ROZHOVOR s Jiřím Ciupou: V Jihoafrické republice fandí všichni společně, i když proti sobě hrají dva největší rivalové

TS Galaxy se po podzimu nachází v tabulce na desáté příčce. Jaké byly ambice před začátkem sezony?

Ambice před sezonou byly určitě vyšší. Mluvilo se o tom, že by se chtělo skončit ještě lépe než v předešlé sezoně, to znamená do pátého místa. Úvod sezony se nám ale zdaleka nepovedl podle představ. Pak jsme ale po odvolání trenéra Ramovice deset zápasů v řadě neprohráli a teď stoupáme tabulkou k místům, kde bychom se měli pohybovat.

Vy v týmu zastáváte pozici gólmanské dvojky. Vyhovuje Vám tato pozice?

Kdybych řekl, že mi pozice brankářské dvojky vyhovuje, tak by se mnou bylo něco špatně. Určitě nejsem ještě ve věku, kdy bych měl být s pozicí číslo dvě spokojený. Bohužel se pro mě ale situace nějak takhle vyvrbila. Mohl jsem nastoupit až do 2. kola, odchytal jsem první dva zápasy a ty jsme prohráli o gól. Myslím si ale, že jsem podal slušný výkon. Poté přišlo jedno menší zranění, které mě přibrzdilo a pohárový zápas, kdy dostal šanci druhý brankář. Ten zápas jsme zvládli, a tak trenér sestavu neměnil. V lize se nám stále nedařilo a po nějakém měsíci za mnou přišel trenér, jestli už jsem stoprocentně v pořádku a připravený vrátit se do brány. Řekl jsem, že ano a další zápas venku proti Stellenbosch jsem chytal. Remizovali jsme 1:1, což byl pro nás důležitý bod z venkovního hřiště s velmi silným soupeřem.

Jaký byl hlavní důvod Vašeho rozhodnutí přestoupit právě do Jihoafrické republiky?

Nejde přímo o Jihoafrickou republiku, delší dobu jsem na sobě cítil, že potřebuji změnu, novou motivaci. V průběhu sezony, když jsem se v Karviné do branky nedostal, se naskytla tahle možnost. Nejdříve jsem se tomu smál a říkal, že tohle asi ne. Po pár rozhovorech a informacích, které jsem si ale zjistil nebo na které mě přesvědčoval trenér Ramovic, jsem si začal říkat, že to nevypadá špatně, že to může být zajímavé a že to chci zkusit.

Měl jste nabídky i z jiných zemí a klubů?

Před sezonou jsem řešil něco málo v Polsku, ale nebylo to nic tak zajímavého, abych kvůli tomu opustil Karvinou.

Jaké byly vaše první dojmy z Jihoafrické republiky a její fotbalové kultury?

První dojmy jsem začal vnímat hlavně tak, že jsem pociťoval obrovské rozdíly. Jak mezi kluby, stadiony a také lidmi. Bavilo mě to a začal jsem si zjišťovat co nejvíc.

Bylo těžké se adaptovat?

Nebylo to ani těžké, ani lehké. Řekl bych, že nějakou chvíli mi to trvalo, ale jsem přizpůsobivý a myslím, že jsem to zvládl poměrně rychle. Kabina i všichni v klubu jsou milí a přátelští.

Jak se liší tréninkové metody a každodenní rutina v TS Galaxy od těch, které jste zažil v Karviné?

Řekl bych, že nějaké větší rozdíly jsou možná v zázemí. To není na úrovni Karviné, ale klub se snaží dělat všechno pro to, aby ty podmínky byly na co nejlepší úrovni. Co se týká samotného trénování, tak jsem byl hodně překvapený, jak moc tady hráči běhají. Je to hodně o kondici. Tréninky jsou opravdu náročné, i pro mě jsou mé brankářské tréninky velmi výživné.

V rozhovoru pro iSport.cz jste uvedl, že se hráči před i po tréninku společně modlí a že modlitbu vždy pronáší ten, koho určí trenér. Byl jste už někdy určen Vy?

Ano, modlíme se před každým společným jídlem a před každým tréninkem a po tréninku. To samé platí pro zápasy. Abych odpověděl na Vaši otázku, tak ano, byl jsem uprostřed už několikrát. Poprvé jsem byl lehce nervózní, ale postupem času to začnete brát jako automatickou věc a je to úplně v pohodě. Někteří se modlí nahlas, někteří potichu. Každý má své. Člověk, který je uprostřed, jen modlitbu spustí tím, že řekne například: „Zavřeme oči a pomodleme se“.

Jak vnímáte úroveň jihoafrické ligy ve srovnání s evropskými soutěžemi?

Je to zajímavá soutěž. Týmy jsou velmi běhavé a jednotliví hráči jsou šikovní technicky. Každopádně po taktické stránce je to o něco slabší než v Evropě. Největší slabinou a rozdílem, který musím zmínit, jsou rozhodčí. To je někdy opravdu katastrofa.

Jaké jsou vaše dojmy z jihoafrických fanoušků a atmosféry na stadionech?

Naprosto fantastické. Mentalita fanoušků je tady úplně jiná. Milují fotbal, je to pro ně zábava, prostě párty. Tady neuvidíte, že by se fanoušci nenáviděli. I když proti sobě hrají dva největší rivalové, fandí společně, jeden v dresu Orlanda, druhý v dresu Chiefs, a žádná nenávist mezi nimi není. U nás je tohle nepředstavitelné, že byste na zápas Slavie proti Baníku přišli v dresu Sparty. Tady? Naprosto normální věc. Jde se na fotbal, vezmu si dres svého oblíbeného klubu, ale jdu se podívat na jiné týmy. Trumpety a bubny fungují na sto procent, opravdu si to všichni užívají. Naši fanoušci TS Galaxy jsou jako nějaký sbor. Mají spoustu druhů dechových nástrojů a celý zápas hrají. Někdy mám pocit, jako bych byl na nějakém průvodu. V jednom venkovním zápase jsem zažil dokonce i to, že po zápase šli na děkovačku normálně domácí hráči, ale po nich si domácí fanoušci zavolali i nás a dělali děkovačku pro nás. Tancovali a zpívali nám. Bylo to neskutečné. Říkal jsem si, že už vidím, jak fanoušci Baníku děkují hráčům Sparty (směje se).

Jaké jsou vaše oblíbené aktivity mimo fotbal v Jihoafrické republice?

Rádi chodíme s přítelkyní na Padel tenis, děláme si tréninky a baví nás to. Chodím taky na golf, ten sport miluju a v Johannesburgu je spousta krásných hřišť. Když je tedy čas, tak buď to hraju padel, nebo jsem na golfu.

Hádám, že gastronomie v Jihoafrické republice je od té nám známé asi poměrně odlišná. Už jste si zvykl?

Musím říct, že zase tak odlišná není. Mají pár svých specialit, ale jinak musím říct, že to stravování je hodně podobné. Jsou to milovníci masa, takže nějak speciálně jsem si zvykat nemusel. Přišlo mi to hned hodně podobné jako evropské jídlo.

Máte nějaké oblíbené speciality?

Nějaké neznámé speciality jsem zatím nepoznal. Jedna taková, která je zde populární, je Pap. Když jsem ho ale ochutnal, tak mě moc neoslnil, bylo to takové bez chuti.

Kdybyste měl říct jeden klad a jeden zápor angažmá v Jihoafrické republice, co by to bylo?

Kladem je obrovská zkušenost a záporem vzdálenost od domova.