Jan Král: Můj sen? Dát gól hlavou

20.09.2018 16:45 Tomáš Holata

V této sezoně zatím platí, že když se v nominaci objeví fotbalista Slavkova, tak slaví vítězství. Ani tento týden neznamenal výjimku, neboť získal největší počet hlasů třicetiletý záložník Jan Král. Režisér hry Slavkova se sice o vedení dlouho přetahoval se štěpánkovickým mladíkem Adamem Bartuskem, ale ve finiši ho jednoznačně porazil.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Jak jste prožíval hlasování a jak moc vás vítězství potěšilo?

Já osobně hlasování neprožívám, ale v kabině to vře. Kluci se tím baví, když se dostane slavkovský hráč do sestavy kola. Takže mě to samozřejmě potěšilo.

Po postupu Oldřišova nemá Slavkov v této anketě konkurenci. Čí je to zásluha?

Čím to je, to opravdu nevím. Nikoho do hlasování nenutíme, já sám nehlasuji. Asi máme fajn kamarády a fanynky, co nás chtějí povzbudit.

Spoluhráče obdarujete tradičním šampaňským anebo vymyslíte něco jiného?

Nevím, proč bych měl někoho obdarovávat. Na hlasování se podílelo více lidí, v kabině řeknu velké dík, a vůbec jsem toho názoru, že do šatny alkohol nepatří.

Nominaci jste získal za zápas se Suchými Lazci. Přitom jste prý nenastupoval úplně zdravý…Co vás trápilo a cítil jste zranění během zápasu?

Ano, už ráno jsem psal trenérům, že se necítím nejlépe, tahal mne zadní stehenní sval. Utkání však bylo pro mě i spoluhráče důležité. Museli jsme vyhrát, a proto jsem zatnul zuby, hrál a dvěma brankami pomohl k vítězství.

Podal jste skutečně vynikající výkon korunovaný dvěma krásnými brankami. Můžete prosím popsat oba gólové momenty?

Máte pravdu, hrálo se mi super. Se svými výkony jsem spokojený. Obě branky jsem dal ze střel podél šestnáctky. I při té rychlosti jsem měl dost času na to si balon dobře zpracovat, podívat se a pak už jen stačilo se dobře trefit.

V minulosti jste moc gólů nedával. Co se změnilo?

Góly moc nedávám. Ne že bych nechtěl, ale jsem hráč, kterého spíše těší asistence pro spoluhráče, proto raději vytvořím dobrou nahrávku místo střely. Přítelkyně mne také nabádá, abych více střílel a zkoušel i zakončit a občas to skutečně vyjde.

Ještě zpátky k utkání proti Suchým Lazcům. Co rozhodlo o vítězství Slavkova?

Rozhodla naše větší chuť vyhrát! Předváděli jsme svou hru po zemi, která nás dělá hodně silnými. Trenér dobře zareagoval a udělal pár změn v sestavě, podle formy kluků. Máme velice silnou lavičku, můžeme dát příležitost více hráčům, takže i když prostřídáme, tak kvalita hry na hřišti zůstane, což nám dříve chybělo.

Spousta lidí tento zápas považovala za důležitou záchranářskou bitvu. Je skutečně priorita Slavkova anebo máte vyšší ambice?

Proč se bavíme o záchranářské bitvě? My v kabině po každém vítězném utkání myslíme na to, kdo nás zastaví a už se těšíme na krajský přebor.

Určitě budete muset vylepšit venkovní výkony. Proč hrajete venku tak zakřiknutě?

Nevím, proč hrajeme špatně. V autobuse se každý soustředí na zápas a svůj výkon. Před zápasem si řekneme své a povzbudíme se. Hra není vůbec kvalitní, asi je v hlavách ta dlouhá šňůra bez bodu. Potřebovali bychom zvítězit, aby z nás nervozita z venkovních zápasů spadla. Fanoušci jezdí, skoro platí lístek do autobusu a my je vždy tak zklameme.

Během víkendu se ovšem podruhé za sebou představíte v domácím prostředí, kde narazíte na Štěpánkovice. Co vymyslet na tohoto soupeře a na co si dát pozor?

Štěpánkovice nás určitě přijedou obrat o body a nechat nás v tabulce pod nimi. My zase uděláme vše pro to, abychom vyhráli a přiblížili se k postupu. Potřebujeme hlavně podporu v brance, ta nám poslední zápasy chybí. Doufám, že kluci k zápasu přistoupí stejně bojovně jako posledně a balon bude hlavně na našich kopačkách a hra v našem tempu.

Hned na začátku sezony jste měnili trenéry. Projevilo se to nějak na tréninku a taktice?

Projevilo se to jen v kabině, kde nám zakázali alkohol a nastavili pokuty za pozdní příchody. Trenér potřebuje více času nás poznat a zjistit, jaké má kdo kvality. A jak už jsem jednou říkal, my se do toho kraje dostaneme! (úsměv)

Ve třiceti letech jste velkým slavkovským patriotem, když jste nikdy neměnil dres. Co pro vás tento klub znamená?

V klubu jsem od žáků a Slavkov je můj domov. Při přechodu z dorostu do mužů na mne byl vyvíjen tlak, že právě já mám být tahounem Slavkova a tvůrce hry a toho se držím dodnes.

Nikde jste neměl chuť odejít? Proč jste třeba v minulosti odmítl nabídky Hradce nad Moravicí anebo Dolního Benešova?

Chuť by asi byla si někde zahrát za lepší tým a vyšší soutěž, ale zaměstnání bylo překážkou. Možná jsem si to i sám nalhával a chtěl zůstat s kamarády ve Slavkově.

Jakého úspěchu si ve slavkovských barvách nejvíce považujete a co byl naopak nejhorší fotbalový moment?

Jako pro každého hráče ve Slavkově, asi jedna sezona strávená v krajském přeboru, kde jsme sice předvedli dobré výkony, ale neměli štěstíčko, nestříleli góly a naopak inkasovali z každé slabé šance soupeře. Co naopak považuji za nejhorší moment? Likvidační zákrok v Mokrých Lazcích, protože dodnes mám problémy s kotníkem.

Máte ještě nějaký nesplněný fotbalový sen?

Jen tři slova: „Dát gól hlavou!“ (smích)

Říká se, že jste hlavním motorem útočných snah Slavkova. Když se nedaří vám, tak padá výkon celého mužstva…Co si o tom myslíte? A nesvazuje vám někdy velká zodpovědnost nohy?

Kluci mi hodně dávají najevo, že musím tempovat hru právě já. Já si ale naopak nemyslím, že to záleží pouze na jednom tvůrci hry. Máme zkušené středopolaře, ale je pravdou, že zkušeností mám nejvíce.

Spoluhráč Zdeněk Nevlud o vás prohlásil, že jste až po třicítce objevil krásu alkoholu. Co si pod tím máme představit?

Alkohol piji od osmnácti let, ale co se zvedly tresty v kabině za šampusy, tak si taky dám. Teď si ale protiřečím s třetí otázkou. (smích)

Během domácích utkání máte v hledišti dva věrné fanoušky – přítelkyni Andreu a jorkšíra Charlieho. Jak moc vám jejich podpora pomáhá?

Ano, mám a moc jim děkuji. Určitě se mi hraje lépe, když je zbystřím na stadionu a nejsou to jen tihle dva diváci, ale také můj otec, který sleduje veškeré mé výkony na hřišti. Možná i proto jsem zůstal ve Slavkově.

Jaké máte záliby?

Baví mne všechny sporty a rád cestuji.

Nedávno jste prý vyměnil zaměstnavatele. Kde tedy děláte a jak vás tahle práce baví?

Máte pravdu, deset let jsem dělal řidiče, ale teď nastal čas na změnu. Pracuji ve firmě Gavenda. Momentálně jsem v oboru začátečník, ale práce se mi líbí.

Autor: Tomáš Holata