Dean Gračanin: Chci se stát zdravotním bratrem

18.04.2019 13:14 Tomáš Holata

V předchozím soutěžním kole se fotbalisté Slavkova postarali o menší překvapení, když dokázali remizovat v Kravařích. Ve středu zálohy se pohyboval dvaadvacetiletý Dean Gračanin, který se podílel na spoustě útočných akcí svého mužstva. Fotbalista s bosenskými kořeny byl zaslouženě nominován do sestavy kola, kde nasbíral nejvyšší počet hlasů.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Jak jste prožíval hlasování a co říkáte na své vítězství?

Velice mě překvapilo, že jsem se do sestavy kola dostal. Občas během dne jsem se podíval, jak na tom jsem a čím blíž byl konec hlasovaní, tím jsem si byl jistější výhrou. Vítězství si určitě cením, ale koho bych chtěl vyzdvihnout je určitě můj spoluhráč Gama (René Klement), který také figuroval v sestavě kola, když po dlouhé době nastoupil k soutěžnímu utkání a předvedl výborný výkon.

Kdo všechno vás podpořil a na co se můžou těšit vaši spoluhráči? Co donesete do kabiny? Prý navíc máte v šatně ještě nějaké resty...

Podpořili mě kluci nejspíš z kabiny, rodina a samozřejmě také pár kamarádů, čímž bych chtěl všem poděkovat. Děkuji i těm, o jejichž hlasech nevím. Už v úterý, kdy bylo téměř rozhodnuto o mém vítězství, přišly nějaké otázky spoluhráčů, co teda přinesu za výhru, tak v pátek donesu něco dobrého k pivu. Jinak resty by měly být smazány a pohledávky zaplaceny, tak doufám, že už nenaplním náš šuplík. (smích)

Trenér Rubý byl s vámi v zápase s Kravařemi hodně spokojený. Měl jste ze své hry stejně dobrý pocit anebo cítíte rezervy?

Jak jsem psal u první otázky, dost mě má nominace překvapila. Celý mančaft pracoval jako jeden tým, všichni jsme dřeli. Sám se svým výkonem jsem nebyl úplně spokojený. Je pravda, že jsem dost bojoval a odváděl takovou tu černější práci, ale určitě to mohlo být lepší. Doufám tedy, že v dalším kole bude ten pocit z mého výkonu o něco lepší.

Podruhé na jaře jste nastoupil uprostřed zálohy, když jste předtím operoval na levém kraji obrany. Kde se vám líbí více a proč?

Musím říct, že mě teď začal bavit fotbal zase o něco více. Celou fotbalovou kariéru jsem byl hráč, který se objevoval na ofenzivních postech, takže jsem se na beku chvílemi úplně necítil, ale byl jsem rád, že jsem mohl hrát, tak jsem se přizpůsobil. Ve středu zálohy je to úplně něco jiného, dost mi to vyhovuje a doufám, že je trenér se mnou spokojený a budu nadále operovat na tomto postu.

Před utkáním byste asi bod brali, ale necítíte teď zklamání? Za stavu 0:1 jste dvakrát běželi sami na domácí branku...

Šli jsme do zápasu s tím, že chceme vyhrát, tak jako každý zápas. Po prvním poločase jsme věděli, že můžeme zvítězit. Ve druhé půli jsme se dostali do vedení a vše nám vycházelo. Bohužel přišly dvě stoprocentní šance, které jsme zahodili, za což jsme byli po právu potrestáni. Zklamání určitě nějaké bylo, ale bod z venku se počítá, ještě když se k tomu přidá bojovný, fotbalový výkon.

Zkuste se ještě krátce vrátit k nedělnímu duelu. Můžete prosím popsat jeho průběh?

Do zápasu jsme vstoupili s lehce pozměněnou sestavou, kdy na pozici stopera nastoupil po pauze Gama (René Klement) a z obrany se do středu zálohy vysunul Justin (Jirka Schneider). Zápas byl od samého začátku poměrně vyrovnaný a do prvního poločasu bez větších šancí. Na obou stranách byly nějaké malé závary, kdy však k ničemu nedošlo. Do druhého poločasu jsme vstoupili aktivně a začali jsme si tvořit šance. Po jedné z nich Pavel Rohovský skóroval a my se dostali do vedení. Po gólu na 0:1 jsme pokračovali v aktivitě a odměnou nám bylo to, že jsme šli dvakrát sami na branku, bohužel ani jeden nájezd neskončil gólem. Pak přišlo nepsané fotbalové pravidlo „nedáš, dostaneš“ a Kravaře deset minut před koncem srovnaly. V posledních minutách měl ještě velkou šanci střídající Jonáš Král, ale domácí brankář předvedl krásný zákrok a míč vykopl. Kravaře ještě zahrozily z posledního rohu, to už ale bylo všechno. Myslím si, že duel byl vyrovnaný, ale kdybychom proměnili šance, mohli jsme brát tři body.

V tomto kole narazíte na ostravskou Vřesinu. S jakou taktikou půjdete do nedělního zápasu? Nezbytně potřebujete zvítězit...

Hlavně na co apelujeme u každého zápasu, je nechat na hřišti všechno a ta fotbalovost už by snad měla přijít. V neděli nám velí povinnost zvítězit, nejen kvůli bodům v tabulce, ale taky našim fanouškům a psychice nás samotných hráčů. Věřím, že to zvládneme, ale zápas to bude ohromně těžký. Vřesina je bojovný a fotbalový tým, takže se v neděli můžou diváci těšit na bitvu se vším všudy.

Berete to tak, že Slavkov čeká s největší pravděpodobností jen boj o záchranu anebo považujete za reálné, že poskočíte do klidného středu tabulky?

No já osobně neuvažuji ani nad jednou možností a pořád chci postoupit do krajského přeboru. (smích) Dělám si samozřejmě srandu. Zápasů už není tolik a myslím si, že hlavním cílem je zachránit 1. A třídu. Jestli bychom poskočili do klidného středu v tabulce, tak by to bylo jenom dobře, ale prioritou je teď spíše pro všechny boj o záchranu.

Proč se vám zatím nedaří? Slyšel jsem, že v týmu máte obrovskou marodku...

Když se podívám zpětně na zápasy, ve kterých jsme prohráli, nebo remizovali, tak šlo často o naše zbytečné chyby, kterým se dalo určitě zabránit. Často odehrajeme jeden poločas skvěle a druhý úplně opačně, teď v Kravařích jsme odehráli oba vyrovnaně a sahali jsme po vítězství. Ano momentálně se to docela hodně lepí, kvůli absenci některých hráčů. Všichni ale doufáme, že už bude lépe a vítězství v neděli nás popožene a zvedne. Myslím si, že je ve Slavkově kvalitní fotbalový tým, který potřebuje vyzrát. Mladí hráči, kteří se dostávají do týmu, ještě potřebují získat zkušenosti.

Jste jedním z mnoha odchovanců Slezského FC Opava. Nemrzí vás, že jste se tam výrazněji neprosadil?

Bohužel v Opavě je velká konkurence. V patnácti letech, když jsem odcházel ze Slezského FC, jsem ještě nebyl fyzicky připravený na to hrát s kluky, kteří sice byli stejně staří, ale především silově a výškově byli v tu dobu jinde. Tak jsem šel hostovat do Minervy, kde jsem pak strávil celé období v dorostu.

Jak vzpomínáte na období strávené ve Slavii Opava?

Navazuji na předchozí otázku, musím říct, že na tohle období budu vzpomínat vždycky jen v dobrém, mám z té doby plno skvělých zážitků a dobré kamarády. Pěkné prostředí, skvělá parta a chuť do fotbalu. Dost jsem se v Minervě otrkal a naučil velkému fotbalu, kdy jsem figuroval jak v sestavě mladšího, tak i staršího dorostu. Hráli jsme tehdy divizi, což byla kvalitní soutěž, často jsme figurovali spíše ve spodních příčkách tabulky, ale vždycky jsme se udrželi. Po dovršení hraní v dorostu byla možnost jít zkusit hrát za muže, ale dal jsem přednost Kylešovicím.

Následovalo angažmá v Kylešovicích. Jak se vám tam líbilo a co říkáte na to, že klubu reálně hrozí pád do okresního přeboru?

Kylešovice se ozvaly a měly zájem, když jsem musel jít někde do mužů. Hrála se tam 1. A třída, tak to byly skvělé zkušenosti, bohužel jsme ale spadli. Pak přišly nějaké změny a už to nebylo ono. Nemůžu si stěžovat na partu kluků, což byl asi jediný důvod, proč jsem pak v Kylešovicích ještě zůstal. Ohledně sestupu situaci sleduju, klukům fandím a věřím, že to zvládnou. Byla by škoda, aby Kylešovice hrály okres.

Proč jste v létě přestoupil právě do Slavkova? V mužstvu máte spoustu kamarádů...Byl to hlavní důvod?

Chtěl jsem určitě změnu. V Kylešovicích se bohužel schylovalo k horším časům, bylo nás málo a fotbal už mě tam přestával bavit. Nemělo to už žádný smysl, A k přestupu do Slavkova jsem se dopracoval přes mého dobrého kamaráda Justina (Jirka Schneider), se kterým jsem strávil období ve Slavii Opavě. Byl jsem osloven jeho otcem (bývalý trenér ve Slavkově). Když jsem se dozvěděl o této nabídce, tak jsem neváhal. Sice jsem měl strach z toho, jak mě kluci vezmou, ale nemůžu si stěžovat, kabina je super. Navíc mám v klubu kamarády, se kterými jsem chodil na základní školu a hrál i fotbal v minulosti, takže to určitě taky přispělo k tomu, že jsem se tak rychle rozhodl.

Berete Slavkov pouze jako přestupní stanici anebo tam chcete zůstat delší dobu? Čeho ještě chcete ve fotbale docílit?

Určitě pro mě není Slavkov jen přestupní stanicí. Je tu krásné prostředí, teď máme i nové zázemí a hlavně máme super partu, která je základ, aby se hráč cítil v týmu dobře. Nemůžu zapomenout na diváky, kterých chodí na naše domácí zápasy opravdu hodně. Když navštěvuji pracovně nějaké zápasy 3. ligy, je kolikrát méně lidí než na našem zápase ve Slavkově, ale i jinde venku. Kdyby ale přišla nabídka třeba z první ligy, tak bych asi neváhal (smích). Asi už mě přešly dětské sny, kdy jsem chtěl hrát fotbal na světové úrovni, teď bych si asi chtěl zahrát aspoň tu divizi, nebo kraj, třeba právě se Slavkovem.

Váš otec pochází z Balkánu, konkrétně z Bosny a Hercegoviny. Jaký máte vztah k této zemi? Jak často tam jezdíte?

Abych to upřesnil, taťka pochází z Banja Luky, což je druhé největší město v Bosně. Je to část, kde žijí Srbové. Rodnou zemi od taťky navštěvujeme poměrně často, naposledy jsem tam byl myslím tři roky zpátky, jinak jsme do té doby jezdili skoro každý rok. Bohužel teď už není tolik času na takové společné výlety s celou rodinou. Vztah k této zemi mám více než kladný, naučil jsem se i řeč a před třemi lety jsem se v právě v Banja Luce křtil v pravoslavném kostele.

Jste z fotbalové rodiny. Otec, strýc i oba bratři se věnují tomuto sportu. Když se sejdete, bavíte se vůbec ještě o něčem jiném anebo probíráte hlavně fotbal?

No je to tak, všichni hrajeme fotbal a je to jeden z našich hlavních smyslů života. Když se tak zamyslím, tak je fotbal opravdu hodně v popředí. Ale určitě jsou i jiné věcí, o kterých se dokážeme pobavit, a všechno se netočí jen kolem fotbalu.

V Kylešovicích jste se dokonce s oběma bratry sešel ve stejném dresu. Chtěl byste si s nimi ještě někdy zahrát, a co teď vůbec dělají?

Na tenhle okamžik asi nikdy nezapomenu. Bylo skvělé zahrát si v jednom zápase s oběma bratry ve stejném dresu. Určitě bych si s nimi zahrál znovu, tak uvidíme, co si pro nás ještě osud připraví. Jinak můj nejstarší bratr Vladan bydlí se svou přítelkyní v Brně a hraje za divizní klub Dosta Bystrc. Druhý starší bratr Miki žije druhým rokem na Maltě, takže teď to společné setkání na hřišti asi nehrozí.

Vašeho otce nejde na tribuně přeslechnout. Nevadí vám jeho komentáře anebo už jste si zvykl? Snaží se vám hodně radit?

(Smích). To je pravda, že ho nejde přeslechnout. Docela jsem si zvykl, když už je to více než patnáct let, co hraju fotbal, a taťka mě chodí podporovat. Myslí to dobře, ale mě to někdy štve, tak se na něj neotáčím (smích). Snaží se mi radit, ale já mám pak stejně vždycky svoji hlavu.

Koluje vám v žilách divoká jižanská krev anebo jste spíše kliďas?

Řekl bych, že je to tak napůl. Horká krev ve mně určitě koluje, někdy se dokážu vytočit kvůli naprosté blbosti, naopak jsem pak naprosto klidný při vážné věci, ale to už závisí na situaci. Takže to mám tak z každé strany napůl, od taťky horká krev a od mamky klid.

Podle mých informací jste týmový šprýmař. Údajně tančíte před zápasy, občas pouštíte srbskou muziku a vedete rozcvičku. Co je na to pravdy a jste tedy pro každou srandu?

Tak to mě musel někdo napráskat (smích). Asi na tom něco bude, snažím se pozitivně naladit tým na zápas, tak nějaký ten tanec na uvolnění a srbská muzika nesmí chybět. Gama (René Klement) občas pouští, nebo zpívá jednu chorvatskou písničku, tak musím ukázat, že správnou volbou jsou písničky ze Srbska (smích). Když jsem naposledy zatančil v soutěžní generálce proti Kobeřicím, tak jsme vyhráli, asi bych to měl v neděli zkusit (smích). Jsem typ člověka, který je pro každou blbost, až je to někdy na škodu (smích). Jinak ty rozcvičky jsou nové, ještě to chce doladit.

Jaké máte záliby kromě fotbalu?

Tím, že jsem vlastně nejen rekreačně, ale taky nějakým způsobem pracovně oddaný fotbalu, nezbývá tolik času na jiné záliby. V podstatě si rád zahraju všechny sporty jako například tenis, basket, ping-pong, florbal, minigolf. Takže ve volném čase, je tedy opět v popředí sport. Mezi koníčky dále patří cestování, výlety, učení (smích). Hodně času strávím buďto ve škole, nebo v nemocnici. Když už se najde nějaký volný čas, strávím ho rád s kamarády, nebo s rodinou. Teď ho, ale moc není, čeká mě odevzdání bakalářky a závěrečné zkoušky.

Chcete se stát zdravotním bratrem. Proč jste si zvolil právě tuto profesi? Kvůli sestřičkám?

Ani nevím, jak jsem se tehdy před sedmi lety dostal na zdravku, ale určitě toho nelituji. Tahle profese mě baví a naplňuje. Když někomu řeknu, že studuju zdravotního bratra, tak mi to vůbec nevěří. Kromě dobrého pocitu z pomáhání možná budou i právě sestřičky jedním z důvodů, proč jsem u této práce zůstal. (smích)

Nemrzí vašeho otce, že nebudete pokračovat v rodinném byznysu, prodeji zboží všeho druhu?

Na to se asi budete muset zeptat jeho, ale je určitě rád, že studuji. (smích)

V neděli proběhne prestižní derby mezi Ostravou a Opavou. Váš otec je velký fanoušek Slezského FC, strýc naopak patří mezi radikální příznivce Baníku. Komu budete fandit vy a naštve vás, že nebudete přímo na stadionu?

Ano je to tak, taťka SFC a jeho brácha FCB. Na to, komu budu fandit, snad ani nemusím odpovídat. Hodně mě mrzí, že nebudu na stadionu, ale v neděli je důležitější zápas, a to mezi Slavkovem a Vřesinou. Měli bychom stihnout aspoň druhý poločas v televizi. Věřím, že Opava urve alespoň bod.

Autor: Tomáš Holata