Do sestavy kola vás nominoval trenér Roman Grygarčík. Jak si toho vážíte a cítíte se v životní formě?
Určitě si toho vážím, ale je pro mě důležitější mančaft, takže hlavní je, že tři body zůstaly doma. Co se týká mojí formy, tak jelikož bydlím a pracuji v Olomouci a prakticky netrénuju, tak životní formu určitě nemám, ale snad to stačí na to, abych byl týmu prospěšným hráčem.
Jak velkou radost máte z vítězství v naší anketě a jakou lahvinku spoluhráčům předáte?
Radost určitě mám. To, že si lidi udělají čas, aby mi ten hlas dali, určitě zahřeje u srdíčka, ale jak jsem už zmínil, nejdůležitější je, že jsme zápas zvládli a vyhráli.
Nechcete už přenechat tohle ocenění i jiným klubům?
Jak zmiňoval můj spoluhráč Ondřej Šafarčík alias „Epi“ v minulém rozhovoru, u nás chceme vyhrávat vždy a ve všem. Zadarmo to určitě nikomu nenecháme. Navíc to dokazuje, jak je u nás skvělá parta nejen uvnitř týmu, ale i skalní fanoušci poctivě hlasují.
Jak byste zhodnotil vítězný souboj s Mokrými Lazci?
Zápas to určitě nebyl lehký, hubené vítězství o tom přece jen vypovídá. V prvním poločase jsme měli podle mě navrch a zahodili jsme minimálně tři gólové příležitosti, takže jsme do kabiny o poločase odcházeli pouze s jednogólovým náskokem. Po přestávce se hra vyrovnala a poté nás Mokré Lazce asi na dvacet minut zatlačily a vyrovnaly. Nicméně jak komentoval zápas náš trenér, pomohla nám střídání, kdy jsme se dostali zpátky do tempa a nakonec zápas dotlačili do vítězného konce.
Jak náročné bylo uhlídat hostujícího kanonýra Pavla Galvase? Připravoval jste se na něj nějak speciálně?
Na žádného útočníka se speciálně nepřipravuju, snažím se zkrátka podat co nejlepší výkon. Pavel Galvas dává hodě gólů, má bezpochyby svoje kvality a nikdy není jednoduché ho uhlídat, ale spíš moc nechápu jeho chování během zápasu a bezprostředně po něm. Neustálé stěžování si na rozhodčí a urážení protihráčů, to určitě není dobrá vizitka. Myslím, že by i podával lepší výkony, kdyby se soustředil na sebe, ale to si musí sáhnout do svědomí on sám.
Po dalším tříbodovém zisku jste se vyšvihli na šestou příčku tabulky. Co na to říkáte? Jak zatím hodnotíte vstup do sezony?
Určitě jsme se vstupem do sezony zatím spokojení. Jedeme zápas od zápasu, kdy samozřejmě pokaždé chceme vyhrát, když naším cílem je hrát klidný střed tabulky. Já osobně bych byl rád, kdybychom se umístili v top 5, což si myslím, že by byl pro náš mančaft úspěch.
Máte i nějaký osobní cíl? Třeba vstřelit letos gól?
Můj osobní cíl je vyhnout se zraněním a fotbal hrát hlavně pro radost. Samozřejmě jako asi každý fotbalista rád dávám góly (třeba se poštěstí - úsměv), ale v popisu mojí práce je jim zabraňovat. Podle mého názoru když obránce předvede nějaký dobrý obranný zákrok a zabrání soupeři ve skórování, tak je to stejné, jako když útočník dá gól.
Táhlo vás to vůbec někdy dopředu anebo jste vždy nastupoval na pozici obránce? Co se vám na postu stopera nejvíce líbí?
Když jsem byl mladší, tak jsem tíhnul spíše k tomu hrát vepředu, ale navzdory tomu jsem většinu kariéry v mládežnických kategoriích hrál na pozici levého obránce a poté jsem se přestěhoval na post stopera. Na postu stopera se mi líbí, že mám prakticky celou hru před sebou, a proto mám téměř vždy přehled o tom, co se na hřišti děje. Na druhou stranu je to docela zodpovědná pozice, protože za vámi už nikdo kromě brankáře není.
Patříte k odchovancům Malých Hoštic, které jste prakticky během kariéry neopustil. Na co z těch dlouhých let nejvíce vzpomínáte? Co pro vás tento klub znamená?
Ono to není úplně pravda. Pár let jsem hrál za Kylešovice a tam jsem také poprvé nastupoval za muže a získal cenné zkušenosti z vyšší soutěže. Když bych měl vypíchnout jednu vzpomínku, tak to bude určitě vytoužený postup Malých Hoštic z okresního přeboru do I. B třídy, který jsme poté poctivě dva týdny oslavovali. Klub pro mě znamená srdcovou záležitost, protože v něm působím prakticky od malička a zažil jsem díky fotbalu mnoho skvělých zážitků.
Uvažoval jste někdy o změně dresu? Nechcete si ještě vyzkoušet vyšší soutěž?
O změně dresu určitě neuvažuju, spíše se čím dál více blíží fotbalový důchod, ale určitě chci dohrát svoji fotbalovou kariéru (jestli se tomu tak dá říkat - úsměv) v Malých Hošticích. Vyšší soutěž snad jedině, kdyby se nám v Malých Hošticích ještě někdy podařilo postoupit.