Tentokrát bylo hlasování poměrně dramatické. Jak jste to prožíval a kde jste vůbec sháněl podporu?
O nominaci jsem se dozvěděl prostřednictvím facebooku, což vypovídá o tom, že jsem ho nijak zvlášť neprožíval. Radost to člověku udělá, ale i kdyby byl v nominaci kdokoliv jiný z našeho týmu, tak by to bylo pro nás pro všechny překvapení, vzhledem k našim výkonům a hernímu projevu v jarní části.
Jak byste vůbec zhodnotil vlastní výkon v zápase proti Krásným Loučkám?
Já osobně sám se sebou nejsem spokojený už zhruba od poloviny podzimní části. Od té doby stagnuji a zapadám mezi průměrné hráče bez nápadu a finální myšlenky, což mě štve! Ani tento zápas nebyl jiný, tudíž mě opravdu překvapilo, že jsem mezi nominovanými. Navíc mě má spousta soupeřů už přečteného. Vědí, že stačí zdvojit levou nohu a já si neškrtnu. Snažil jsem se být aktivní, Krásné Loučky mi dávaly poměrně dost prostoru, ale na tomhle terénu to nešlo zužitkovat. Nutno zmínit, že jsem na horším hřišti doposud nehrál (možná jen v Jakartovicích v krajském přeboru s Petřkovicemi).
Při pohledu na tabulku lze remízu považovat za ztrátu. Berete bodík anebo jste spíše zklamaní?
V předchozím týdnu jsme byli rádi za bod se Starou Bělou, vzhledem k vývoji utkání a projevu hry, kde nás v prvním poločase mladíci z ostravské Staré Bělé naprosto přejeli. Hrají skvělý fotbal. Jenže tento zápas vnímám opačně, jako ztrátu dvou bodů a prvního místa. Nikomu z nás utkání s Krásnými Loučkami nevyšlo.
Kde se stala chyba?
Očividně nám trvalo déle, než jsme si zvykli na hrozný terén. Samozřejmě nám nepomohl ani špatný začátek, kdy jsme brzy inkasovali. V závěru první půli jsme neproměnili tutovku, a i když jsme ve druhém poločase přitlačili, tak už jsme dokázali pouze vyrovnat. Je to velké zklamání.
Vyhlášené jsou vaše standardní situace, při nichž hledáte na přední tyči Michala Pěntku. Byl na ně soupeř připravený?
Moc často to netrénujeme, což je paradox, vzhledem k tomu jak obávané standardní situace údajně máme. Michal je rozený bomber, který ví kde stát a obránce ho neodstaví. Po odchodu Kuby Kolenka mohu hledat ve vápně jen hlavu Pěnťase. Žádný soupeř se na naše standardní situace nemůže připravit, jelikož ani Ludgeřovice na to připravené nejsou. Často se u nás taková výhoda projeví v nevýhodu v podání rychlého brejku soupeře (smích).
Ludgeřovice se nijak netají postupovými ambicemi. Kde byste se chtěli v tabulce pohybovat a jak moc jste si teď zkomplikovali situaci?
Uvidíme. Stará Bělá má skvělý mančaft s velkou chutí a motivací. Je na nich vidět nadšení, ale pro nás možná bude lepší šlapat na druhém místě a čekat na jejich zaváhání. U nás se jinak nic nemění. Těšíme se na další zápas a následnou grilovačku, kde se sejde jádro kolektivu, z čehož těžíme už zhruba dva roky.
V nadcházejícím kole jedete do Vítkova, který se nečekaně pere o záchranu. Co říct k tomuto soupeři? S jakou taktikou a plány tam vyrazíte?
Cítíme velký respekt k tomuto soupeři. Na podzim jsme doma vyhráli 2:1 a všichni si tento zápas pamatujeme. Kluci z Vítkova nás točili od první do poslední minuty, jenže byli hotoví v zakončení. Hráli rychlý a kombinační fotbal a vytvořili si spoustu šancí. Je pro nás překvapení, že se v tabulce nachází až tak dole. Ale všeobecně se těšíme na lepší plac!
Mládežnická léta jste strávil v Hlučíně, kde jste kopal třeba se současnými profesionály Václavem Mozolem anebo Davidem Hampelem. Jak vzpomínáte na toto období a nemrzí Vás trošku, že se fotbalem neživíte?
Mrzí. To víte, že ano. Fotbal hraji od svých šesti let a každý fotbalista by se tím chtěl živit. V Hlučíně jsem byl od svých desíti let až do prvního půlroku mužů. Pak jsem se vrátil do mateřského klubu do Petřkovic, kde jsem měl hřiště pod kopcem, a tehdy se tam hrál krajský přebor.
Můžete prosím popsat své další fotbalové kroky?
Poté mě přemluvil Michal Janík (tehdejší trenér Vřesiny), že by rád postoupil. Pomohl jsem jim půlročním hostováním. Pak jsem šel do Rakouska a zpátky do Petřkovic. Po jedné sezoně jsem šel znovu do Vřesiny a zase zpět do kraje do Petřkovic, kde jsme postoupili do divize a v následné sezoně jsme v této soutěži dokonce vedli. Po zimní přestávce jsem chytil skvělou pracovní příležitost, která vyžaduje více času, což se nedá spojit s rodinou a čtyřmi jednotkami tréninků v týdnu. Proto jsem odešel do Ludgeřovic, kde jsem měl pár známých a opět mám hřiště pod kopcem. (úsměv) Navíc je zde skvělý kolektiv!
V případě zájmu klubů z vyšší soutěže, uvažoval byste znovu o změně dresu anebo jste v Ludgeřovicích maximálně spokojený?
Nabídce se rozhodně nebráním. Už teď v zimní přípravě jsem měl pár dilema, kde budu hrát. Na spadnutí byla dohoda s Pustou Polomí, ale nakonec jsme se nedomluvili. Vyzkoušel jsem si divizi a vím, že jsem na ni tehdy měl, ale to jsem trénoval čtyřikrát týdně. Teď ovšem nechávám fotbalu volný průběh a jsem v Ludgeřovicích spokojený.
Máte třeba nějaký vysněný klub anebo fotbalovou metu, na kterou chcete dosáhnout?
Chtěl bych se s Ludgeřovicemi dostat do divize, pak to pověsím na hřebík. Sice jsme hotoví, dle maséra Vítkova, ale i tak tam rozhodně patříme (smích).
V jaké profesní oblasti se pohybujete? Jaké je vaše civilní zaměstnání?
Pracuji jako servisní poradce pro vozidla Audi a Porsche v AutoHeller Ostrava. Práce mě naplňuje a baví. Jsem spokojený.
Co rád děláte ve volném čase?
Pokud netrénuji nebo negriluji, tak se věnuji své rodině. Rád chodím na tenis a bazén, ale všeobecně se vše točí okolo mé malé tříleté blondýnky, která je můj skalní fanoušek s krásným transparentem. (úsměv)
Jak vůbec hodnotíte práci redaktorů na portálu fotbalunas.cz? Sledujete tyto stránky pravidelně?
Vaše stránky sleduji spíše sporadicky, ale každý týden si tady přečtu pár reportů ze zápasů, které si člověka na internetu tak snadno nevyhledá. Každopádně je to skvělý nápad, který k nižším soutěžím patří.