Scházet se v deseti lidech a vyhrávat, to prostě nejde, říká Daniel Sklenička

Celou sezónu jsem hrál tužku a v 30. minutě jsem měl dodýcháno. Ale zápas v Sýkořici se mi povedl a chtěl jsem na to navázat i s Chrášťany. Asi se mi to teda povedlo (smích). Za prvenství vděčím přítelkyni, která to rozeslala snad všem kolegyním a povinně pro mě hlasovaly, jinak by prý nedostaly výplatu (smích).

Letošní sezóna byla od začátku na nic. Lidé, kteří chodili pravidelně, se na to vykašlali, párkrát se prohrálo a odešli Jonáš s Jakubem Sýkorou. Na jaře se k ním přidal ještě Luboš Šika, pak přišla tři nebo čtyři zranění stabilních hráčů. Scházet se v deseti lidech a vyhrávat, to prostě nejde.

Myslím, že se to zlomilo v zápase s Oráčovem, do té doby jsme tak nějak pořád věřili, že to udržíme. Uvidíme, co přinese další ročník.

Nejméně povedený byl rozhodně poslední zápas s Pavlíkovem, ale už bych to asi víc nekomentoval. Teď přijde dokopná a už myslíme na novou sezónu. Nejlepší zápas sezóny byl asi teď na jaře proti Kolešovicím, kam v zimě odešel trénovat náš bývalý trenér. Namotivovanost ukázat mu, že za to stále stojíme, nakonec přinesla ovoce a vyhráli jsme.

Změny asi budou. Očekáváme nějaké příchody, ale zatím je to vše jen na ústní domluvě, dál se to zatím nedostalo. No a odchody, doufáme, že žádné, ale o jednom hráči tušíme, že má ambice jít hrát výš. Jestli ho udržíme, budeme jen rádi.

Tréninky, to je další kámen úrazu. Scházíme se vždy v pátek, ale chodí stále stejní lidé a více jak osmi se nesejdeme. Alespoň si pak všichni dáme pivko, pokecáme a s čistou hlavou jdeme domů.

S fotbalem jsem začínal ve Spartě Řevničov, kde mě vedl pan trenér Landa. Od začátku jsem byl gólman a po konci první sezóny přišlo lano z Tatranu. Já jsem společně ještě se dvěma spoluhráči tedy začal novou sezónu na Tatraně. Bohužel jsem se tam do branky neprosadil přes Davida Lišku, takže jsem začal hrát v poli. Poté, když mi bylo asi třináct let, tak se táta nepohodl s jednou nejmenovanou osobou z Tatranu a řekl mi, že tam hrát nebudu. Tím pro mě kariéra na Tatranu skončila (smích). Během toho jsme se z Řevničova přestěhovali do Šanova a nejblíže jsme to měli do Senomat. Když jsem přišel na první trénink, tak zrovna sháněli gólmana, tak jsem řekl, že si tam klidně stoupnu. Zhruba do osmnácti let jsem chytal. Pak už mě to ale nebavilo, chtěl jsem hrát. Poslední sezónu mě trenér postavil do útoku a byl jsem nejlepší střelec senomatského dorostu. Je to divné, protože já góly normálně nedávám (smích). Poté mě Šanovští začali v hospodě přemlouvat, ať jdu hrát do Šanova, že jsem Šanovskej a nesluší se, aby šanovskej kluk hrál fotbal za "beranov". Takže takhle nějak vedla moje cesta až do Šanova, kde od začátku hraji na kraji obrany.

Nejvíce vzpomínám na poslední dva roky v Senomatech v dorostu. Měli jsme neskutečně silnou partu, byla tam s klukama sranda a občas, když potkám někoho z kluků, tak na to téma pokecáme a smějeme se tomu ještě dnes. Zapomenout bych chtěl na letošní sezónu, protože horší sezónu jsem ještě nezažil!

Můj fotbalový vzor je jednoznačně Tomáš Řepka.

V naší lize fandím Spartě už odmala a budu v tom pokračovat i nadále, i když se teď úplně nedaří. Na evropské scéně je to jednoznačně Liverpool FC. Byl jsem na jednom zápase a atmosféra mě úplně pohltila.

Jako fanoušek fotbalu sleduji. Myslím si, že jsme v zápase se Švýcary a Španěli měli hodně štěstí. Kuchta ukazuje své kvality, je na něm vidět, že chce pryč z Ruska. Portugalci, to už byl jiný kolotoč. A zákrok Ronalda měl být potrestán červeným kartónkem.

Ve volném čase jezdím na motorce (Enduro) a chodím hledat s detektorem kovů. Člověk si u obou aktivit neskutečně vyčistí hlavu. Samozřejmě nesmí chybět to pivko s přáteli.