Dominik Havlík: Má kolena by dokázala uživit malou ortopedii

Dobrý den, abych byl upřímný, tak hned v kabině po zápase jsem tušil, že tentokrát ta nominace visí ve vzduchu. Jak naznačil v hodnocení zápasu náš bomber Michal Pěntka, trenér měl tentokrát při střídání šťastnou ruku, takže jsem si říkal, že se rozhodne mezi mnou a štírečkem Daniel Lischkou, který podal na hrotu fantastický výkon. No a samotné vítězství je skvělé, mám z něj obrovskou radost!

V prvé řadě musím všem, kteří pro mě hlasovali, velmi poděkovat. Chtěl jsem tuto výjimečnou příležitost využít pro dobrou věc, a proto jsem veřejně deklaroval, že v případě vítězství v anketě věnuji Nadačnímu fondu mého kamaráda Petra Zoubka (pro hematoonkologickou JIP FN v Porubě) z každého získaného procenta hlasů 21 Kč, což je číslo, které nosím na dresu. Z tohoto důvodu byl tentokrát každý hlas nesmírně důležitý, takže si opravdu cením toho, jak svědomitě lidé z mého okolí k hlasování přistoupili. No a samotné pohoštění mě čeká na více frontách. Kvalitní tlumič do kabiny je povinnost, stejně jako příspěvek do kasy našemu uplakanému pokladníkovi. Další kamarádi mi bez jakéhokoli ostychu již pár minut po ukončení ankety připomínali, co mají rádi, takže se s něčím určitě vytáhnu.

Věřil jsem, že utkání zvládneme, ale rozhodně jsem neočekával tak hladký průběh. Vřesina má ve svém středu kvalitní fotbalisty, umí být silní v soubojích i ve vzduchu, o čemž jsme se nejednou přesvědčili. V sobotu jsme však odehráli po všech stránkách vydařený zápas a nebýt mého neuvěřitelného selhání v koncovce, mohl z toho být krásný tenisový kanárek.

Role náhradníka mi aktuálně po všech stránkách vyhovuje. Sestava se nám ustálila, kluci podávají dobré výkony, takže do toho nemusí trenér výrazně sahat. Náš kapitán mě sem tam popíchne, že se mi dobře nastupuje do unavené obrany soupeře a má vlastně pravdu.

Je to tak, pauza byla dlouhá. Měl jsem urvaný přední křížový vaz a poškozené menisky v levém koleni. Naneštěstí se objevily určité komplikace, kvůli kterým není noha ještě úplně v pořádku, takže neustále paběrkuju. Na plnou tréninkovou a zápasovou zátěž to prozatím není, takže jsem se domluvil s trenérem, že týmu pomůžu podle aktuální situace.

Na základě posledních výkonů asi celkově převládá spokojenost, nicméně začátek sezony byl z naší strany herně dost rozpačitý. Když to po šťastném zápase ve Slavkově a jasné výhře s Darkovičkami začalo vypadat lépe, tak přišla obrovská facka ve Štěpánkovicích, kde jsme výsledkově a hlavně herně totálně propadli. Podle mého názoru nám ten zápas v konečném důsledku dost pomohl, protože jsme všichni vycítili, že takhle hrát nemůžeme a hlavně nechceme. Z následných pěti zápasů jsme čtyřikrát vyhráli a chvílemi to byl i docela dobrý fotbal. Přesto si při pohledu na tabulku myslím, že jsme měli mít o 2-3 body více. Možná to vzhledem k počtu vstřelených gólů vyzní zvláštně, ale hlavně v těžkých zápasech jsme dojeli na neproměňování gólových šancí. Takto jsme zbytečně přišli o body doma s Kravařemi i Chlebičovem, což jsou dle mého názoru nejlepší a nejfotbalovější týmy v soutěži. Černým koněm soutěže jsou pro mě Mokré Lazce, které mají výborný tým a jen záleží, jak se sejdou. Pro nás postup zatím není úplně téma. Nechci se za nic alibisticky schovávat, protože vyhrávat chceme, ale soustředíme se vždycky jen na následující kolo.

Do Bolatic jedeme s pokorou, protože víme, že jsou doma velmi silné, ale rozhodně chceme získat všechny body. My se budeme chtít prosadit vlastní aktivní hrou a myslím si, že Bolatice na tom budou podobně. Mohlo by se tedy více tvořit než bořit, což je určitě dobrým příslibem.

Dalo by se to tak říct. My se s trenérem známe ještě z dob, kdy mě jako dorostence trénoval v Hlučíně, takže když si v létě plácnul s Ludgeřovicemi, dohodli jsme se, že mu v rámci možností dle potřeby pomůžu.

Práce v Opavě má samozřejmě přednost, takže jsem již více trenérem. Ve Slezském FC navíc funguji i jako skaut pro mládežnické kategorie, takže týdně vidím nespočet různých zápasů od mladší přípravky po starší žáky. Přípravkové kategorie trénují v podstatě denně, takže vše závisí na individuální domluvě s trenéry. My s jedenáctkou trénujeme od půl třetí, takže to většinou na Ludgeřovice nemá vliv a minimálně jednou týdně se do tréninku zapojím. Problém nastává někdy o víkendu, když se nám kříží zápasy nebo jedeme na větší turnaj. Naštěstí jsou mými kolegy u jedenáctky Radim Maloch s Radkem Jaškem, což jsou v podstatě skalní fanoušci ludgeřovického fotbalu a zároveň kluci, s kterými si skvěle rozumíme a umíme si vyhovět.

Mám samozřejmě radost, neboť se jednalo o roční studium, které mě posunulo zase o kousek dále. Myslím si, že to vzdělání je základ, protože pokud chce člověk trénovat, nestačí jenom rozumět fotbalu. Je to podobné, jako když chce někdo hrát na ukulele. Samotný hudební sluch je dobrý předpoklad, ale musíte se naučit akordy. Pokud chce někdo kvalitně pracovat s mládeží, měl by znát základy vývojové fyziologie dětí, pedagogiku a samozřejmě vědět, které dovednosti rozvíjet v tréninku. Jinak se musím přiznat, že kariéra profesionálního trenéra mě úplně neláká. Mám vystudovanou ekonomku, takže bych to v budoucnu rád spojil a věnoval se sportovnímu managementu.

Vysněný klub přímo nemám, ale ten cíl bude podobný jako u hráčů. Rád bych si vyzkoušel práci v zahraničí nebo si zahrál s domácím týmem Ligu mistrů. S nejbližšími kamarády jsme se bavili, že by bylo skvělé, kdybychom se v budoucnu všichni sešli ve vedení nebo realizáku nějakého klubu. To by bylo jednoznačně nejvíc.

Za největší úspěch považuju vítězství ve školském turnaji Coca-Cola Cup, který jsme s hlučínskou Tyršovkou vyhráli a jeli do Brazílie. No a taky jsem byl součástí týmu, který v Hlučíně vykopal postup do dorostenecké ligy. Kariéra je však mém případě hodně silné slovo. Sice jsem si krátce zahrál i vyšší soutěže, ale prakticky od svých 16 let jsem vinou různých zranění neodehrál jedinou kompletní sezonu, takže pak to musíte hodně přehodnotit. Naše ludgeřovické štěňátko Dominik Hurina mi s oblibou říká: „Jsi jako bulbasaur, který se nikdy nevyvinul ve vyšší stádium“. Narozdíl od něj a našeho brankáře Tomáše Hájka pokémony nesbírám a nejsem jejich velkým fanouškem, ale chápu, kam tím míří. Vím, jaké problémy dokáže způsobit natažený sternocleidomastoideus a jenom má kolena by dokázala bez problému uživit malou ortopedii a pár fyzioterapeutů.

Tak určitě, Ludgeřovice jsou naprostá srdcovka, takže doufám, že se dám konečně do kupy a odehraju s kluky alespoň jednu celou sezonu. To je můj velký individuální cíl. A pak mám jeden týmový. Můj známý Michal Juchelka, legenda benešovského fotbalu, kdysi prohlásil, že by chtěl být s Dolním Benešovem ještě jednou první. To se mu splnilo, takže bych si to teď s dovolením vypůjčil. Vyhrát s Ludgeřovicemi 1. A třídu by bylo skvělé a já věřím, že pokud budeme pracovat jako doposud, tak se nám to povede.

Nejvíce volného času trávím se svými kamarády. Občas vyrazíme na hory, občas někam dál na dobrý fotbal a hodně sledujeme všechny soutěže od ligy až po okresní přebor. Samozřejmě rád cestuji a občas si něco dobrého přečtu nebo mrknu na nějaký seriál. Teď je to zrovna Lajna! Jednička byla sice lepší, ale z hereckého výkonu Jirky Langmajera a jeho proslovů v kabině onanuju podobně, jako náš nejmenovaný útočník při pohledu na tabulku střelců 1. A třídy.