Marek Valta: V pozici trenéra se člověk dívá na fotbal trochu jinak než jako hráč

Již od začátku jsem z toho zápasu měl dobrý pocit. Když se mi podařilo vstřelit první branku, dostal jsem se do pohody a pak už mi vycházelo skoro všechno, na co jsem šáhl. Soupeř nám také nechával hodně místa, a proto pro mě bylo snadné něco vytvářet. Hrálo se i hodně po zemi, což mi vyhovuje. Kdybych proměnil ještě jednu velkou šanci, kterou jsem měl v prvním poločase, byl by to z mého pohledu na 100 % zvládnutý zápas.

Vždycky jsem hrával krajního záložníka nebo útočníka. Na Braníku mě trenér dokonce stavěl i na krajního beka. Vyzkoušel jsem si tedy skoro všechny posty. Když jsem se vrátil do Vacova, trenér mě začal stavět do středu zálohy a upřímně mě tato pozice baví ze všech nejvíce. Člověk je stále ve hře a vnímám to hlavně tak, že ze středu zálohy mohu nejvíce ovlivnit průběh zápasu. Silné stránky se hodnotí asi těžko. Vždy si říkám, že toho musím hodně natrénovat, abych byl po fyzické stránce dobře připravený a věřil si také na míči. Jestli pak v těchto aspektech vynikám, to už musí posoudit trenér, spoluhráči nebo diváci.

Určitě ne! Chtěli jsme být výše. Bude teď záležet hlavně na nás, jak se k této situaci postavíme. Snad se nám jaro povede lépe.

Samozřejmě získat co nejvíce bodů. Musíme se hlavně soustředit na naše výkony a jít zápas od zápasu za vítězstvím. Poté až můžeme doufat, že týmy okolo nás někde ztratí a my se v tabulce posuneme nahoru.

Je pravda, že to mám trochu komplikované s dojížděním. Páteční trénink na Vacově však stihnu téměř vždycky. V Praze na Braníku mi však vyšli vstříc a mohu tam stále trénovat. Takže když náhodou musím páteční trénink vynechat, zvládnu pořád absolvovat tři tréninky na Braníku, které bohatě stačí k tomu, abych se udržel v kondici.

Určitě ano. V pozici trenéra se člověk dívá na fotbal trochu jinak než jako hráč. Občas se přistihnu, že vyčítám něco klukům, které trénuji, a pak jako hráč udělám na hřišti tu stejnou chybu (úsměv). Člověk poté vidí tyto nedostatky mnohem více a je tudíž snazší je eliminovat.

Bylo to více aspektů, které hrály roli. Tím hlavním byly rodinné důvody. Hodně mému návratu také pomohl můj dobrý kamarád Filip Zitta, který mě už dlouho přemlouval, abych se vrátil zpátky. Zároveň jsem chtěl alespoň trochu vrátit vacovskému fotbalu to, co mi dal, než jsem odešel do Prahy.

Oba kluby mají suprové zázemí. Na Braníku letos postavili úplně nové kabiny. Vacov má zase jedno z nejlepších hřišť, na kterém jsem kdy hrál. Nejdůležitější však je, že v obou klubech jsou skvělí lidé, kteří odvádějí velký kus práce. To ve výsledku vytváří hezké zázemí, do kterého se všichni rádi vracíme.

Spíše mě k tomu přivedla má práce, kde se hodně setkávám s touto oblastí.

Asi všechno, co se točí kolem sportu. V zimě rád lyžuji, jezdím na snowboardu nebo hraju hokej. V létě se zase rád proběhnu nebo si jdu zaplavat. No a během covidového lockdownu jsem ještě objevil Netflix (smích).