V předešlých týdnech jste se v této anketě nechali přehlasovat hráči Slavkova. Co se stalo a štvalo vás to?
No, abych pravdu řekl, tak mě osobně to neštvalo. Možná Denis Bořucký byl trošku smutný, ale aspoň v hlasování musíme někdy prohrát. (smích)
Teď už jste neponechali nic náhodě. Kde jste sháněl podporu a jak velkou vám to udělalo radost?
Tak radost...Jako na jednu stranu mě to těší, na druhou se tomu směju, že už i já do toho spadl. (smích) On to Denis zase nedělá jen tak, aby mi udělal radost. Tady jde zase a jen o láhev alkoholu...
Budete se držet tradice, lahvinky zelené, anebo vymyslíte něco jiného?
Nooo, vidím to spíš na slivovičku, tu pije míň lidí, tak vydrží dýl. (úsměv)
Předešlý zápas s Kravařemi se vám osobně dost povedl. Můžete se k němu ještě krátce vrátit a trošku ho zhodnotit?
No, ještě dvě hodiny před zápasem jsem nevěděl, zda vůbec budu hrát, protože jsem měl z poháru něco s kotníkem, ale nakonec to šlo. Jinak si myslím, že zápas byl takový…. Prostě jsme zahráli to, co jsme potřebovali. Já nevím, zda se mi zápas dost povedl, ale špatné to asi nebylo... Chvilkama jsem měl spíš nervy na rozhodčí, protože mi přijde, že tu 1. A třídu pískají většinou lidi, kteří nevěděli, kde sehnat peníze na pivo, tak šli dělat rozhodčího a fotbal viděli maximálně v televizi.
Hodně vám pomohl vedoucí gól, u něhož jste asistoval Denisi Bořuckému...Bylo to záměrné? Věnujete se těmto věcem na tréninku?
Záměrně to určitě bylo, my jsme spolu s Denisem hráli fotbal od žáků, takže si rozumíme jak na hřišti, tak u stolu. Není potřeba nic trénovat. (smích)
Po přestávce jste se dokonce mohl zapsat mezi střelce, když jste zkoušel lobovat brankáře z půlky hřiště. Jak vás to vůbec napadalo a mrzelo vás to hodně, že to tam nespadlo?
No, už jsem prostě nemohl, tak jsem to odkopl, ať naženu čas. Ne vážně. Mě tohle napadá každý zápas, jednou se mi to už povedlo za Kravaře. Ale ne vždy je k tomu příležitost. Samozřejmě mě to zamrzelo, ale po zápase jsme se tomu s gólmanem zasmáli a poplácali se po zádech.
Letošní sezonu máte skvěle rozjetou. Počítal jste s něčím podobným anebo jste spíše překvapený?
No já jsem na jednu stranu rád, že to tak je, na druhou stranu jsem zklamaný, a to z toho důvodu, že s týmem jakým máme, bysme mohli hrát mnohem lépe a v některých zápasech bychom se zbytečně nemuseli trápit. Ale samozřejmě jsem rád, hodně se oslavuje, takže vše v pořádku. (úsměv)
Díky zaváháním vašich konkurentů můžete už teď v Jakubčovicích slavit postup. Co od tohoto zápasu očekáváte? Co by mělo na soupeře platit?
No hlavně se neposrat z toho, že ty body potřebujeme k postupu. Nenechat se unést na té vlně výher z poslední doby. Myslím si, že když se k tomu postavíme všichni normálně, tak ty tři body uhrajeme.
Oldřišov vlastně válčí na dvou frontách, když jste zároveň pronikli i do finále krajského poháru. Jak náročné je kombinovat obě soutěže?
To je v pohodě. Jsme jak stroje, necítíme únavu...Jen se ten stroj musí občas promazat. (smích
Co vás láká více? Krajský přebor anebo předkolo MOL Cupu, kde vám ještě stojí v cestě Staříč?
Mě asi osobně spíš ten MOL Cup a pak Evropa. Vždycky jsem si chtěl zahrát pohár UEFA, tak snad to dobře dopadne. Akorát nevím, zda na to budeme mít rozpočet. (smích)
Vy patříte ke křídelním fotbalistům, když jste schopen nastupovat i v záloze. Hraje se vám lépe v obraně nebo právě ve středové formaci? A pravá nebo levá strana?
Já tedy preferuju spíše obranu. a jestli napravo nebo nalevo, to mi je úplně jedno. Samozřejmě jsem i dobrý hroťák, ale gólů už tak dáváme dost. (smích)
Stejně jako spousta vašich spoluhráčů jste fotbalově vyrůstal v Opavě, kde jste to dotáhl až do mužského béčka. Nemrzí vás, že jste si nezkusil profesionální fotbal? Existovala tehdy nějaká šance anebo proč to vlastně nevyšlo?
Tady asi zopakuju odpovědi kluků, co jsme spolu byli v „béčku“. Když člověk trénuje pětkrát týdně, zahraje dobře a pak stejně přijde 5-6-7 hráčů z áčka, tak to nemá nějakou perspektivu. Maximálně člověk může získat zkušenosti a já se nikdy necítil, že bych měl hrát fotbal vrcholově. Měl jsem a mám jiné koníčky a touhy. Na druhou stranu když tohle vypustím, tak mě ten fotbal v té době bavil asi nejvíce. Měli jsme výborný tým, tréninky byly na vysoké úrovni a měli jsme dobrý kolektiv.
V mládežnickém věku jste se objevil také v Hlučíně a Slavii Opava. Co si vybavíte z tohoto období? Kde jste se cítil nejlépe?
V Hlučíně to bylo super, když to tam výborně fungovalo. Ve Slavii Opava jsem byl snad jen pár zápasů. Abych řekl pravdu, tak na to už jsem skoro zapomněl.
Po konci v rezervě Slezského FC jste strávil pár měsíců v Kravařích. Proč jste tam nevydržel déle? Kravaře se tehdy dostaly do finančních potíží...Zkuste trošku zavzpomínat...
Kravaře…To je jeden takový dlouhý příběh plný slibů a velkých plánů, které se zrovna dvakrát nezrealizovaly. Trenér Swiech poskládal super tým, byla tam skvělá partie, naslibovali pomalu týmové letadlo a do dneška mi dluží peníze. Pak to tam nějak padlo, házela se špína doleva doprava na všechny Opaváky, tak jsme se každý někam rozprchli. Myslím si, že jsme neměli nikdo nějakou touhu někomu něco dokazovat. Že nejsme žoldáci z Opavy, jak se vyprávělo. (smích)
Následovalo angažmá v Pusté Polomi, které ovšem skončilo sestupem z divize. Jaké máte dojmy z tohoto působiště?
Z Pusté Polomi mám dva rozdílné dojmy. Na jednu stranu super vedení, které se staralo, platilo, řešilo problémy, prostě vše fungovalo, jak mělo. Na druhou stranu mi moc nesedla kabina. Po pár zápasech jsem se bál pomalu nahrát, sebevědomí šlo dolů, kašlal jsem na tréninky. Místo zápasu jsem šel raději na ryby. První rok jsme postoupili do divize, druhý rok spadli, to už tak hold bývá. Ale jako zpětně nemůžu na kluky říct nic blbého, jen mi nesedla ta chemie kolektivu, nic víc.
Nyní už hájíte dres Oldřišova. Proč jste si v létě vybral právě tento klub a jak tam jste spokojený?
No, to zase byla práce manažera Denise, který mi nedal pokoj, dokud jsem nepodepsal.
Já v té době už fotbal nehrál, rozhodl jsem se skončit a věnovat jiným věcem, ale nakonec mě přemluvil a nelituju toho. V Oldově jsem vážně spokojený, je tu super parta lidí, co se o nás starají, pití je dost, jídla je dost, fanoušci jsou výborní, hřiště je krásně tvrdé, všechno super. (smích)
Docela často měníte dres. Jak dlouho ještě hodláte v Oldřišově zůstat a čeho ještě chcete ve své fotbalové kariéře docílit?
Pokud vše bude jak má být, tak měnit dres rozhodně neplánuju. Mé střídání klubů záviselo i dost na tom, že jsem bydlel a pracoval v cizině, a vždy když jsem se vrátil, tak jsem se vracel jinam. Ale teď zažívám asi nejlepší partu lidí v kabině, tak mi nic nechybí. Jen kopačky, které mi odvezl Patrik Žídek do Německa.
Jaké máte záliby? Co rád děláte ve volném čase?
Hodně času trávím se svým psem Dariem, poté jsem dost často na rybách (jestli skončím s fotbalem, tak kvůli rybaření) a pak kamarádi.
Jaké je vaše profese? Kde pracujete a naplňuje vás to?
Pracuju ve firmě s designovým nábytkem a nábytkem pro děti. No, nikdy nedělám něco, co dělat nechci, takže tak.