Václav Chromečka: Fotbal mě strašně baví a naplňuje

Nijak jsem to neprožíval. Chytil se začátek, kdy chudáci kluci z Hoštic zaspali, vytvořil se potřebný polštář a pak už se jen udržoval zdravý odstup. Hoštičtí si dali ještě jednu noční šichtu – ta jim byla ale k ničemu. Největší dík určitě patří kamarádovi a bývalému spoluhráči z Píště Kamilu Palkovičovi, který hraje okres a má v zásobě hodně ostrých nábojů. To víte, v okrese je obecně na všechno více času, takže chápu, že byl u toho schopen sedět celé dny. Něco poslali kamarádi, něco rodina. Všem děkuji.

Určitě to nezůstane bez povšimnutí a pokladník Kuba Monsberger na to bude tlačit. Na svátek jsem donesl pět sprchových gelů, protože je o ně v naší šatně nouze. Tentokrát jich donesu radši deset.

Výkon celého mužstva byl velmi dobrý. Řekl bych, že herně se nám povedl více první poločas, kdy jsme si pěknými akcemi vypracovali hodně příležitosti – ty zůstaly bohužel neproměněny. Druhý poločas už nebyl z naší strany tak dobrý, soupeře jsme k ničemu ale nepustili. Vše zlomila branka na 0:2. Já moc tahle derby neprožívám, nejsem Prajzák, nemám tady rodinu, lidé si mě nedobírají, jak to mají třeba někteří kluci z kabiny, kteří mají své rodiny po všech koutech Opavska. To ovšem neznamená, že se na tato utkání netěším. Považuji to jako svou výhodu, do zápasů nejsem tolik emočně vtažený a dokážu se soustředit na svůj výkon.

V rámci šatny jsme si řekli, že se k tomu nebudeme nijak vyjadřovat. Činovníci z Palestiny po zápase uznali, že jejich výroky na adresu Honzy Oberherra byly přehnané a omluvili se. Tím bylo vše uzavřeno. Já mohu za sebe jen dodat, že jsem od zákroku byl sotva dva metry a faul to byl, což potvrzuje i Obrův šrám na noze.

Vzhledem k tomu, co jsem napsal výše, to nepřipadalo v úvahu.

Byla to učebnicová a rychlá akce. Náš stoper poslal dlouhým pasem do úniku Šamise (Jan Šamárek), který mi přes celé velké vápno poslal míč jako na zlatém podnosu, na mně bylo jen z pár metrů nastavit nohu a trefit branku. Co se týče mé brankové bilance, tak musím být spokojen. Dva týdny před začátkem sezony jsem si během přáteláku natrhl vazy v kotníku a byl jsem nucen prvních pět mistráků vynechat. Mám odehráno pět celých zápasů, které jsme všechny vyhráli, ve třech z nich jsem vsítil vítěznou branku, k tomu jsem přidal i nějaké asistence. Náš tým má branky rozložené ve více hráčích, což je velká výhoda. Nespoléháme na jednoho střelce, čich na góly má u nás více borců, což je pro naše soupeře těžko čitelné.

Jsme tým a podle toho se chováme. Pohled na tabulky je krásný, všichni si uvědomujeme, že už s námi ostatní týmy počítají. Vše je to díky tomu, že poctivě trénujeme a hlavně, že k tomu přistupujeme zodpovědně. Mnoho zápasů jsme zlomili v poslední třetině utkání, kdy jsme soupeře díky lepší fyzičce přehráli. Náš tým je složený z výborných individualit. Každý hráč je ale ochoten bojovat za tým. A to je nejdůležitější. O postupu se nebavíme.

Hrajeme doma a ještě z minulé sezony máme Ludgerkám co vracet, když jsme na jejich hřišti utrpěli prohru 0:5. Náš cíl je jasný, získat tři body. Vím, kam svou otázkou míříte, soupeři se uzdravil střelec Zbořil. Dáme si na něho pozor.

Kvalita fotbalu je v I. A třídě zase o něco vyšší, fotbal je rychlejší. Pokud bude Píšť pokračovat ve své jízdě i nadále, nebojím se, že bychom se s nimi za rok nebo dva nepotkali. Lidem z Píště, klukům a všem okolo to moc přeju. Tamní fotbal má skvělé zázemí a zaslouží si hrát výše!

Můj sen je hrát fotbal tak dlouho, jak jen to půjde. Pořád mě strašně baví a naplňuje. Pokud se k tomu přichomýtne nějaký postup, tak budu jen rád.

Nejvíce si cením právě těch chvil strávených fotbalem. Ať už to byly tréninky, zápasy, soustředění, turnaje, tak to vše mě vždy strašně bavilo. Fotbal mi do života přivedl mnoho známých, kamarádů a dobrých přátel. Ve fotbale prohrajete a za týden máte novou šanci zase vyhrát. Všichni bychom si měli také vážit toho, že jsme zdraví a máme možnost se den co den honit za fotbalovým míčem. A to je k nezaplacení.

V devatenácti jsem šel na vysokou školu do Prahy, kde jsem se přes bývalého trenéra z Baníku přimotal do Aritmy Praha. Vše bylo skvělé. V sobotu za béčko, které hrálo I. A třídu a hráli jsme na vrcholu tabulky, no a v neděli za áčko, které hrálo divizi. Více mě to ale táhlo do béčka, byl jsem přece jen ještě mladý párek a parta v béčku byla v mém věku. Kluci z áčka řešili děti a dospělý život. V tu chvíli mě nenapadlo, že budu za pár let taky tátou. Na Prahu mám jen ty nejlepší vzpomínky a rád se tam vždy vracím.