudu (smích). Celý život jsem byl spíše zvyklý soupeřovu obranu řezat, než abych se teď stal někým, kdo ji bude dirigovat. No a když se podaří vsítit nějaký ten gól nebo přihrát na něj, je to už jen příjemný bonus. Snad jsem poctivou dřinou trenéru Fričovi dokázal, že si tu šanci na mém oblíbeném hřišti ještě zasloužím a mohu něco uhrát a dokázat.
To rozhodně. A určitě nepůjde jen o působení na hřišti, ale i v kabině. A s tím navážu na další otázku. S kým si v mužstvu nejvíce rozumíš? A prozradíš nám také, kdo je největší šoumen v týmu a z koho si rádi děláte srandu?
Nejvíce si rozumím s našim pivním kroužkem, kam patřím já, Bělan a Adamec. Stabilně máme po každém zápase sezení a provádíme antidopingovou kontrolu. Pak nás ještě čeká disciplinárka před vlastními ženami. Dostáváme pořádně za uši, ale většinou v úterý žádáme o prominutí zbytku trestu (smích). Největším šoumenem v kabině je Danek Fekete, který nikdy nezkazí žádnou legraci. Umí si ji udělat jak z druhých, tak i ze sebe. On sám je nejčastěji terčem vtipů.
Když už se bavíme o vašem týmu z Ludgeřovic, v čem je vaše největší síla a kde vás naopak tlačí bota? Jaké jsou cíle Ludgeřovic pro tuto sezónu?
Ambice máme každý rok stejné - bavit fanoušky dobrým fotbalem, bojovat nejhůře do 4. místa a výsledkově prohánět největší konkurenty v boji o postup, kam řadím bezkonkurenčně Starou Bělou a Kravaře. Naše největší síla je v soudržnosti kolektivu, máme dobrou defenzívu, kde Fojtík s Poláškem patří mezi nejlepší hráče soutěže. No a když se zadaří, tak i velmi kvalitní útok. A největší slabina? Snad už jen v tom, že na pivo chodí pouze ta naše trojka (já - Bělan - Adamec).
O víkendu jste odehráli na domácím hřišti šlágr kola s Kravařemi. Jak ses na tento zápas těšil?
Na zápasy s Kravařemi se vždy těším. Je jedno, jestli hrajeme u nás doma, anebo u nich na jejich pěkném stadiónu. Je to vždycky svátek fotbalu. Nechci přehánět, ale je to něco, jako když přijede Dortmund někam v Německu. Divák se může těšit na kvalitní fotbal, emoce a hlavně skvělou diváckou kulisu. Určitě jsme se na zápas těšili, i když jsme ho nakonec prohráli. Ale nevěšíme hlavy, jedeme dál, pořád jsme na začátku sezóny a je to jen fotbal. A kdo ví, třeba jim tu porážku na jaře oplatíme.
Přejdeme pomalu a jistě na osobní otázky. Kdy a kde jsi s fotbalem začínal? A kdo tě k této krásné hře přivedl?
Ani už nevím, kolik mi bylo, ale pamatuji si, že to bylo tady v Ludgeřovicích pod trenérem Lukášem Holdíkem. K fotbalu mě přivedl můj táta, který do mě vařil fotbal od prvních krůčků. Máma to se mnou neměla vůbec jednoduché. Pořád lítat někam na tréninky a soustředění, do toho škola a ještě mě musela všude vozit autem. Klobouk dolů před ní, co se mnou vydržela.
Tak to jednoznačně. Máš ji co vracet. Když už se bavíme o sportu, byl fotbal vždy na prvním místě? Nebo jsi chtěl hrávat i jiný sport?
Už jak jsem byl malý, tak jsem si rád zahrál jakoukoliv hru, ale fotbal jednoznačně zvítězil. Byla to první opravdová láska a to trvá doposud. Snažím se držet hesla pana Hlinky, který říkával, že sport můžeš mít rád, ale fotbal musíš milovat. A to je přesně můj případ. Ale člověk se z toho nesmí ani "podělat". Zkrátka to musí být oddanost.
Jakých úspěchů jsi dosáhl s touto oblíbenou hrou? Čeho si nejvíce vážíš?
Prošel jsem mládežnickými kategoriemi v Hlučíně, Dolním Benešově, něco stihl odehrát i v dresu Baníku Ostrava. V mužích pak v Hati a nakonec zakotvil zase tam, kde to mám nejradši a kde začínal - u nás v Ludgeřovicích. Zkusil jsem si toho moc, od druhé ligy až po I.B třídu. I proto si vážím každé štace, která se mi naskytla. Kromě úspěchů jsem zažil i nějaké pády, což rozhodně není na škodu. Fotbal není jen o výhrách a postupech. Vážím si každého zápasu, ve kterém mohu nastoupit a ještě více mi udělá radost, když se na mě přijdou podívat má žena Věrka a kluci Matěj, Honzík a Tomáš.
Kdo byl či je tvým fotbalovým vzorem? A proč zrovna tento hráč?
Vždycky jsem obdivoval nizozemskou ikonu Marco van Bastena. On byl opravdu nejen pán střelec, ale zároveň i fotbalový elegán, který z fotbalu udělal pravé Shakespearovské představení.
Kterému týmu fandíš v české a zahraniční lize?
U nás fandím určitě Baníku Ostrava, vždyť to máme na jeho stadión jen pár kilometrů. V cizině jednoznačně anglickému West-Hamu. Je to i proto, že za tyto kluby hrají naši odchovanci a velcí kamarádi David Lischka a Vláďa Coufal, kteří to s fotbalem dotáhli opravdu vysoko. Věříme, že časem je mohou následovat další mladí jako např. Boháč. Všichni jsme na tyto kluky ohromně hrdí, jakým způsobem reprezentují naší obec.
Fotbal jsi nezažil jen jako hráč, ale i jako divák. Co byl prozatím tvůj největší fotbalový zážitek a kam by ses rád jednou zajel podívat?
Díky zmíněným klukům jsem už toho navštívil opravdu hodně. Těžko říci, co bylo nejlepší, já si vážím všech zážitků. A budu se snažit zůstat svůj a držet se hesla: všude dobře - doma nejlépe. Nemusím být všude. A já si bohatě vystačím i s tím naším Old-Traffordem v Ludgeřovicích, kde si po vyhraném zápase dáme karty a dobré pivo (smích).
A poslední otázka. Přeci jen už nejsi nejmladší, roky nezastavíš. Do kolika let plánuješ věnovat se aktivně fotbalu? Kam bys to chtěl ještě dotáhnout?
Není kam co dotahovat. Jsem na vrcholu, takže nějaké přehnané cíle si už nedávám. Já se chci fotbalem především bavit, takže pokud zdravíčko poslouží, budu ho ještě nějaký rok hrát a určitě ještě končit nehodlám."
Autor: Jiří Lusar

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.