Prezident klubu Milan Zázvorka a věrní fanoušci jsou hnacím motorem, říká Jan Volf

Motor žehrovického celku odehrál proti Čisté ve středu zálohy velmi dobrý zápas, za který si vysloužil nominaci do top jedenácky, kterou na základě diváckého hlasování ovládl. Hráč, který působil v mládežnickém věku ve Viktorii Žižkov nebo pražské Slavii znovu ukázal, že je mu tato soutěž malá. S hráčem kola, jehož najdete i v sestavě podzimu, nyní přinášíme tradiční rozhovor.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Za výkon v desátém kole jste se dostal do top jedenáctky, kterou jste následně ovládl. Očekával jste nominaci a následné prvenství?
Takového výsledku v anketě si samozřejmě cením, každopádně týmově podaný výkon a tři cenné body do tabulky jsou mi milejší. Kdybych věděl, kdo mi tolik hlasů poslal, určitě bych všem poděkoval. Tímto posílám pozdrav do Žehrovic.
Mšecké Žehrovice mají našlápnuto na první místo v tabulce. Lákal by vás postup do vyšší soutěže?
Celá soutěž má za sebou pouze první část, spíše bych řekl tu snadnější. Hlavní zkouška nebo prověrka přijde až na jaře. Jestli nás neopustí pracovitost, motivace a trochu štěstěny, na postup do vyšší soutěže se vyloženě těším. Jsem totiž přesvědčený, že letošní sezóna je zkrátka naše. Je to řečeno samozřejmě s nadsázkou, postup bych si osobně moc přál, udělal by nejen mně velikou radost.
Má dle vás současný kádr na to, aby se při případném postupu do okresního přeboru v soutěži udržel?
Máme skvěle poskládaný mančaft, každý zastává důležitou roli, jsme semknutí a zvyklí na sebe. Myslím si, že přechod do vyšší soutěže by nemusel být problém. Herně bychom se jednoznačně udrželi, navíc parta v Žehrovicích je nadstandardní, což je základ úspěchu.
Který tým vás v letošním ročníku nejvíce prověřil?
Týmů bylo určitě více. Začátek sezóny jsme zahájili prohrou doma s Kolešovicemi, poslední mistráky ukázaly sílu Pavlíkova, Čisté a Janova.
V čem tkví kouzlo Mšeckých Žehrovic zvládat těžké zápasy, ze kterých budou získané body hrát velkou roli v konečném zúčtování?
Prezident klubu Milan Zázvorka a věrní fanoušci jsou hnacím motorem. Na takovou otázku se těžko odpovídá, každopádně zodpověnost a neponechání nic náhodě nás všech je pravděpodobně velkou devizou. S těžšími protivníky roste i chuť, následně i herní pohoda a upřímná radost. O vítězné vlně ani nemusím mluvit.
Koho byste označil za nejvšestrannějšího hráče na okresní fotbalové scéně a v kom vidíte nejkvalitnějšího brankáře?
Teda, abych byl upřímný… To bych si musel vymýšlet a to opravdu nechci. Možná mnohé překvapím, ale za skutečného univerzála považuji mého spoluhráče jménem Petr Petr. Prakticky jako jediný si vyzkoušel snad všechny dostupné fotbalové posty, navíc je super srandista a bavič.
Jaká byla doposud vaše fotbalová kariéra?
Strašecí se kdysi dávno stalo mým zázemím, fotbalové krůčky započaly právě tam. S velkým očekáváním se později odehrál přestup do Slavie, kde jsem si mohl vyzkoušet pár sezón vedle nově postaveného Edenu. Paradoxně nejvíce zkušeností mi přineslo angažmá v AFK Slavoj Podolí, kde se již nehrálo na jednotlivce, ale kde byl celý kolektiv druhou rodinou. Dokonce jsme vyhráli i mládežnickou divizi, což považuji za největší úspěch. Po historickém vítězství klubu pokračovala kariéra přes Viktorii Žižkov a Nové Strašecí. Po roce, možná dvou pauzy, zaúřadoval Libor Slavík a nečekaně se mu podařilo uskutečnit můj přestup z právě zmiňované Viktorky do Žehrovic.
Během své kariéry jste prošel pražskou Slavií nebo Viktorkou Žižkov. Co že jste skončil v okresní soutěži a nepokračoval dál na vyšší úrovni?
Po maturitě přišla další etapa studia, medicína. A jak se říká: “nejdřív škola, pak zábava.” A v tomto duchu první ročník právě probíhal. Rok se tedy s rokem sešel a pak přišel moment, kterého zpětně vůbec nelituji. Populární adresa SK - MŽ.
Potkal jste se během působení v pražských klubech na tréninku s hráči, kteří nyní oblékají dres ligových klubů?
A že jich bylo... Talentovaných bylo opravdu hodně, na nejvyšší stupínek dosáhl bohužel málokdo. Krom pár výjimek. Jakub Jankto, tichý špílmachr, který obešel Itálii a zakotvil ve španělském Getafe. Za Patrikem Schickem se jezdilo na Spartu, se kterým v ročníku hrával Jindřich Staněk, nyní působící v Plzni. Moji bývalí spoluhráči kopou nižší soutěže u nás nebo v zahraničí.
Na co se během tréninků a vůbec v přístupu na Viktorce nebo na Slavii kladl největší důraz?
Začal bych docházkou, to byla alfa a omega. Dokonce na Slavii mají svoji vlastní střední školu se sportovním zaměřením, kam mě chtěli také dotlačit, naštěstí marně. Jinak si samozřejmě zakládali na profesionalitě a maximální připravenosti. Tréninky měly smysl a určitý řád, cvičení mělo kopírovat různé situace v herním poli. Zdokonalování techniky a důraz v osobních soubojích byl diskutován i v pozápasových rozborech.
Na jaký moment své kariéry vzpomínáte nejraději a naopak, na který byste rád zapomněl?
Celá fotbalová kariéra byla a je mým potěšením. Nikdy bych neměnil. Občas je fajn nechat si ty méně příjemné momenty a zážitky jen pro sebe. A na co vzpomínám rád? Možná na úplně první fotbalový trénink ve Strašecí, kdy jsem konečně přestal chodit na tenis a mohl se stát fotbalistou.
Jaké jsou vaše volnočasové aktivity?
Vášní hned po sportu je určitě cestování, Vietnam a Kambodžu mohu jen doporučit. Příroda a odpočinek mi také v téhle uspěchané době dělají radost.
Jakému fotbalovému klubu fandíte v naší nejvyšší soutěži a jakému evropskému?
Na srdci S - Sparta Praha. Celá moje rodina jí fandí, jinak jsem obyčejným fanouškem a zastáncem českého koeficientu. Z evropského mám rád Atletico Madrid.
Váš fotbalový vzor?
Diego se hezky skloňuje.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.