Když nastoupím, tak desítka musí se mnou. Rád vzpomínám na gól, jak jsem asi před patnácti lety přehodil z půlky hřiště brankáře Lhenic Bošky, říká hráč kola Václav Beneš

Děkuji za gratulaci. Ano, zápas v Netolicích byl velmi těžký. I když jsme k němu zajížděli v oslabené sestavě, chtěli jsme určitě uhrát solidní výsledek, už jenom kvůli sebevědomí po dvou minulých debaklech, ale i kvůli našim fanouškům. Celý zápas jsme poctivě a důrazně bránili střed hřiště a vyráželi do brejků. Tento způsob hry nám vycházel a jen v prvním poločase jsme z toho šli třikrát sami na brankáře. Potvrdilo se pravidlo, nedáš, dostaneš. Na začátku druhé půle jsme po zaváhání naší obrany zbytečně inkasovali. Musím říct popravdě, že jsem měl obavy, abychom se z tohoto šoku dostali. Mé obavy se naštěstí nenaplnili a nesmírnou bojovností se nám podařilo vrátit se do hry. Odměnou nám bylo vyrovnání Ivanem Šimčíkem, kdy dorážel trestný kop Jirky Němečka. Tento zápas jsme chtěli vyhrát, ale myslím, že i remíza nás nastartuje do dalších zápasů.

V tomto zápase se spíše jednalo o shodu náhod, někteří hráči byli zraněni, jiní zase chyběli z pracovních povinností. Po dohodě s mými asistenty a některými hráči jsem se rozhodl nastoupit. Rozhodnutí pro mě nebylo vůbec jednoduché, ale v konečném účtování jsem ani neměl na výběr.

Začátek jara nám vyšel velice dobře, nebýt dvou vysokých proher v posledních kolech, mohla být spokojenost ještě vyšší. Věřím, že zbylá tři kola zvládneme a budeme moci jaro hodnotit jako úspěšné. Nemile mě překvapila hodně tvrdá hra Cehnic, při které si naši tři hráči odnesli zranění a potýkají se s tím dodnes.

Já a dres číslo 10 jsme nerozluční přátelé již 25 let. Pokud nastoupím, desítka musí se mnou.

Sestup je nepříjemná záležitost, nikomu ho nepřeji, proto nechci ani odhadovat sestupujícího. Jen mohu ujistit okolí, že poslední kola, která hrajeme s mužstvy z konce tabulky, budeme chtít vyhrát.

Hráči, kteří nám dělali obrovské starosti je hned několik, například Milan Glazunov, Marek Sedláček, Petr Hovorka, Roman Iliev, Pavel Jirkovský – toho bych si přál v našem mužstvu.

S fotbalem jsem začínal u nás ve Strunkovicích v 6 letech, v dorostu v Písku – 2. liga, v mužích rok divizi v Dynamu Č. Budějovice, pak dva roky divizi v Prachaticích. Kvůli studiu a práci v rodinné firmě jsem se vrátil ve 22 letech domů do Strunkovic, kde s menšími přestávkami působím dodnes.

Samozřejmě nezapomenutelných momentů je hodně, těžko mezi nimi vybírat, ale jeden z hezkých momentů byl můj gól asi před 15 lety při zápase se Lhenicemi přehozením gólmana soupeře Pavla Bošky, dnešní prezident Lhenic, z půlky hřiště. To máš za ty poslední dva debakly. (úsměv)

Ladislav Klein, Miroslav Turek, Kury

Žury – známá firma, poslední dobou se rozpovídal Stenly a Máca, pusu nezastaví ani Jirka Němeček

Kaspy

Žury, Ivan Šimčík

Škopa