Aleš Hloušek: Na trenéra jsem volal, ať mi podá devítku

Jelikož jsem byl v nominaci i před dvěma týdny a celé to nějak nedopadlo, moc jsem nevěřil, že to tentokrát vyjde. Ale musím klukům poděkovat. V mém pokročilém fotbalovém věku mi udělali radost. (úsměv)

Rád přinesu něco na kvalitní drinčíček. (smích)

Neřekl bych, že někdo z nás soupeře podcenil. Slovan se zatáhl před vlastní šestnáctku. Bylo těžké se dostat k brance, a když se nám to povedlo, sráželo nás neproměňování šancí. Chyběl nám pohyb a důraz. Byl to nepřesvědčivý výkon, který ze zápasu udělal celkem drama.

Můj výkon nebyl nic pro kardiaky. (smích) Šanci jsem měl snad osm a jsou z toho jen tři góly. To je málo!!! První gól jsem dal po závaru před brankou, kdy jsem se dostal k odraženému míči a se štěstím zakončil. Druhý gól jsem trefil hlavou, kdy jsem dostal parádní balon od Honzy Chobota. A na třetí gól mi přihrál Marek Kozelský, kdy jsem šel sám na gólmana a uklidil jsem míč k levé tyči. Ve druhém poločase jsem po spoustě neproměněných šancí v žertu na trenéra volal, ať mi podá devítku, že to trápení sám ukončím. (smích) Poslední hattrick jsem dal v červnu 2019, kdy jsem se loučil s kariérou a byl to pro mě v té době můj poslední zápas. Dlouho jsem ale bez fotbalu nevydržel a za chvíli jsem zase hrál. (úsměv)

Pozice náhradníka mi nevadí. Navíc mám rodinu a časově náročnou práci, což mi neumožňuje trénovat jako zamlada. V útoku teď máme Marka Kozelského, který hraje výborně a já za něj teď naskakoval, když byl nemocný.

No jsem takový přerostlý. (smích) Je pravda, že při přebírání hráčů v šestnáctce se ke mě nikdo moc nehrne, ale kdo mě zná, tak ví, že moc gólů hlavou nedávám, tak se není čeho bát. (smích)

Pohybujeme se tam, kde jsme chtěli. Teď nás ještě čeká těžké utkání se Starou Bělou, které když se povede, bude to euforie.

Těším se moc. Předpokládám, že se na hřiště od začátku nepodívám, ale půjde o hodně a každý si to uvědomuje. Stará Bělá je kvalitní soupeř a máme možnost přezimovat na prvním místě tabulky, pokud Kravaře zaváhají. Nejdříve ovšem musíme vyhrát.

Vřesina je můj druhý domov. Hraju tady od sedmnácti let a rozhodně se nechystám odejít jinam. Maximálně tak do fotbalového důchodu. (smích)

Největší úspěch se hodnotí těžko, ale utkání v té době s druholigovou Karvinou v českém poháru byl tady pro nás svátek a předchozí výhra v krajském finále proti Bohumínu to byla úplně pohádka, na kterou nikdy nezapomenu. Ovšem mám jeden sen, a to je postup do krajského přeboru, kde si chci zahrát aspoň jeden zápas a ukončit kariéru ....zase. (smích)