Vojtěch Jadrný: Mám rád ku…, chlast a vanilkové rohlíčky
Na začátku sezony vládli anketě o nejlepšího hráče kola fotbalisté Oldřišova, kteří ovšem v předchozích dvou týdnech přepustili místo Ludgeřovicím. Zpět na trůn se vrátili až díky důraznému obránci Vojtěchu Jadrnému, který patří k největším klubovým srdcařům. Nominaci si vysloužil za spolehlivý výkon proti Velkým Heralticím.
Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Posledně vás v tomto hlasování předčily Ludgeřovice. Hecovali jste se tedy v kabině více než obvykle?
V minulém kole byl v nominaci Páťa Srdíčko Žídek, takže nás velmi mrzelo, když o zhruba procento hlasů nevyhrál. U něj by byla jistota srdceryvných odpovědí, láskyplného oddání klubu a fotbalu obecně. (úsměv)
Jak jste vnímal svou nominaci a čím teď budete muset obdarovat své spoluhráče?
Popravdě jsem z ní moc nadšen nebyl, protože to je jistota průvanu v peněžence! (úsměv) Neobdaruji je ničím, oni by chtěli jen chlastat a my „důchodci“ to za ně potom musíme na hřišti odmakat. Možná jim donesu do kabiny bednu Vincentek, to by jim mohlo chutnat.
Do ideální sestavy kola vás navrhl Denis Bořucký. Jak jste byl spokojený se svým výkonem v zápase proti Velkým Heralticím?
Ano vím, že mne tam nominoval on. Já jsem totiž takový jeho sponzor, učitel a člověk, co ho zkazil životem. (úsměv) Byl jsem hned informován. Se svým výkonem jsem byl celkem spokojen, ale to se nedá říci o výkonu Denise! Co ten spálil za šance, to se nepovede snad ani mému synovci, který hraje za mini žáky!
Zkuste se k tomuto utkání ještě krátce vrátit. Soupeř se pohybuje v popředí tabulky, ale vás příliš neprověřil. Překvapilo vás to?
Netušil jsem, co od Velkých Heraltic očekávat. Neviděl jsem ani jeden jejich mač, ale co vykládali známí, tak hodně bodů vydřeli svou bojovností a taky jim k tomu pomohla nováčkovská euforie. Proti nám nepředvedli vůbec nic, takže jsem čekal trochu více. Ale my jsme odehráli slušný zápas, a kdyby to skončilo větším rozdílem, tak by se nikdo nedivil. Překvapilo mě snad jen pěkné poprsí asistentky rozhodčího, měl jsem dokonce dost času sledovat.
Zatímco v domácím prostředí pravidelně sbíráte body, venku jste zatím vyhráli pouze jednou. Čím si to vysvětlujete?
Myslím si, že nehrajeme špatně ani venku. Kromě propadáku v Ludgeřovicích jsme vždy sahali po třech bodech. V Kobeřicích i Bolaticích jsme si zasloužili vyhrát. Soutěž je vyrovnaná, takže každý bod z venku je cenný.
Nyní máte pauzu, abyste podzim uzavřeli prestižním derby s Kravařemi. Jak se chystáte strávit volno a jak se těšíte na letošní zápasovou derniéru proti Kravařím?
Kouč nám dal tento týden volno, asi si od nás chtěl odpočinout. Já si ale volno neudělám, rád sportuji, když opět naplno můžu. Asi si zajdu zatrénovat s mini žáky, trochu je pokopu a zvednu si na nich sebedůvěru a ego. (úsměv) Jinak v Kravařích je pěkné a široké hřiště, to mám rád. Atmosféra derby to ještě umocní a věřím, že navážeme na loňské vítězství.
Po výsledkově slabším období se postupně dotahujete na čelo tabulky. Kam až sahají ambice Oldřišova a jak hodnotíte dosavadní průběh sezony?
Soutěž je nepředvídatelná. Začátek nám vyšel, potom začalo padat listí ze stromu a mladší kluci z toho byli vykolejení, což nás stálo nějaké body. Máme mladý tým a nejsme ještě dostatečně sehraní. Což se nedá říct o kombinacích u baru, tam to všichni kopeme jako Klapzubova jedenáctka. Takže ambice na hřišti jsou určitě popředí tabulky. Na baru jsme Invincibles! (úsměv)
Mužstvo prošlo v létě spoustou změn. Jak jste to vy osobně jako starousedlík vnímal? Splnily posily očekávání?
Přišlo pár nových, nebo staronových tváří. Co se týče herní kvality, kluci jsou určitě posilami. Horší to je s nimi, když se leje. Třeba takový Honza Droppa se pomalu, ale jistě učí. Ale není to u nás jen o alkoholu. Hodně jsme se naučili i o rybolovu a pytlačení od Kuby Pflegera. Je fajn, že kluci zapadli a věřím, že za rok budeme ještě silnější. Nejen v navazování háčků!
Prakticky od začátku sezony vás dost limituje rozsáhlá marodka. Jak velká je to komplikace a kdo z marodů chybí nejvíce?
Zranění ke sportu patří a bohužel se jim nejde vyhnout. Pokud máte dostatečně široký kádr, tak se s tím dá vypořádat. U nás je škoda, že nám vinou zranění vypadli hráči základní sestavy. Určitě chybí Patrik Dřizgevič, Mirek Mička a moc toho nenahrál ani chodící hypochondr Martin Vzduchovka Pusch. U něj je problém ten, že stačí, aby ho píchl večer komár, a není schopen běhat. Má to v životě kluk těžké, je mi ho líto.
Vážné zdravotní problémy významně narušily i vaši fotbalovou kariéru. S čím vším a jak dlouho jste absentoval? Jste už teď stoprocentně fit?
U mne to byla vždy kolena. Ty mám už solidně prošpikované. Na obou mám plastiku křížových vazů, na levém dokonce re-plastiku. Když jsem šel loni na druhou plastiku levého kolene, tak jsem dokonce musel počkat, až se najde dárce. Jednoduše řečeno až někdo umře. Je to zvláštní mít v sobě tkáň od cizího člověka. Ale asi žil klidnějším životním stylem než já, protože koleno drží jako nové. (úsměv)
Jak jste snášel dlouhé měsíce bez fotbalu. Nepřepadaly vás černé myšlenky na předčasný konec?
Fotbal mám rád a určitě mi chyběl. Nebylo to ale zase až tak, že bych se tím moc trápil. Mám rád sport všeobecně, takže jsem si našel jinou formu pohybu. Třeba takové kliky na slečnách je opravdu skvělý sport! Nechápu, že ještě není na Olympiádě.
Vy jste vlastně za celý život nezměnil klubové barvy. Proč zůstáváte věrný Oldřišovu? Co pro vás znamená?
No kdyby je klub změnil, tak bych taky nosil jiné barvy. Ale asi by nové dresy byly pro všechny, od mužů po žáky, dost nákladné. Narodil jsem se a žiji v Oldřišově, takže nemám důvod hrát jinde. Myslím si, že jsme hráli a hrajeme celkem kvalitní soutěž. A abych byl upřímný, nemyslím si, že bych měl dostatečné kvality na vyšší soutěž.
Když se řekne Oldřišov, tak se spoustě lidí vybaví rodinný klan Jadrných. Váš strýc Julius dlouho šéfoval místnímu fotbalu, s bratrem Michalem nastupujete v jednom dresu a klubový web v minulosti spravovala sestřenice Kristina. Jde vidět, že jste do toho hodně zapálení…Bavíte se vůbec v rodině o něčem jiném než fotbale?
Na vesnici jako je Oldřišov, těch spolků moc není. Buď můžete hrát fotbal, běhat s hadicí jako dobrovolný hasič, chovat holuby, nebo dělat honce myslivcům a doufat, že neschytáte pár broků do zadku. Myslím si, že fotbal je jasná volba. (úsmev) Strejda je ve vedení fotbalu stále. S bráchou jsem rád, že si můžu ještě zahrát a sestřenka Kiki je novopečenou mamčou, která nám snad vychová pár fotbalistů.
Vaše sestřenice Kristina ale nedávno „sběhla“, když si vzala kobeřického kapitána Petra Stuchlíka. Nevymlouvali jste jí svatbu?
To určitě né! (úsměv) Spíše jsme se snažili přetáhnout Peťu k nám a ona nám v tom měla pomoci. Ale Peťa je Kobeřický srdcař, jako my s bráchou Oldováci, takže nebyla sebemenší šance. Jinak je to super kluk. Na dálku bych mu rád poděkoval, že se nechal v zápase s námi vyloučit a do odvety by si mohl odpustit to filmování při mých čistých zákrocích! (úsměv)
Máte vůbec důvod odcházet někdy z Oldřišova? Uvažujete, že byste třeba v budoucnu změnil dres?
Já z Oldřišova odcházím pravidelně každý den a někdy se vracím i po pár dnech a nocích. A to jsem tak rozbitý, že jsem rád, když jsem zase doma! Jediné co potom mám chuť změnit, je moje tělo a samozřejmě spodní prádlo. Pokud v nějakém přijdu.
Čeho si za tu spoustu let strávených v Oldřišově nejvíce považujete?
Nejvíce asi dobrých přátel. Body získané během roku se zapomenou, ale přátelé zůstanou navždy!
Čeho byste chtěl ještě ve zbytku kariéry docílit?
Získat zpět své místo v šatně, které mi ukradli mladí vlčáci!
Člověk si u vás nemůže nevšimnout tetování. Co všechno zdobí vaše tělo a co to symbolizuje? Co pro vás vůbec „kérky“ znamenají?
To by bylo asi na delší rozepisování! Myslím si, že už teď jsem toho napsal až moc. Ale ve zkratce. Mám na sobě většinou jen barevné tetování. Mám rád barvy a veselý, barevný život. Většina má pro mne svůj význam. Ať už jde jen o vzpomínku, názor, nebo pohled na svět a život. Taky je to určitý životní styl a kult, kterým já žiji.
Jakým dalším koníčkům holdujete?
Když pominu sport, který mám rád všeobecně, tak dalším koníčkem je detektoring, historie, fitness, ku…, chlast a vanilkové rohlíčky. Ty rád peču, celoročně.
Kde pracujete a jaké profesi se věnujete?
Pracuji na místní faře. Jsem ministrant v záloze a hlavně hrobník. Práce je to nevšední, ale zajímavá a prospěšná.
Autor: Tomáš Holata
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.
Rozhovory
- Nikdy to nevzdávej, říká dobrou radu do života Karel Adamec z Ludgeřovic
- ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 7.kolo Moravskoslezský | 1.A třída sk. A, 2023-2024
- Chlebičov patří určitě mezi nejlepší trojici manšaftů v soutěži, říká o svém týmu talentovaný Filip Vala
| Tabulka | Z | Skóre | B | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | FK Město Albrechtice | 13 | 22:5 | 32 |
| 2 | MFK Vítkovice B | 13 | 39:19 | 31 |
| 3 | FC Dolní Benešov | 13 | 35:19 | 29 |
| 4 | FK Sokol Mokré Lazce | 13 | 38:23 | 23 |
| 5 | TJ Sokol Kozmice | 13 | 31:34 | 23 |
| Nejlepší střelci | Góly | |
|---|---|---|
| 1 | Zbyněk Pospěch | 14 |
| 2 | Jan Kuric | 13 |
| 3 | Dominik Klinger | 13 |
| 4 | Jakub Vidiševský | 11 |
| 5 | Bilyamin Abdullahi | 10 |
| Jméno | ZB | Ú | BE | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | David Obrusník | 46 | 50,5% | 0 |
| 2 | Ladislav Beran | 43 | 51,8% | 0 |
| 3 | Jiří Klik | 43 | 47,8% | 0 |
| 4 | Daniel Schrom | 43 | 47,3% | 0 |
| 5 | Petr Vala | 43 | 53,1% | 0 |