Zdeněk Buček: Každý den se musí prožít naplno

19.10.2018 08:30 Tomáš Holata

Anketu o nejlepšího hráče kola si pomalu začínají podmaňovat Jakubčovice nad Odrou, které tentokrát slavily zásluhou jedenatřicetiletého brankáře Zdeňka Bučka. Odchovanec TJ Slavia Stachovice minulou sobotu vychytal nulu proti Slavkovu, čímž své mužstvo nasměroval k další důležité výhře.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Jde vidět, že jste si naši anketu v Jakubčovicích oblíbili. Kdo nejvíce hecuje hlasování?

Vypadá to tak a rozhodně se za to nezlobím. (smích) Jediný, kdo mě teď napadá je Malin (Ondřej Malina).

Jak vy osobně jste to prožíval a jak velkou radost vám toto vítězství udělalo?

Možná to na sobě s přibývajícím věkem už tolik nedávám znát, ale vnitřně prožívám každý zápas. Radost mám z každého vítězství. Když prohrajeme, moc zábavy se mnou po zápase není. Takže i výhra v této anketě mě potěšila.

Váš spoluhráč Jan Schreier v minulém rozhovoru slíbil vlastnoručně upečený zákusek a kávu. Dodržel tento slib? Čím pohostíte své přátele vy?

Šrája slib dodržel, zákusek byl opravdu výborný. Je to skvělý kuchtík, to jde vidět i na jeho postavě. (smích) Také se chystám péct, ale v rámci životosprávy to bude určitě něco „zdravějšího“. Snad mi to kluci taky sní, naštěstí nejsou na jídlo moc nároční...

Nominaci jste obdržel za zápas proti Slavkovu. Jak náročné bylo udržet nulu?

Vychytaná nula je vždy zásluhou celého týmu. Hrajeme stylem, kdy moc zákroků za zápas nemívám, o to náročnější ale jsou. V průběhu zápasu se Slavkov dostal do třech nebezpečných situací, a s tím si kvalitní gólman musí umět poradit.

Slyšel jsem, že jste do samotného utkání vstoupili docela vlažně. Nepodcenili jste soupeře? Anebo čím si to vysvětlujete?

Soupeře jsme rozhodně nepodcenili, věděli jsme, že jde o velice kvalitní tým. Je pravdou, že nám to ze začátku moc „nelepilo“, ale utkání jsme přesto zvládli za tři body, a to je nejdůležitější.

Hosté si vypracovali tři šance, přičemž jednou jste musel výborně zasáhnout proti střele Pechníka. Co říct k tomuto momentu a měl jste v sobotu ještě nějaký těžší zákrok?

Ten zákrok jednoduchý nebyl, ale dle mého názoru byla ještě těžší situace po střele ze šestnáctky, kdy se mi rozestoupili stopeři a já viděl míč až na poslední chvíli.

Zlomovým momentem se zřejmě stalo vyloučení slavkovského Schneidera. Jak moc vám pomohlo a byla červená karta udělena oprávněně?

Zdali nám to pomohlo, to si netroufám říct. Hra byla i při naší převaze o jednoho muže v poli poměrně vyrovnaná. To, jestli byla červená karta udělená oprávněně, záleží na rozhodčím, ne na mě. Ze své zkušenosti jen mohu potvrdit, že když v určitých situacích cítíte křivdu, je velmi těžké udržet emoce na uzdě. Stává se to i lepším hráčům ve vyšších soutěžích, takže, byť to samozřejmě není správné, odsoudit to nemohu. Milan Baroš by mohl vyprávět...

Zvítězili jste již počtvrté v řadě. Jak hodnotíte současnou formu mužstva a chcete skvělou sérii udržet až do konce podzimu?

Vím, že je to fráze, ale s týmem jdeme od zápasu k zápasu. Nepočítáme série vítězných ani prohraných zápasů. Aktuálně jsme na druhém místě s nejlepším brankovým rozdílem, co se týká počtu vstřelených a obdržených gólů, takže se asi o formě bavit můžeme a já jen doufám, že nám vydrží až do konce podzimu. Základem bude zdraví hráčů, sám jsem nastupoval s nepříjemným zraněním, ale už to bude jenom lepší.

V dalším kole však cestujete na horkou půdu Štěpánkovic. Jak se těšíte na tento souboj a co od zápasu očekáváte?

Pro nás je každé venkovní utkání těžké. Očekávám vyrovnaný zápas, který snad stejně jako v posledně dovedeme do vítězného konce.

V tabulce se zatím nacházíte na výborném druhém místě. Pomýšlíte na postup?

Nejsme ani v polovině sezony. Na tuhle otázku vám rád odpovím tři kola před koncem soutěže.

Vy osobně jste odchovancem TJ Slavia Stachovice. Popište prosím své fotbalové začátky. Vždy jste chtěl stát v brance, anebo jak jste se vůbec objevil v pozici gólmana?

Začínal jsem na stoperu, když se jednou stalo, že nebyl nikdo do brány, tak jsem si tam stoupl a už jsem tam zůstal. Vzpomínky mám jen ty nejlepší, vždyť jsme během třech sezon hned třikrát postoupili. Ve Stachovicích jsem si postavil dům a s klukama jsem pořád ve styku.

Dva roky jste v mládežnickém dresu strávil v Komárově. Kdo vás tam dotáhl?

V Opavě jsem studoval, takže jsem to tam měl nejblíž. Nic víc v tom nebylo.

Krátkou anabázi jste si prožil v Pusté Polomi. Co si z té doby vybavíte a proč jste tam vydržel pouze sezonu?

Vybavím si především výborný kolektiv. Přestože jsem pro pozici jedničky dělal maximum, šanci dostával místní odchovanec. Nebudu vám lhát, dodnes cítím trošku křivdu, ale lidsky tomu rozumím.

Dále jste nastupoval za Fulnek. Jsou teď pro vás tyhle zápasy prestižnější než jiné? Jak se těšíte na listopadové derby?

Derbíčko je vždy prestižní záležitost, nejen mezi hráči, ale také mezi fanoušky. Probíhají různé sázky a hecovačky, utkání to dodává větší šťávu. Těším se na souboj proti hráčům, kteří s námi hráli tady v Jakubčovicích, Petra Ďuricu a bratry Zagolovy. Pro mě osobně to bude jednoznačně zápas podzimu.

Kromě Stachovic jste nejvíce času prožil právě v Jakubčovicích nad Odrou. Co pro vás tento klub znamená? Čeho byste tam chtěl ještě dosáhnout?

Hlavně chci náš tým vidět hrát kvalitní kombinační fotbal, který je atraktivní pro diváky. V Jakubčovicích se cítím výborně, máme kvalitní zázemí a vše, co je pro dobrý fotbal potřeba. Co více si přát...

Láká vás ještě vyšší soutěž anebo jste maximálně spokojený v Jakubčovicích?

I když je fotbal moje srdeční záležitost, na prvním místě je rodina. S manželkou Radkou máme šestiletou dceru Terezku a v únoru se nám narodil syn Radim. Trénovat po práci čtyřikrát týdně ve vyšší soutěži a přicházet tak o drahocenný čas se svými nejbližšími, není mým cílem. Žádnou nabídku jsem ani nedostal, takže se není o čem bavit. V Jakubčovicích jsem maximálně spokojený, neměnil bych.

Jakého fotbalového úspěchu si nejvíce považujete?

Vítězství v 1. B třídě s Jakubčovicemi.

Čím se rád bavíte ve volném čase a kde pracujete?

Pracuji v oblasti strojírenství ve Fulneku. Večer se rád proběhnu vyčistit si hlavu po okolí. Mým koníčkem je taky práce kolem domu. Moc si neodpočinu, ale řídím se heslem, že každý den je jen jednou za život, a proto se musí prožít naplno.

Autor: Tomáš Holata