Hráč 1. kola Tomáš Prejsa: Fotbal a futsal? 50 na 50!

Moje fotbalová kariéra začala v 6 letech na stadionu v Neratovicích, kam jsem přišel na nábor, jelikož jsem už asi od 4 let pořád kopal do míče. Přivedl mě k němu můj táta a jsem za to rád - fotbal mě naplňuje a člověk se u něj dokáže odreagovat. Celé mládí jsem i v Neratovicích strávil, za což jsem vděčný, protože tu vždycky byla super parta a nikdy se člověk nenudil. Jedinou čárku za jiný tým jsem si připsal v posledním roce dorostu, kdy jsem na podzim po neshodách hostovoval ve Velkém Borku. To bylo pro mě něco nového, ale taky mi toho hodně dalo - poznal jsem, jak to chodí jinde. V Borku je také super parta a diváci, i proto se tam vždycky na zápasy rád vracím. Velkým potěšením byla v Borku naše výhra právě v Neratovicích 4:2, kdy jsem 1 gól dal a na 3 přihrál - možná proto mě už na jaře nechtěli do Borku pustit. (smích) V mužské kategorii jsem zažil dvě jarní části na Pšovce, kde jsem si zahrál s dobrýma fotbalistama a taky se tam budu vždy rád vracet. Jinak ale patřím od mala do Neratovic a tomu už tak asi vždycky bude, i kdyby mě poslali do Kotěhůlek. (smích)

K futsalu jsem nakoukl shodou náhod na Mistrovstí ČR U-15, kdy mi jednou zavolal trenér Pavel Šuba, že nemá druhého brankáře a jestli nemám zájem si jet zachytat. Samozřejmě jsem neodmítl. Bohužel jediná remíza z 6 utkání nás nakonec odsunula "jen" na pozici vicemistrů republiky. Jinak jsem oficiálně začal futsal v 15 letech v kategorii U-16, kdy mě k tomu navedli spíše spoluhráči z fotbalu, protože sehnat hráče se zájmem o fotbal i futsal dohromady je kolikrát dost obtížné. Jednu dobu jsem měl tréninky každý den a někdy i 2x za den, když se to potkalo, plus 2 až 4 zápasy za víkend, což bylo kolikrát dost obtížné. V současné době se snažím probojovat do A-týmu Olympiku a pravidelně nastupovat ve 2. lize.

Momentálně je to tak 50 na 50. Fotbal je srdcovka od 6 let, ve futsale mě baví, že je to i hodně o technice a umění s balonem, ten já mám rád! (smích)

Ze začátku jsem měl spíše úmysl hrát, protože na jaře v béčku Pšovky jsem pár gólů dal, a to mě baví! V přípravě jsem nastoupil ke dvěma utkáním - v Loděnici jsem dokonce za poločas dal i gól a pak šel do brány. Ale asi jsem se jako střelec neosvědčil. (smích) Nicméně v bráně jsem jako doma a po půl roce jsem se tam zase začal stavět na tréninkách. Nakonec mi trenér Panocha na předzápasovém tréninku oznámil, že na Mělníku budu chytat, tak jsem to vzal, jak to je. Ze začátku jsem z toho měl obavy - ostrý zápas jsem dlouho neměl a na úvod nás čekalo hned derby, nakonec to však dopadlo víc než dobře a snad sem kluky i podržel.

Tak asi určitě v bráně - přeci jen nemusím lítat dopředu a dozadu. Ale v poli mám kolikrát větší radost ze hry, přeci jen se potkáš víc s míčem a nečekáš jen, než na tebe někdo vystřelí.

Zápas měl od začátku velký náboj, domácí na nás chtěli vlétnout, ale my jsme měli dobře řízenou obranu v čele s Majklem (Pavel Mráz), což je základ úspěchu. Párkrát domácí zahrozili v prvním poločase, naštěstí jsme si se vším poradili. V poločase jsme si řekli, že nesmíme faulovat kolem vápna, že na to rozhodčí bude čekat... bohužel asi po 7 minutách druhého poločasu upadl domácí hráč ve vápně a nebylo z toho nic jiného, než penalta. Naštěstí jsem vystihl stranu a míč jsem nohou vyrazil, což kluky nahecovalo k ještě zodpovědnějšímu výkonu a třešínkou tomu byl gól na 2:0 od Andyho (Andrej Ďurinda), který to konečně trefil, jako na tréninku.

Nejsložitější samozřejmě byla penalta, tam je to buď a nebo. Naštěstí pro nás to dopadlo dobře.

Nejdřív se ho snažil rozhodit Drahoš (Drahorád), který se mu tam snad snažil vyšlapat díru, já jsem k němu pak přišel a pořád se mu snažil řikat, že to má trošku posunutý a že to nedá. Neposlechl mě, a tak výsledkem byla chycená penalta.

Myslím si, že přijede tým, který má mnoho sezon v B-třídě za sebou, a tak budou těžit ze zkušeností se soutěží. Každopádně si nemyslím, že by k nám jeli bránit, bude to otevřená partie. Navíc poprvé před domácím publikem ve vyšší soutěži. Doufám, že si lidi najdou cestu a přijdou nás podpořit, já osobně se těším na každý zápas!

Tahle otázka by měla směřovat na trenéra Panochu, ale pokud budu na hřišti, tak už zase jedině v brance.

Cíle ve fotbale jsem asi už prošvihl, když jsem měl možnost zachytat si dorosteneckou ligu v Mladé Boleslavi. V té době jsem ale dal přednost futsalu. Futalovým cílem je pravidelně nastupovat v A-týmu Olympiku a snažit se vrátit do Chance futsal ligy. Přeci jen se začala stavět nová hala na Mělníku, kde bychom měli od příští sezony hrát, tak by to bylo hezké zase postoupit.

V bráně to je odjakživa Jaromír Blažek, přeci jen nosím číslo 29, což každý ví. Obdivuju taky Manuela Neuera, protože si taky občas velice rád udělám srandu z útočníků. (smích) Z hráčů, jak každý ví, obdivuju Cristiana Ronalda.

Rituál určitě mám, ten by měl mít každý fotbalista. Já na tohle věřim, že to pomáhá k výkonu. Kdo mě zná, tak ho ví, ostatním to nepovím. (smích)

Portál fotbalunas.cz znám od konce minulé sezony, když jsem ho zaregistroval na internetu a myslim, že to byl skvělý nápad! Lidé se aspoň dozví taky něco víc o nižších soutěžích a pro toho, kdo se o to zajímá, je to super. Za mě palec hore!