Laičtí asistenti sudích občas ničí zápasy, říká výstižně Míra Kubánek z Červené Řečice

Je mi 25 let. Narodil jsem se a stále žiji ve „městě měst“ Pelhřimově, kde i pracuji na městském úřadu. Jelikož jsem v mladické nerozvážnosti nedokončil studium na sportovní a pedagogické fakultě na Masaryčce v Brně, tak při práci studuji dálkově alespoň právnickou fakultu na té samé škole. Ve volném čase se snažím věnovat hlavně sportu, přítelkyni a přátelům.

S fotbalem jsem začal vlastně celkem pozdě. Vzpomínám si, že až tak kolem 13-14ti let jsme začali s kamarády přelézat plot na jedno betonové fotbalové hřiště a někdy v té době jsem si teprve uvědomil, že by mě fotbal mohl bavit víc než to samotné přelézání plotu. V 16-17ti jsme na gymplu zkoušeli štěstí v malé kopané, ale k velkému fotbalu jsem se dostal až na vysoké cca v 21 letech, když mě kamarád přivedl právě do Řečice, kde jsem se poprvé registroval.

Asi dvě sezóny zpátky jsme táhli sérii asi deseti zápasů bez porážky a atakovali tak úspěšně první místo a musím přiznat, že to bylo celkem příjemné. A špatnou vzpomínku mám na poslední minuty posledního zápasu loňské sezóny, který jsme hráli v Počátkách. Domácí vystřídali do pole na poslední minuty (nejspíš z recese) jednoho ze svých gólmanů. A za jasně rozhodnutého stavu v poklidném závěru mi tento hráč poklidným nákopem zezadu do lýtka zlomil lýtkovou kost. Z toho zákroku jsem slušně řečeno pořád celkem „hořký“.

V týmu dochází ke generační obměně a bylo potřeba, abychom my mladší převzali určitou zodpovědnost za výsledky. To se začalo celkem dařit a navíc se podařilo solidně doplnit kádr, takže nyní máme někdy i tři hráče na střídání. Zní to možná komicky, ale v této soutěži není neobvyklé nastupovat s prázdnou střídačkou, a tak se každá noha hodí.

Tohle je asi ta část rozhovoru, kde se má ukázat skromnost, takže…. Spokojenost, ale od toho tam útočník je a bez svých spoluhráčů, rodičů a všech co mě podporovali bych to nedokázal. (smích)

Domácí nastoupili s velmi mladou sestavou a pro nás byly tři body povinnost. Přesto jsme ale nedokázali fyzickou převahu využít naplno a koledovali jsme si o průšvih. Některé situace musíme řešit lépe.

Tahle situace byla celkově dost nešťastná. Předesílám, že inzultaci neschvaluji a celý tým tento škraloup mrzí, ALE vůbec k tomu nemuselo dojít. Díky absenci delegovaných pomezních občas dochází ke sporným momentům. To všichni víme a většinou v tom nikdo nevidí větší problém. To co ale předvedl pomezní rozhodčí hostí v tomto zápase, je pro mě nepochopitelné. Cca 20 minut před koncem jsme vstřelili kontaktní gól na 3:4, a jelikož hlavní sudí si situací nebyl jistý, požádal pomezního o radu. Ten razantně míč za čárou popřel. Situaci jsem viděl asi z pětimetrové vzdálenosti a balon byl jasně v bráně (minimálně půl metru). Všichni diváci viděli míč v síti, všichni hráči Tatranu a dokonce i většina hráčů hostí. Pomezní byl v takové pozici, kde branku musel zřetelně vidět. Je mi upřímně jedno, že branka uznána nebyla. To se může stát, a kdyby pomezní řekl, že situaci dobře neviděl, bral bych to. Bohužel s úsměvem na tváři řekl, že balon se v žádném případě přes čáru nedostal. Troufám si říct, že vědomě lhal, a to je skutečně při sportu na této úrovni zbytečné až ubohé. Je potřeba, aby pomezní chápali, že je to jenom sport a tohle jednání absolutně ničí zápasy a vyvolává spory. Chování fanouška bylo jinak samozřejmě neúměrné situaci a sám se následně omluvil.

“Nevím, jaké je to obdržet branku“ To jsou slova našeho nového gólmana Tomáše Paťhy. Od té doby co poprvé nastoupil, jsme skutečně neinkasovali (225min). V tomto zápase se to údajně měnit nebude, takže pokud zápas neskončí 0:0, tak vyhrajeme.