Jak velkou radost máte z vítězství v této anketě?
Je to příjemné vítězství, s úspěchem jsem nepočítal.
Tušíte, kdo vám posílal hlasy? Slyšel jsem, že v tom měli prsty i vaši někdejší spoluhráči z Jakartovic…
No prsty v tom má Radek Urban a Honza Morisch, se kterými jsem hrál v Jakartovicích. Ty kluky to hlasování prostě baví. (smích)
V minulých dvou týdnech kraloval David Moša, nyní uspěl další borec Chlebičova. Co přinesete do kabiny a hecujete se nějak v šatně v tomto směru?
Tak nějaká láhev je povinností, ale žádné hecování v kabině není.
Nominaci jste získal za zápas proti Kravařím, kde jste dlouho působil. Cítil jste větší motivaci než obvykle a nebyl jste trošku zklamaný, že jste nenastoupil v základní sestavě?
Nějakou větší motivaci jsem necítil, ale je to derby, navíc přišlo hodně lidí a to pak člověka mnohem více baví. Zklamaný jsem nebyl, nestíhám tréninky, takže hrají ti, co si to zaslouží.
V samotném zápasu jste nezachytili začátek. Čím si to vysvětlujete?
Asi jsme si mysleli, že to půjde samo. Moc jsme neběhali, bylo tam hodně zkažených přihrávek. Už jsme asi seděli u piva na závěrečné. (smích)
Po přestávce ovšem nastal velký obrat. Co vás probudilo? Jaké pokyny jste dostali od trenéra Swiecha?
Trenér Swiech Kravaře přesně odhadl. Před zápasem nám říkal, že budou běhat, hrát tvrdě, vysoko napadat, ale že pak v 60. minutě fyzicky odejdou a přesně to se stalo. V kabině jsme si vyříkali pár detailů a vletěli do druhé půle s mnohem větším odhodláním.
Vy osobně jste zazářil dvěma hezkými brankami. Popište nám prosím oba gólové momenty…
Při první brance vybojoval míč ve středu hřiště Mety (František Metelka), viděl mě, že jsem volný a dal mi luxusní pas vrchem. Zpracoval jsem si ho na prsa, ale už jsem cítil obránce na zádech, tak jsem to hned vystřelil a podařilo se mi překonat gólmana. Druhou branku vybojoval Bohy (Tomáš Boháč). Obral obránce o míč, protlačil se podél lajny a dal takový střílený centr přes vápno. Já na zadní tyči jen nastavil nohu a dával balon prakticky do prázdné kasy.
Během celého jara naskakujete spíše sporadicky. V čem je problém? Proč nestíháte chodit na zápasy?
Pracovní a rodinné důvody. Jednoduše už nemám tolik času na fotbal. Rodina a práce je pro mě prostě přednější.
Pro Chlebičov sezona skončila předčasně, když už vás nikdo nemůže sesadit ze čtvrté příčky. Jak jste spokojen s tímto umístěním?
Myslím si, že bylo otázkou času, kdy se konečně začne Chlebičovu dařit. Je tu velice kvalitní mančaft, skvělé zázemí a náročný trenér. S umístěním je určitě spokojenost, navíc jsme uhráli nejvíce bodů v historii Chlebičova v 1. A třídě.
Odpočinout si však ještě nemůžete, protože v sobotu vás čeká charitativní utkání proti prvoligovému Slezskému FC Opava. Zúčastníte se této akce, a jak se těšíte?
Já se tohoto zápasu bohužel nezúčastním z pracovních důvodů.
Právě v Opavě jste fotbalově vyrostl. Jak vzpomínáte na své začátky?
V žácích to nebylo ideální, prakticky čtyři roky jsem vysedával na lavičce a chtěl skončit, ale taťka mě přemluvil a motivoval a hned první rok v dorostu byl zlomový. Přišel trenér Vrána, který mi dal šanci, začal jsem pravidelně hrát a dávat nějaké góly. Později jsem si zahrál i dorosteneckou ligu, ale více jsem se v dorostech neprosadil. Po dorostu jsem šel na hostování do Velkých Hoštice, poté následovaly Kravaře, Město Albrechtice a následně návrat do SFC Opava „B“.
V Opavě jste prošel všemi mládežnickými kategoriemi a dotáhl to až do rezervního týmu. Co si z té doby vybavíte? Kterého úspěchu si nejvíce považujete?
V SFC Opava „B“ jsem byl 2,5 roku a hodně mě tehdy fotbal bavil. Asi rok jsem tam byl dokonce kapitánem. Asi proto, že jsem byl nejstarší. (smích). V hlavě mi utkvěl zápas proti Baníku „B“, který se hrál na hlavním hřišti. Dal jsem gól a vyhráli jsme 2:1. Po zimní přípravě jsem byl dokonce povolán do áčka, bohužel jsem se zranil a stihl si zahrát jen asi pět minut na Dukle Praha.
Nemrzí vás, že jste neprorazil až na profesionální úroveň? Dalo se tehdy udělat něco jinak?
Samozřejmě, že to člověka zamrzí. Vydělávat si fotbalem je pro všechny snem, ale člověk musí být objektivní a poznat kdy to má cenu, a kdy ne. Bylo tehdy velmi složité skloubit dvoufázové tréninky a zároveň chodit do práce.
Dále jste působil v klubech jako Kravaře, Hradec nad Moravicí, Štítina, Jakartovice a Chlebičov. Kde se vám nejvíce líbilo a proč?
Nejlépe jsem se cítil v Kravařích, ale prakticky všude bylo fajn.
Co se bude dít v příští sezoně? Zůstanete v Chlebičově anebo opět změníte dres? Anebo úplně pověsíte kopačky na hřebík kvůli časovanému zaneprázdnění?
Opět mám zaječí úmysly. Už jsem domluvený ve Velkých Hošticích. Kvůli velkému časovému vytížení se dostanu na zápas jednou za dva týdny a chci hrát v základu.
Dlouhá léta nastupujete v útoku. Vždy jste chtěl střílet góly a máte třeba ještě nějaké osobní ambice stát se nejlepším střelcem soutěže anebo alespoň svého mužstva?
Chci se stát nejlepším střelcem svého týmu. I přesto, kolik zápasu jsem odehrál v Chlebičově, se mi podařilo dát osm branek, z tohoto pohledu jsem spokojen. Hlavně chci ale pomáhat svému týmu ke třem bodům.
Není pro kanonýra vašeho formátu I. A třídy moc nízkou soutěží? Nepomýšlíte výše?
Jak už jsem se zmínil, spíše mířím do fotbalového důchodu. Šedivý jsem na to dost. (smích)
Existuje ještě něco, čeho byste chtěl ve fotbale docílit? Nějaká meta, která vám je zatím zapovězena…
Postoupit s Velkými Hošticemi do 1. A třídy.
Jaké máte záliby a kam se chystáte na dovolenou?
Největší zálibou je teď moje roční dcerka. Na dovolenou se letos nechystáme, spíš budeme odpočívat na naší zahrádce.
Kde pracujete?
Společně s otcem máme firmu na přechodné dopravní značení.