Leo Uhlík: Vždy mě to táhlo dopředu

Samozřejmě to potěší. Nečekal jsem, že bych se dostal do sestavy kola, natož, že bych vyhrál hráče kola. Vím, že kluci v kabině byli hodně aktivní. (smích) Postarali se o to hlavně Tony (Antonín Hruzík) a Romeš (Roman Trojan).

Nemine mě „dobrovolný příspěvek“, to už mi bylo rychle řečeno. Takže zítra na tréninku budou kluci čekat s připravenou kasičkou.

Poslední dva zápasy, kdy jsme hráli v Hradci, skončily o jeden gól. Teď o víkendu tomu nebylo jinak. Věděli jsme, že to bude těžké utkání, což se potvrdilo. Začátek zápasu nám vůbec nevyšel, předvedli jsme toho málo, což podtrhuje i vedoucí gól domácích. To pro nás byla facka, která nás probudila. Bylo důležité, že se nám podařilo vyrovnat ještě do poločasu. V druhém poločase jsme dali dva góly rychle po sobě a chtěli jsme to dohrát v klidu, ale bohužel se to nepovedlo. Posledních pět minut po snížení domácích bylo nekonečných. Naštěstí se domácím vyrovnat nepodařilo a my si odvezli tři body.

Zklamání to nebylo, spíš motivace. Jasně, že každý chce hrát od začátku, ale na plac se vejde jen jedenáct lidí. Je to na trenérovi, koho do zápasu postaví. Takže jediné, co můžete udělat, je být připravený, když nastane váš čas jít do hry.

Zbývalo nějakých dvacet minut do konce, takže cíl byl to nějak oživit, poslat na hřiště čerstvé hráče a zbytek utkání odjezdit. Byla to hezká akce na jeden dotek, kdy jsme se rychle dostali nahoru. Wlčák (Tomáš Wilk) se krásně dostal před obránce po pravé straně, najel do vápna a předložil mi to před prázdnou bránu na zlatém tácu jako dezert.

Abych pravdu řekl, tak se mi to stalo poprvé. Většinou to chvíli trvá, než se člověk rozkouká na hřišti a dostane se do tempa. O to víc jsem rád, že se to povedlo, když byl stav do té doby 1:1.

Nejlépe se mi hraje na kraji zálohy. V žákovských kategoriích jsem hrával na hrotu, ale v dorostu přišla změna a trenéři mě posunuli do zálohy, nejdříve do středu a pak na kraj. Tam mi to sedlo a postupně se mi role na kraji začala líbit. Takže ano, dá se říct, že mě to dopředu táhlo vždy.

Jsme tam, kde jsme chtěli před začátkem soutěže být, a to v horních patrech tabulky. Měli jsme výborný start do soutěže, když jsme šestkrát za sebou vezli tři body. Bohužel pak přišly dvě zbytečné prohry, které nás mrzí, hlavně ta v Mokrých Lazcích, kde se nám nedařilo vůbec nic. O to víc jsme rádi, že se nám opět podařilo vyhrát a stále se tak pereme o špici tabulky.

Postoupit chce každý, teda alespoň by měl chtít. O tom to přece je, mít jen ty nejvyšší cíle. Ale samozřejmě skončit v TOP 3 by bylo skvělé.

Já se cítím skvěle ve Vřesině, je tu nejlepší kolektiv, který jsem zažil. Pokud by se nám podařilo dostat se do krajského přeboru, byli bychom nadšení.

Ano jsem, ale největší zásluhu na mé fotbalové výchově mají Vítkovice. Baníku fandím od malička, to jen tak nesmažete. Mám z Baníku radost, drží se v nejvyšších patrech tabulky a oproti minulým ročníkům se zvedá i herně. Doufám, že se mu bude dařit i nadále.