Radim Rychlý: O oslavách postupu bych mohl napsat knihu

07.06.2018 16:35 Tomáš Holata

Skvělý týden prožili fotbalisté Oldřišova, kteří nejprve minulou sobotu v Jakubčovicích nad Odrou úspěšně završili svou spanilou jízdu za postupem. Potom samozřejmě následovaly bouřlivé oslavy, a když svěřenci trenéra Bořuckého vystřízlivěli, tak se okamžitě pustili do hlasování. V něm zaslouženě kraloval třiadvacetiletý gólman Radim Rychlý, který vychytal jakubčovické střelce.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Do ankety o nejlepšího hráče kola jste byl poprvé nominován již před měsícem, ale tenkrát to ještě nevyšlo. Byl jste tehdy zklamaný a cítíte teď nějaké zadostiučení?

Samozřejmě jsem za to rád, že jsem vyhrál tuhle anketu a určitě jsem předtím necítil žádné zklamání. Největší zásluhu na tom mají moji spoluhráči a kamarádi, kterým samozřejmě děkuji. (úsměv)

Jaktože jste teď dostal tolik hlasů? Jak se vám povedlo rozšířit okruh vašich fanoušků?

Vím, že už jsem v nominaci předtím byl, ale nějak jsem to neřešil a upřímně jsem ani nečekal, že bych někdy mohl dostat tolik hlasů. (smích)

Svým spoluhráčům jste v Jakubčovicích výraznou měrou pomohl k výhře, která znamenala postup. Přesto asi budete do kabiny muset něco donést, že?

Co se týče toho, že budu muset hodit něco do kabiny, to už není žádná novinka. Vzhledem k našim výkonům je více než jasné, že do toho všeho dáváme maximum a z toho vyplývá, že musíme být pravidelně hydratovaní. (smích) Takže víceméně je každý víkend někdo na řadě, ať už jen tak nebo v mém případě za vychytanou nulu, co se týče gólmanů.

Vraťme se ještě k utkání proti Jakubčovicím. První poločas jste zvládli obstojně, ale po přestávce vás soupeř dostal pod značný tlak...Jak jste zápas viděl z branky?

První poločas jsme zvládli obstojně, ale samozřejmě nám moc na klidu nepřidal vyrovnávací gól domácích. Navíc nastal problém, že o poločase začalo pršet a terén byl podle mého názoru, nemluvě o pokutovém území, celkem zrádný. Věděli jsme ovšem, o co hrajeme. A to, že jsem v některých chvílích musel zasáhnout, je naprosto v pořádku. Od toho tam jsem, abych klukům pomohl. Nebudu lhát, že nervozita nebyla znát, ale odvedli jsme perfektní práci a dotáhli to do vítězného konce. (úsměv)

Nesvazovala vám osobně ruce a nohy nervozita a vědomí toho, že schází už jen malý krůček k postupu?

Co se týče mě, když mám míč na noze a rozhoduju se, co s ním udělat, opravdu to vypadá tak, že mám nohy svázané, ale o nervozitu skutečně nejde. (smích) Je pravda, že nervozita k fotbalu patří. Navíc, když člověk ví, že hraje o postup do vyšší soutěže.

Hlavně ve druhé půli jste si na nedostatek práce nemohl stěžovat. Který zákrok považujete za nejtěžší? Zkuste ho trošku popsat...Anebo kdy jste si nejvíce oddechl?

Jak už jsem říkal, od toho tam jsem, abych pomohl týmu. Jsem samozřejmě rád, že jsem se dostal do nějaké pohody, protože pokud brankář chytne gólovou šanci, tak je to pro něj více než úžasné. Nejtěžší zákrok? Řekl bych asi moment, kdy šel na mě hráč domácích jeden na jednoho. Je to sice 50 na 50, ale člověk se musí držet do poslední chvíle, než nějak nesmyslně skákat do stran.

Slyšel jsem, že oslavy byly hodně bouřlivé. Zúčastnil jste se jich? Pokud ano, tak nám prosím prozraďte, jak to všechno probíhalo a jak dlouho vlastně trvalo.

O oslavách bych mohl napsat knihu, takže to tady shrnu nějak ve zkratce. Po náročné cestě z Jakubčovic, která trvala asi dvě hodiny (možná přeháním, ale v tu chvíli mi to tak přišlo), jsme ještě cestovali přes Kravaře do Kobeřic, kde jsme chtěli našimi klubovými chorály upozornit na to, kdo je ta elita z Oldřišova, a že právě my jsme ti, kteří jsme si zajistili postup do krajského přeboru. Samozřejmě to pokračovalo dál u nás v hospodě na našem krásném stadionu. A ještě jednou patří velký dík našemu sponzoru Petrovi Michalčíkovi, který určitě po dlouhém rozmýšlení a váhání, se nakonec rozhodl, že tu divou zvěř, která ho celou dobu přemlouvala, pustí do svého bazénu, kde jsme si to všichni bombasticky užili. (smích) Ti, co ještě byli schopní pokračovat, tak slavili i v neděli. Já osobně teda i v pondělí a určitě ještě není všem dnům konec. (smích)

Hned ze startu jste pomalovali klubový autobus. Čí to byl nápad a co na to říkal řidič?

Čí to byl nápad doteď nevím. A co na to říkal řidič? Myslím si, že v pondělí jel s děckama na nějaký výlet, ale náš řidič má smysl pro humor. (smích)

Je současný postup dosud největším úspěchem vaší kariéry? A byl to předsezónní cíl Oldřišova anebo jste překvapili sami sebe?

Určitě je. Já sám jsem nikdy ani žádnou větší kariéru nezažil a neměl. (smích) Co jsem tak zaslechl, tak vedení moc nechtělo, ale jak říkám, slyšel jsem více verzí. My jako kluci jsme určitě chtěli soutěž vyhrát, protože je to taková třešnička na dortu. Po celé té dřině a jízdě po prdeli. (úsměv)

Vy jste vlastně naskočil do rozjetého vlaku, když jste se v zimě vrátil do Oldřišova z Pusté Polomi. Proč jste se rozhodl opustit vyšší soutěž? Je pravda, že jste si tam moc nezachytal...

Opravdu jsem naskočil do rozjetého vlaku a jsem velmi rád, že mě kluci mezi sebe vzali. Proč jsem odešel z Pusté Polomi? Je to pravda, že jsem tam moc nechytal a navíc, když hned v prvním zápase dostanete pětku, není to nic příjemného. Potom přišlo zranění ramene a už ani nebyla chuť tam zůstávat. Jsem rád, kde jsem teď a neměnil bych. (úsměv)

Mezi tyčemi se celkem pravidelně střídáte s Tomášem Andělem. Jak spolu vycházíte? Nevadí vám menší vytíženost?

Tomáš je super chlap, kámoš a spoluhráč. Nemám na něj ani jednu špatnost, což bych si ani nedovolil. Možná jen jedno, že si ten synek pořádně nevypije. (smích) Střídáme se co dva zápasy a myslím si, že co se týče vytíženosti, tak je to tak akorát. I gólman musí někdy spočnout. (smích)

Jak s mančaftem pojmete zbytek soutěže? Předpokládám, že nic nevypustíte...Hned teď o víkendu narazíte v prestižním utkání na Kobeřice.

Těším se na každý zápas, ale co se týče Kobeřic, tak máme to v tuto chvíli povinnost vyhrát. Věřím tomu, že i fanoušci udělají pěknou atmosféru, a že se zápasu zúčastní spoustu příznivců kvalitního fotbalu.

Jeden úkol už jste splnili, ale další vrchol vás teprve čeká. V příštím týdnu absolvujete finále krajského poháru proti Staříči, přičemž vítěz se probojuje do předkola MOL Cupu. Jak se na tento zápas těšíte?

Účast v předkole českého poháru je velké Lákadlo, takže určitě budeme chtít všichni vyhrát. Jsme připraveni se utkat s každým. Jak bysme řekli: „KDO NÁS ZASTAVÍ“. (smích)

Patříte k oldřišovským odchovancům. Co pro vás tento klub znamená?

Je super hrát za domácí klub, kde vás každý zná a zároveň vědět, že máte podporu lidí přímo z Oldřišova. Teda alespoň myslím, že mám. (smích) Navíc za Oldřišov hrál i můj taťka, takže od něj mám podporu i v případě neúspěchu. (úsměv)

Vzpomeňte si na své fotbalové začátky... Vždy vás to táhlo do branky anebo jste k tomu byl víceméně přinucený?

Ještě za mini žáky jsem začínal jako stoper, ale když už jsem se urval a chtěl si dát góla, tak mi balon vždycky na půlce někdo sebral. (smích) Takže tudy cesta nevedla. Jednou jsme jeli na zápas do Velkých Hoštic a chyběl gólman, tak mě tam postavili a od té doby mě to chytlo a rukavice jsem si už nesundal. Jsem za to nesmírně rád. (úsměv)

Co si vybavíte z let strávených v mládežnických kategoriích? Všiml jsem si střídavých startů za SFC Opava. Byla to dobrá zkušenost?

Co se týče Opavy, tak tam jsem se naučil spoustu věcí, které mi zůstaly dodnes a už se nedají díkybohu zapomenout. Čili dobrá zkušenost. (úsměv)

Pak už přišly zápasy za muže. Lze vypíchnout nějaký konkrétní, na který stále vzpomínáte?

Těch zápasů už bylo spousty, takže teď si netroufám vypíchnout žádný konkrétní zápas, který byl něčím výjimečný.

Většinu kariéry jste strávil v Oldřišově, ale před sezonou jste zamířil do Pusté Polomi. Potřeboval už jste změnu dresu anebo co vás k tomu vedlo?

To, proč jsem skončil v Oldřišově, bych nechal bez komentáře. Co se týče nabídek, bylo jich docela dost. Z pěti nabídek se mi tři celkem dost líbily. V klubu, ve kterém jsem začal přípravu, mě sice trenér chtěl, ale nakonec se rozhodl, že nechce vyhodit domácího gólmana, tak on sám mi našel místo právě v Pusté Polomi, což se mi celkem zamlouvalo vzhledem k vyšší soutěži a chtěl jsem navíc zkusit něco nového.

Uvažujete ještě o nějaké další výzvě? Čeho ještě chcete ve fotbale dosáhnout?

Co se týče kariéry, tak ve fotbale to už asi nebude. Maximálně už jen v osobním životě.

Nelze si nevšimnout vaší svalnaté postavy. Je posilování vaše vášeň?

Vášní bych to nenazýval, spíš jen takové zpestření života. Je to jedna z věcí, která mě baví.

Máte i jiné záliby?

Pokud nebudu mluvit o „kryglingu“, tak s klukama z práce chodíme hrát badminton. Sem tam sednu na kolo anebo nazuju brusle, ale moc času není. (smích)

Autor: Tomáš Holata

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.

Rozhovory

	Tabulka	Z	Skóre	B
1	FK Město Albrechtice	13	22:5	32
2	MFK Vítkovice B	13	39:19	31
3	FC Dolní Benešov	13	35:19	29
4	FK Sokol Mokré Lazce	13	38:23	23
5	TJ Sokol Kozmice	13	31:34	23

Zobrazit celou tabulku

	Nejlepší střelci	Góly
1	Zbyněk Pospěch	14
2	Dominik Klinger	13
3	Jan Kuric	13
4	Jakub Vidiševský	11
5	Bilyamin Abdullahi	10

Zobrazit celou tabulku

	Jméno	ZB	Ú
1	David Obrusník	46	50,5%
2	Ladislav Beran	43	51,8%
3	Jiří Klik	43	47,8%
4	Daniel Schrom	43	47,3%
5	Petr Vala	43	53,1%

Zobrazit celou tabulku

Radim Rychlý: O oslavách postupu bych mohl napsat knihu

Komentáře

Nejnovější události

Rozhovory