Martin Šmajstrla: Člověk má jít do hrobu zhuntovaný

Zdravím! No pěkně děkuju. Překvapení je slabý výraz, spíš zděšení. Když už sleduju tento web, tak hlavně reporty ze zápasů, tam je to aspoň nějak objektivně napsáno, když se k tomu vyjádří obě strany. Kdežto tato anketa je tak trochu ujetá, tím jak se tam nominuje a hlavně hlasuje, což dokládá to moje „vítězství“, to už je úplně zhulené (úsměv).

Popravdě jsem hned na začátku zachytil, že jsem tam napsaný, tak jsem jen dal info bandě, jako pokaždé, když se tam někdo od nás objeví, že je tam konečně někdo mladší a perspektivnější než důchodce Zemborski. Tak ať kluci hlasují a pak jsem to zcela pustil z hlavy. Po skončení hlasování začaly chodit smsky. Asi už těch oldřišovských výher bylo dost a nejspíš posílali hlasy i úplně cizí lidé. Výhru jsem přál Dušanovi Půdovi a byl zvědavý na rozhovor s ním. No a do kabiny nedostanou nic. V neděli jedeme do Darkoviček busem, tak cestou zpět vytáhnu finskou a zelenou, kterých se u nás klopí nejvíc. Vodkaři dostanou zelenou a naopak. Už tak neradi hrajeme v neděli, protože v pondělí je pak člověk v práci rozbitý, tak teď navíc budou mít i chodidla v pěst z té mé výhry….Jim dám, holomkům, takhle si utahovat ze starých lidí. (smích)

Jak jsem odpověděl výše, anketa a výhra v ní je zhulená. Jediný důvod mé nominace bylo asi jediné čisté konto za celé hrané kolo, jinak to nejde vysvětlit. Vždyť kolega Kramář měl daleko více těžkých zákroků než já, jen prostě mu jedna blbá, pro nás šťastná myš utekla. Nebo Buček z Jakubčovic, ten měl zásahů jak na poctivém gólmanském tréninku. Já tam toho až tolik neřešil, dva až tři zákroky byly, jinak moje klasika…O co více si uřvu směrem ke spoluhráčům, o to méně pak musím něco hasit. (úsměv)

Patrik na tréninku blbě strčil nohu do střely, noha se otočila, koleno možná i vyskočilo, no a druhý den se už belhal s ortézou a berlemi po dědině. Oba jsme měli radost až za hrob. Funguju spíše už jen jako taková poslední záchrana, marně už roky sháníme dalšího gólmana, ať s tím můžu konečně praštit. Už mě bolí celý Ajfel a ani radost už z toho fotbalu není taková. Stejně na tréninky nemám ani moc prostor, mám na krku starší a mladší žáky a ti trénují ve stejné dny jako muži. Navíc co nevidět zamrazí v Habeši led a já byl zvyklý chodit dvakrát týdně si dát pořádně do těla na hokeji. To asi bude muset počkat, dokud se Patrik nedá do kupy.

Jak jsem psal v tom referátu pro váš web, utkání nic moc. Bolatice přijely bez řady opor, počasí hnusné, terén byl těžký a záludný hlavně pro gólmany. Šancí bylo málo, rozhodl jediný gól. Chtělo to častou střelbu, což naštěstí vycházelo spíše nám. My tu branku trefovali častěji, hostům to hodně lítalo vedle, a to možná rozhodlo.

Ten, kdo má přístup na FAČR do zápisu, tak si to tam může přečíst. Sudí to tam napsal jasně, co se stalo. Celkem to pouštěl na obě strany, my jsme skoro celý zápas vedli, takže naše reakce na případné sporné výroky nebyly tak výrazné jako ty hostů, kteří si k nám zjevně přijeli pro body. Nakonec se naproti jejich střídačky mávl sporný ofsajd a zároveň hlavní rozhodčí pro hosty pískl faul po výhodě, ale ve stejný moment to Bary nevydržel, dost si vylil zlost a dostal červenou. Vůbec obecně mi přijde, že nás v této soutěži vlastně nikdo nebere vážně, mají nás za lůzry, kteří prohrají a spadnou. Pak se soupeři diví, že si s v souboji s nimi nějaký bod připíšeme, že zase takové lopaty nejsme.

Mojí hlavní ambicí je zůstat jakžtakž pohromadě a nerozsypat se ještě přímo na hřišti. (úsměv) Už jsem si opět lajnoval výjezd v roli chytráka, který bude kibicovat ze střídačky. A také, že potkám bývalé protihráče z dob, kdy jsem ještě chytal v Hlavnici B třídu - třeba Kempese či Pavla Kudlu a zavzpomínáme, jak nás kdysi přejeli 9:1. To bylo snad ještě v minulém století a prý všichni jejich hráči ten zápas měli doma na VHSkách. Větší náklad jsem jako gólman nezažil a doufám, že neděle bude o něčem jiném a třeba opět většině sázkařů zrušíme tiket.

Tak do horní poloviny jsme nakoukli až teď po první domácí výhře a kdyby nás Bolatice kleply, tak jsme místo nich na dvanáctém fleku. Tady bych o nějakém příjemném překvapení nemluvil. Já jsem založením spíš pesimista a třeba se škarohlídům roztáhnou úsměvy, když v dalších dvou - třech zápasech vyhoříme a rázem můžeme být hned pod čarou. Zajíci se taky počítají až po honu, více se tím nemá cenu zabývat.

Dodatečný postup do A třídy je pro nás už dost nad plán. Když jsme podobně postoupili před lety do B třídy, tak jsem tomu dával maximálně dva roky a šup zas okres. Ale rychle jsme se otrkali a kluci ukázali, že to je soutěž pro nás. Každý rok jsme byli v horní půlce tabulky, občas i na bedně a nyní jsme to dokonce završili postupem. Když se ta možnost naskytla, kluci se shodli, že to zkusit chtějí a my z vedení jsme to jen vzali na vědomí. Pokud se spadne, tak se svět nezboří, ale rozhodně se bude tvrdě makat. Já jsem nikdy nesestoupil a nechci se toho dožít ještě jako hráč.

Rozdíl je vždy mezi jednotlivými soutěžemi na všech úrovních. Spíš bych srovnal A třídu, když jsem si ji zkusil před třinácti lety ve Frýdlantu a nyní. Tehdy mi přišlo, že jen my a snad další dva týmy tam měly hráče z vyšších soutěží, kteří by z fleku tu vyšší soutěž hrát ještě mohli. Nyní ty sestavy jsou snad všude prošpikované hráči, kteří vloni nebo nedávno hráli od MSFL po přebor a neztratili by se tam. Možná je to tím, že nechtějí nebo nemůžou kvůli práci tolik trénovat, nestojí jim za to se dřít. Může to být i tím, že se obecně fotbalový trh otevřel „levným“ zahraničním hráčům, a tak se kvalitní a přitom stále ještě mladí a perspektivní hráči sunou dolů a hromadí se i v této soutěži. Rozdíl oproti B třídě je tím o to zřetelnější - zažité návyky, automatismy, fotbalovost, rychlost, důraz, sebevědomí. Je to pro nás velká škola a výzva.

S obojím se dá souhlasit. Již před postupem do okresního přeboru snad nebyla sezona, kdy bychom v okresu nebo i v B třídě nebyli v kolonce inkasovaných branek mezi třemi nejlepšími. Většina mančaftu to spolu táhne už od dorostu v krajské soutěži v dresu Hlavnice, kam se běžně od nás odcházelo, protože hlavnická práce s mládeží bývala na výborné úrovni. Kostra týmu je od té doby po kupě víc než deset let a nyní je herně i věkově na vrcholu, což hlavně směrem dozadu je zjevné. Kádr postupně doplňujeme o mladší ročníky. Aktuálně je nás dvacet hráčů všech věkových kategorií a minimálně patnáct kusů je na každém tréninku. To musí být vidět i v mistrácích, když se prostřídá půl sestavy a tempo neklesá, což se projevilo hlavně v Jakubkách nebo proti Kobeřicím.

Ježiš, jaká kariéra? Tak do kasy jsem vlezl až skoro v sedmnácti letech. Poločas jsme ve Vítkově tekli 0:8, já to šel dochytat a pak už jsem dostal jen dva kusy a už jsem tam zůstal. Z televize nebo ze zápasů Kaučuku Opava jsem okoukával, jak se vůbec gólman rozcvičuje, co dělá a jak se chytá. Další ročník už jsem chytal i prales za muže a hned z toho byla nominace do okresního výběru do Německa, kde základ týmu tvořili kluci z divizního dorostu Dolního Benešova a k nim přibyli kluci z okresu, když třeba Nezmiče to koplo do MSFL, Opavy a nakonec do klubu ligových kanonýrů. Já tehdy přestoupil do Hlavnice, postoupili jsme do kraje, později byly i jiné nabídky - třeba z tehdy divizních Kravař, ale sešlo z toho. Byl jsem i na stáži v Dolním Benešově v MSFL, kde jsem absolvoval pár tréninků s Kramářem a Krzikalou plus přípraváky, ale nedalo se to skloubit s prací, kterou jsem po vysoké škole dostal v Beskydech. Takže následovalo hostování v Metylovicích - hrozné hřiště, hrozný fotbal, ale skvělá parta. Po pár sezonách „utrpení“ si mě vyhlídl trenér Smatana z Frýdlantu, kde už měl nadupaný tým. I. A třídu jsme prosvištěli jak pendolino a úspěšně působili v krajském přeboru. Pak se kruh uzavřel návratem do okresu v Herkách a dvěma postupy až do A třídy. Další nabídky jsem hned odmítal.

Působení ve Frýdlantu byl pro mě velký skok. Já do té doby chytal ve vesnických klubech, kde se hráči běžně starali i o to, aby se vůbec hrálo - chystání hřiště, nákupy zboží do bufetu, brigády atd. Tam už jsme byli jen na to kopání do mičudy, vše ostatní bylo zajištěno. Já byl vlastně jediný, kdo tam přišel z nižší soutěže, hráli tam kluci se zkušenostmi z Válcoven, Vítkovic, i Baníku. Žižka byl dokonce v juniorské repre nebo musím zmínit Literáka, borce, který je ještě teď kapitánem Válcoven. Možnost zkusit vyšší soutěž byla v Dolním Benešově, ale vzhledem k tomu, jak pozdě jsem jako gólman začal, tak i ten krajský přebor už byl tak akorát. (úsměv) Spíše mě mrzí, že až na sklonku působení ve Frýdlantu jsme měli svého trenéra gólmanů, to byl pro mě obrovský přínos. Dodnes z toho těžím, vlastně jsem z těchto zkušeností vypiplal i Patrika Kleina pro divizní dorost Minervy a teď je u nás jedničkou. Snažím se tak vést i gólmany v žákovských týmech.

Nyní je to mé druhé působení v Herkách, poprvé jsem tento klub opouštěl v osmnácti letech. Fotbal je můj největší žrout volného času. Co se týká hraní, tak už se více méně snažím dělat servis Patrikovi - tréninky a zlepšování toho, kde má rezervy. No, a jelikož nám skončili trenéři žáků a dětí máme hodně, tak jsem žáky přebral a dokonce jsme přihlásili starší i mladší, takže spolu s přípravkou máme tři mládežnická družstva. Na to jsme u nás opravdu hrdí a vedeme je všechny jako stále aktivní hráči mužů. K mému překvapení se k trénování obou žákovských týmů nabídl Adam Rolný. Nechávám to na něm, má perfektní tréninky, děcka ho žerou, umí to s nimi. Já jsem spíš takový bubák, protože kázeň a zodpovědnost musí být…A zároveň si u toho piplám ty svoje malé gólmany.

Ve výboru už jsem byl, když jsem prvně Herky opouštěl. Z toho šlo vidět, v jakém stavu u nás fotbal byl, když to tu museli nést na bedrech i osmnáctiletí kluci. Ostatní tam víceméně zůstali až doposud, a já se k nim zase jen přidal po návratu z Beskyd. Jsem vlastně místopředseda a zároveň vedoucí obou žákovských družstev. Nemáme to zrovna lehké, nepatříme pod obec, jak je to běžné. I když právě obec je náš největší partner, skoro všechno děláme svépomocí. Jen tak pro představu. Když to srovnám s ostatními mančafty, tak to, co ostatní dají jen do hráčů za jednu až dvě sezony, to my jsme po dlouhých letech plánů a škudlení dali za poslední dva roky do vybudování vrtu, pořízení nádrže na vodu a položení zavlažování, abychom udělali všem našim týmům co nejlepší podmínky pro tréninky i mistráky. Máme hotový projekt na celkovou rekonstrukci budovy kabin, čeká nás ale ještě dlouhá cesta, než to zrealizujeme.

Řekl bych to takhle. Smířený s rolí gólmanské dvojky nejsem, já už chci konečně úplně skončit. (smích) Místo toho zase do sebe sypu jedy proti bolesti, kofein a guaranu na zlepšení koncentrace, abych v kase nechrápal, nervuju se nad výkony spoluhráčů a divím se sám sobě, jestli mi to za to ještě stojí. Čekám, že už skončí mí vrstevníci Marek Štěpán, Venca Šrek nebo Cica Zemborski, abych to zabalil spolu s nimi. Skončit včas, se ctí a nesestoupit, to mi stačí.

Vystudoval jsem obchod a marketing. Po škole jsem nastoupil do Walmarku - farmacetické firmy, pracoval jsem tam patnáct let, z toho poslední dva roky v Praze. To rajzování domů každý víkend i kvůli fotbalu a zpět už ale bylo na palici. Nyní budu už skoro rok v Bruntále, obchoduju s čistou chemií pro dialýzy, farma byznys, balené vody, potraviny, takže i zaměřením podobný obor jako před tím a hlavně mám teď více času pro sebe. Ten mi stejně spolkne fotbal, volejbal - založili jsme další oddíl, baví mě hokej, rocková muzika a Cimrmani. Nejvíc si ale odpočinu na horách. Treky na těžko, narvaný bágl, stan, spacák a jídlo na týden, to můžu. A čím chudší země, tím lepší lidi, tam si dokonale zničím tělo a vyčistím hlavu. No, a aby toho nebylo málo, tak spolu s dalšími třemi sokolíky jsme nyní i v zastupitelstvu obce, působím u nás jako místostarosta. Je toho někdy až moc, ale člověk přece má jít do hrobu zhuntovaný. (úsměv)