Jak velkou radost máte z vítězství a kdo všechno vám k němu pomohl?
Radost mám samozřejmě velkou. K vítězství mi hodně pomohli kluci z kabiny a také brácha, který mi pořád psal, že posílá hlasy. (úsměv)
V minulosti už jste tuhle anketu vyhrál v dresu Vávrovic, ale pro Slavkov je to premiéra. Mohou se spoluhráči těšit na nějakou odměnu?
Ve Vávrovicích jsem tehdy donesl do kabiny litránek zelené a ani teď spoluhráči nepřijdou zkrátka. I kluci ze Slavkova se můžou těšit na něco tekutého.
Nominaci jste získal za výborný výkon v zápase proti Oldřišovu. Zkuste se k němu ještě krátce vrátit…
První poločas nám příliš nevyšel. Sice jsme měli nějaké šance, jenže v koncovce se nám bohužel pořád nedaří. Navíc jsme pak dostali gól a zase to všechno běželo ve stejných kolejích. Opět jsme se „posrali“, ale naštěstí jsme už do přestávky neinkasovali. Ve druhé půli jsme však na Oldov vlétli a zaslouženě otočili výsledek. Když jsme vedli 2:1, tak už jsem věřil, že to nepustíme.
Do zmiňovaného utkání jste naskočil až v průběhu druhé půle a hned jste výraznou měrou pomohl k obratu. Můžete prosím popsat obě gólové situace?
O přestávce mi trenéři řekli, že se mám rozcvičit, že za deset minut půjdu do hry. U prvního gólu se ke mně odrazil balon, takže jsem měl docela snadnou práci, když jsem ho doklepl do sítě. Při mém druhém gólu přilétl zleva nevydařený centr, brankář podklouzl a já jsem to tam trknul hlavou. Takže znovu nic těžkého.
Ve většině letošních zápasů jste figuroval pouze jako náhradník. Sedí vám tahle role žolíka anebo byste raději nastupoval od první minuty?
Každý hráč by samozřejmě chtěl nastupovat v základní sestavě, ale já už mám dost roků na to, že mi nevadí střídat až ve druhém poločase. V mančaftu jsou mladí kluci, tak ať hrajou oni. (úsměv)
Jak byste sám sebe na hřišti charakterizoval?
Dá se říct, že jsem typem důrazného útočníka. Preferuju tvrdou hru, ale zatím jsem neslyšel, že by si někdo z obránců stěžoval. (úsměv) Jsem na to zvyklý z hokeje, na který už bohužel nemám moc času.
Jak jste zatím ve Slavkově spokojeni s první třetinou soutěže?
Zatím se nám docela daří, takže doufám, že to takhle bude pokračovat. Jinak si myslím, že by Slavkovu slušel klidný střed tabulky.
Většinu bodů získáváte doma, zatímco venku je to velká bída. Čím si to vysvětlujete?
V domácím prostředí nám hodně pomáhají fanoušci, a že jejich nechodí zrovna málo. Když jedeme ven, tak jsme vždycky posraní ze soupeře a podle toho také naše hra vypadá.
Nepříznivou venkovní bilanci teď máte možnost změnit ve Velkých Heralticích. Jak se na toto utkání těšíte a s jakými plány tam pojedete?
Velké Heraltice jsou po postupu z I. B třídy v laufu, když se jim daří vyhrávat nejenom doma, ale i venku. Určitě to bude těžký zápas, ale my si jedeme alespoň pro remízu, ne-li pro tři body.
Pokuste se porovnat úroveň I. A třídy a I. B třídy. V čem má I. A třída navrch?
Rozdíl mezi těmito soutěžemi je velký. V I. A třídě nastupují zkušenější hráči, kteří si v minulosti zakopali vyšší soutěži a na trávníku je to opravdu poznat.
Vy osobně se fotbalu věnujete od útlého dětství. Přitom jsem se doslechl, že váš otec je velkým fanouškem dostihového sportu. Nechtěl z vás mít spíše žokeje? A proč jste se vůbec rozhodl pro fotbal?
S fotbalem jsem začal asi v deseti letech. Bral jsem ho jako doplněk k již zmiňovanému hokeji. Přes léto jsem prostě hrál fotbal a v zimě hokej. Ano, můj otec i já jsme skutečně velkými fanoušky dostihového sportu, ale žokeje ze mě určitě mít nechtěl. Vždy mě vedl k hokeji a fotbalu, u něhož jsem zůstal, když jsem přestal s hokejem.
Patříte k velkým slavkovským patriotům. Co pro vás tento klub znamená?
Ve Slavkově jsem od útlého věku. Vlastně jsem tam strávil celý svůj život kromě půlročního hostování ve Vávrovicích. Slavkov pro mě opravdu znamená hodně. Všechny tam znám stejně jako oni znají mě.
Co vás tedy tehdy vedlo ke změně dresu a jak se vám ve Vávrovicích líbilo?
Prostě jsem chtěl nějakou změnu. Setkal jsem se tehdy s trenérem Vávrovic Martinem Greiplem, který se mě zeptal, jestli bych to k nim nechtěl jít zkusit a já jsem na tuhle nabídku kývnul. Byla tam skvělá parta, což si myslím, že platí dodnes.
Dále jsem se doslechl, že jste se objevil na testech v Blšanech. Jak se vůbec tahle zkouška zrodila a jaký to byl zážitek sedět v jedné kabině s bývalými reprezentanty Jiřím Novotným a Přemyslem Bičovským?
Otec ze mě chtěl něco mít, takže mi tuhle zkoušku zařídil, ale bohužel to nevyšlo. Samozřejmě to však byla zajímavá zkušenost. Ne každému se poštěstí sedět v kabině vedle borce, který vyhrál čtrnáct českých titulů.
Plánujete ještě změnu dresu anebo už kariéru doklepete ve Slavkově?
S největší pravděpodobností už to doklepu ve Slavkově, ale nikdy neříkej nikdy. Jinak ve fotbale už si žádné velké cíle nedávám. Rád si prostě udělám žízeň.
Žízeň určitě zaženete na listopadovém soustředění. Jak se na něj těšíte?
Na tohle soustředění se vždycky těším, protože je tam pokaždé velká sranda. (úsměv) Letos se chystáme do Olomouce. Partu sice nemusíme stmelovat, přesto jde o fajn věc.
Kde vůbec vznikla vaše přezdívka „Cumel“?
K této přezdívce jsem přišel na hokeji. Byl jsem pořád malinký, takže mi takhle začali spoluhráči říkat a zůstalo mi to dodnes.
Čím se zabavíte ve volném čase? Co patří k vašim největším zálibám?
Něco na zahrádce a tak různě. Rád se také koukám na televizi a odpočívám s přítelkyní.
Kde jste zaměstnaný, a jak vás tahle práce baví?
Jsem zaměstnaný jako řezník. Tahle práce mě baví, ale je to fakt dřina.