Martin Vondra - ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 18.kolo Vysočina | Pelhřimov | IV. třída , 2014-2015

S fotbalem jsem začínal v 6-ti letech v Humpolci. Zde jsem s krátkou přestávkou vydržel hrát v mládežnických kategoriích až do 19-ti let. Poté jsem odešel do Prahy studovat a s fotbalem skončil. K návratu mě přemluvili kamarádi, kteří začali hrát fotbal v obci Hněvkovice, hned vedle Humpolce. Takhle jsme tam už asi 4. rokem. A mám pocit, že to celkem klape. V přípravce jsem začínal v brance, ale při přechodu do žáků jsem jaksi zjistil, že v brance zabírám příliš málo místa, a proto jsem se přesunul do obrany, což mi vydrželo dodnes.

Musím říct, že to pro náš tým byl sváteční zápas. S Jiřicemi jde vlastně o malé derby, spousta hráčů z obou klubů se mezi sebou zná a celý týden před zápasem bylo znát, že tomu tak je. Navíc se do toho přidal boj mezi aktuálními lídry tabulky. Zápas se odehrál v příjemné kulise, na kvalitním pažitu, navíc korektně z obou stran…co víc si přát. Jsem rád, že se nám vyvedl. Hráli jsme, jak je pro náš tým typické, hodně bojovně a podle mě jsme i po zásluze vyhráli, i když Jiřice potvrdily, že mají kvalitní kádr. Je škoda, že stejný souboj si v příští sezóně s největší pravděpodobností nezopakujeme.

Mám pocit, že v boji jsme byli asi od 3. nebo 4. jarního kola, kdy se nám podařilo dostat na 1. místo. Naopak v posledních třech kolech jsme z boje zřejmě nadobro vypadli. Sice po vítězství nad Jiřicemi ztrácíme pouze bod, ale pochybuji, že si Jiřice nechají 1. místo ujít. My jsme ztratili důležité body v Častrově a doma s Košeticemi. V kabině se o tom během jara občas někdo zmínil, že by bylo hezké, kdyby se povedlo postoupit, přesto však v otázce postupu nebyla kabina jednotná. Proto jsme řešení nechali na konec sezóny, až bude jasné, jak na tom budeme v tabulce. A ejhle, zdá se, že postupové radosti nás minou. Je to škoda, ale o to víc se budeme snažit v sezóně příští.

Popravdě řečeno, mívám z takových zápasů největší obavy. V takovýchto zápasech má člověk pocit, že prostě musí zvítězit. Když nedáte rychlou branku, soupeř se osmělí a zápas nebývá vždy jednoznačný. Občas jsem překvapen, že některý ze soupeřů dokáže vstřelit i 10 branek za zápas. To nám se asi stát nemůže. Je zároveň otázka, v jaké sestavě vlastně vyběhneme. Jedná se o poslední zápas sezony, prostor zřejmě dostanou mladí kluci, aby se trochu otrkali. Navíc u týmů “B“ nikdy nevíte, koho proti vám postaví. Takže…půjdeme si zahrát a uvidíme, jak se nám to vyvede.

Vše okolo klubu zařizují především náš trenér Libor Plíhal a předseda klubu Olda Koudelka. Hlavně Libor Plíhal to s námi nemá občas jednoduché a rozhodně mu patří velký dík od všech v klubu i v obci, kolik toho zvládne zařídit a udělat. V klubu nejsem pokladníkem, ale tuším, že nějaké peníze dostaneme od svazu a obce. Ale jinak se jako klub snažíme zúčastnit brigád na úklid v obci. Když to jde, přiloží ruku k dílu každý. Příspěvky raději nevybíráme, protože pak je slyšet akorát spousta výmluv.

Musím říct, že standartní situace nám často pomůžou se dostat do zápasu a překlopit výsledek na svou stranu. Bohužel se v Hněvkovicích tréninkům příliš nevěnujeme, takže v zápase to hrajeme tzv. na ostro. Mám pocit, že nám jdou proto, že máme hráče, kteří je umí dobře kopnout. Zároveň máme v týmu pár vysokých hráčů, kteří umí udělat ve vápně černou práci. A pak máme i takové hráče, kteří to do branky dotlačí.

Musím říct, že nás jako tým mrzí, že v Hněvkovicích nemáme až tak velkou diváckou podporu. Roli tam hraje více faktorů, ale rádi bychom s tímto nešvarem do budoucna něco udělali. Ale jinak musím říct, že díky divákům se vždycky těším na venkovní zápasy. Myslím, že zápasy IV. třídy mají co nabídnout, především co se zábavy týče. Takže kdo přijde, většinou rozhodně neprohloupí. Není nad to, když vám sedmdesátiletý děda, stojící u postranní čáry s pivem a klobásou v ruce, dává sežrat, že vás domácí tým přehrává. Je dobře, pokud mají diváci z fotbalu radost a můžou si ulevit od běžných starostí. Často ovšem lituji rozhodčí…co ti si občas musí vyslechnout…ale popravdě, většinou mě to upřímně pobaví.

Většinou bývám optimistou, ale bojím se, že nás postup ze skupiny mine. Nevýhodou podle mě je, že jsme jako pořadatel neabsolvovali kvalifikaci a hráči tak nebudou sehraní a připravení na ostré zápasy. Máme problémy se složením útoku, někteří hráči hrají kvalifikaci za “A“ tým…rád bych se mýlil, ale vidím to na 3. místo. Důležitější však bude blížící se zápas našeho “A“ týmu na Islandu, kde doufám alespoň v remízu, která by nás přiblížila k postupu na šampionát.