Plačkov jede na vítězné vlně. "Máme kádr na první čtyřku", je přesvědčen plačkovský brankář Lukáš Novotný, kterého teď fotbal baví jako nikdy předtím

Z vítězství mám samozřejmě radost a hodně mě překvapilo. Neřekl bych, že se plačkovským hráčům v této anketě úplně nedaří. Do sestavy kola se pravidelně jeden nebo dva z našich hráčů vždycky dostanou, no a vítězství už je jen o tom, mezi kolik lidí člověk odkaz na stránku nasdílí, nikoliv o výkonnosti. Nový systém hlasování je o něco více spravedlivější než loni, protože větší slovo mají registrovaní uživatelé, předpokládám teda, že lidi, kteří se o fotbal zajímají, a nemůže nám hráčům každou hodinu ládovat hlasy někdo, kdo fotbal nesleduje.

Hodnotit můžu jenom pozitivně. V zápase jsme sice nijak nedominovali, dokonce jsme si ke konci dost zahrávali a kdyby šel soupeř více do zakončení, tak mohl mít v závěru šanci nás i porazit, nakonec jsme výhru 1:0 ale nějak ubojovali, z čehož mám radost. Celkově jsem rád, že po dvou kolech máme plný počet bodů, zvlášť výhra v Žirovnici má pro nás obrovskou cenu, protože odtud se body rozhodně nevozí snadno. Snad nám to vydrží co nejdýl a budeme moci odehrát jarní část sezóny více v klidu, než tomu bylo loni.

Těžko říct, jak dlouho se budou kluci z Čejova držet takhle nahoře. Bylo by fajn, kdyby jim to vydrželo a v soutěži se udrželi. Řekl bych, že jim v tom hodně pomáhá dobrá nálada z minulé sezóny, když ve III.třídě neměli konkurenci a zcela zaslouženě se vrátili zpátky do Poutník ligy. Na derby s nima se hodně těším a rozhodně ho chci vyhrát, žádné prémie ale vypisovat nebudu. Všichni v Plačkově víme, jak důležité je pro nás vyhrávat a především v derby Humpolecka je vždycky o motivaci postaráno.

Nemůžu mluvit za všechny, kdo tenkrát v Čejově působil, já sám jsem na tom ale psychicky byl hodně dole. Bez ohledu na to, jak se mi v jednotlivých zápasech dařilo, jsem z brány lovil jeden gól za druhým a v druhé polovině sezóny mě fotbal doslova sral. Na tréninky jsme se scházeli téměř pravidelně ve čtyřech lidech, na zápasy se jezdilo v jedenácti bez šance něco udělat se sestavou. Sám za sebe můžu říct, že jsem do toho, abychom se z té bídy dostali, dal maximum. To samé ale podle mého názoru mohli říct maximálně dva další hráči, zbytku bylo jedno, jestli se dokážeme udržet nebo ne. Hlavním důvodem sestupu byla tedy určitě disciplína. Fotbalově jsme na to udržet se měli, jenže to se v takovém počtu, v jakém jsme se scházeli, nikdy nemohlo povést. Navíc k tomu někteří hráči šli proti trenérovi a to už bylo definitivně hotovo.

Už od zimní přestávky jsem dostával zprávy, že mě lidé kolem fotbalu v Plačkově sledují a mají zájem abych tam přestoupil. Tenkrát jsem to ještě nechal plavat. Nechtěl jsem odcházet v rozehrané sezóně z Čejova. Takhle podrazácky sem se vůči klukům zachovat nechtěl. Téměř se všemi z nich jsem v žácích s fotbalem začínal a s některými z nich jsem nastupoval i v humpoleckém dorostu a věřil jsem, že se ještě herně můžeme vzpamatovat a Poutník ligu udržet. Průběh jarní části sezóny mi ale dával čím dál tím více důvodů přemýšlet o naskytnuté příležitosti odejít. S koncem sezóny a jistým sestupem Čejova do III.třídy jsem se tedy rozhodl, že za tehdejších podmínek v Čejově v žádném případě zůstat nechci a prakticky okamžitě po posledním kole jsem se dohodl na přestupu do Plačkova.

Loňská sezóna nám v Plačkově absolutně nevyšla. Na začátku sezóny jsme pomýšleli na daleko lepší umístění, nakonec jsme ale byli rádi, že jsme se zachránili. Věřím, že letos už to bude lepší. Přišlo několik nových hráčů, jmenovitě například z Herálce Franta Dobrovič, jehož góly nás táhnou k vítězstvím a i v kabině je cítit daleko větší chuť vyhrávat. Jsem si jist, že náš současný kádr by mohl ideálně skončit v první čtyřce. Už jen proto, jakými hráči disponujeme. Se spoustou kluků jsem ještě před svým zraněním a dlouhou pauzou hrál v Humpolci a vím, že fotbal hrát umí. Když se budeme po celou sezónu scházet v ideální sestavě, tak nevidím důvod, proč bychom v letos vyrovnané soutěži nemohli skončit klidně v horní polovině tabulky.

Pozor si musíme dát hlavně na agresivní hru Obrataně a rychlé protiútoky. Tyhle dva aspekty nám můžou pěkně znepříjemnit víkend. Jak jsem ale řekl. Letos je soutěž hodně vyrovnaná a každý může porazit každého, takže nevidím jediný důvod, proč bychom z Obrataně měli odjíždět bez bodů. My kvalitu máme taky a věřím, že můžeme odehrát stejný zápas jako proti Žirovnici a soupeře porazit.

V Plačkově jsem celkově hodně spokojený. I když trénujeme jen jednou týdně, tak úroveň tréninků je více než slušná a mně osobně hodně přináší, což se s tehdejšími tréninky v Čejově ve třech, čtyřech lidech nedá srovnávat. Zázemí je tady také na dobré úrovni, hlavně co se týče hřiště. Nebojím se říct, že máme jedno z nejlepších v soutěži. No a o partě snad ani nemusim mluvit. Stejně jako v Čejově je i tady výborná parta, do který jsem okamžitě zapadnul. Můžu říct, že teď mě fotbal baví jako ještě nikdy.

Fotbalových zážitků a vydařených zápasů mám docela hodně. Nejradši ale vzpomínám na první kolo Moravskoslezské dorostenecké divize. To jsem nastupoval ještě za Humpolec a hráli jsme v Brně proti Kunovicím. Přijeli jsme tam jako outsideři, celý zápas jsme ale vydrželi hrát se soupeřem vyrovnanou partii a nakonec jsme vyhráli 1:0. Ten zápas se mi hodně povedl. Měl jsem tam několik zákroků, ten nejdůležitější v poslední minutě zápasu, kdy jsem konečkami prstů vyškrábl nepříjemnou střelu k tyči. Na to vzpomínám opravdu rád. Největším fotbalovým zážitkem je ale bezesporu loňský zápas skupinové fáze Evropské ligy, Slovan Liberec-Olympique Marseille, který jsem viděl v Liberci naživo. Jsem velkým fanouškem francouzského klubu, takže tenhle zápas jsem si rozhodně nemohl nechat ujít. Na tribuně jsem se navíc stihl o poločase pozdravit s Jirkou Štajnerem a po zápase posbírat několik podpisů hráčů Marseille včetně Steva Mandandy, nebo Michyho Batshuayie, takže to byl opravdu nezapomenutelný večer.

Svůj volný čas rád trávím na fotbale a s přítelkyní. Moc rád si taky zahraju hry na počítači, čtu si, nebo poslouchám heavy metal, takže nic neobvyklýho nedělám.