Co říkáte na svou výhru a kde jste sháněl podporu?
Výhra mě těší. Je to povzbuzení do dalších utkání. Podporovala mě nejvíc asi má přítelkyně a kluci z týmu. Chtěl bych jim tímto všem moc poděkovat. Myslím si, že např. Denis Bořucký nebo Jan Droppa by si tuto výhru taky zasloužili. V každém zápase patří mezi nejlepší hráče našeho týmu.
Sledujete web fotbalunas.cz, kde se věnujeme amatérskému fotbalu? Jak tento projekt vnímáte?
O tomhle webu jsem se dozvěděl teprve nedávno. Jsem rád, vůbec něco podobného funguje. Myslím si, že zvedá hodnotu fotbalu v nižších soutěžích, přičemž se hodně kluků z jiných týmů mezi sebou zná a zvyšuje se prestiž mezi kluby. Jen tak dál!!!
Mezi nejlepší jedenáctku jste pronikl díky výkonu proti Ludgeřovicím. Zkuste se k tomuto zápasu krátce vrátit…
Do utkání jsme vstoupili s touhou urvat pro sebe všechny body. Ať už jde o první nebo poslední celek tabulky, vždycky chceme tři body. Zápas se vyvíjel podle našich představ. Šli jsme do vedení po krásné brance Adama Utěšeného. Poté jsme dostali hloupý gól na 1:1, čímž jsme soupeře vrátili zpět do zápasu. Branka pak střídala branku a fotbal se hrál nahoru dolů. Bylo ideální fotbalové počasí, lehce pršelo a míč po trávě pěkně klouzal. Ještě deset minut před koncem jsme vedli 4:3, ale nakonec jsme brali jen bod. Nutno dodat, že Ludgeřovice mají velice šikovné ofenzivní hráče. Jinak si nepamatuji, že bych v poslední době hrál podobně útočný zápas.
S Ludgeřovicemi jste zaznamenal dvě trefy. Můžete prosím popsat tyto gólové momenty?
První branka mi sedla parádně. Dostal se ke mně odražený balon na hranici šestnáctky a vnitřním nártem jsem to uklízel na zadní tyč. Velice dobrou práci odvedl Jan Droppa, který nevypustil souboj a přiťukl mi míč vleže. Na druhé brance má většinový podíl Patrik Žídek, který parádně obehrál dva bránící hráče a navedl balon do nebezpečného prostoru. Chtěl jsem míč poslat nahoru, což se povedlo.
Do zmíněného zápasu jste přitom střelecky mlčel. Nebyl jste už z toho trošku nervózní a neměli spoluhráči v kabině nějaké narážky, kdy už se trefíte?
Byly to skutečně moje první dvě branky v této sezoně. Snažíme se hrát jako tým. Není důležité, kdo góly dává, ale že se nám daří jako celku. Asi bych lhal, kdybych řekl, že už jsem po nějaké trefě nepokoukával, ale nervózní jsem nebyl. Kluci v kabině mi říkali, že to příští zápas vypadá na lávku. (smích)
Změnil jste něco v přípravě na zápas?
Byl jsem si dopoledne se svým dvouletým synem na hřišti trošku zablbnout s míčem, tak možná tohle. Asi z toho udělám před zápasový rituál. (úsměv)
Jak jste vůbec v Oldřišově spokojeni se vstupem do sezony?
Hrajeme tam, kde chceme být. Myslím si, že ztráta doma s Darkovičkami, kdy jsme vedli o dvě branky a zápas nakonec skončil remízou, je asi jediná černá kaňka na našich dosavadních výkonech. Jinak jsme herně vyloženě s nikým nepropadli, což je povzbuzení do dalších zápasů. Jen je škoda že máme zraněného rozdílového a troufnu si říct, že našeho nejlepšího hráče Honzu Šamárka. Snad se k nám již brzo připojí. Na druhou stranu k nám před sezonou přišel můj dlouholetý kamarád a výborný fotbalista Jan Droppa z Kylešovic, který jak už jsem zmiňoval, patří mezi nejlepší hráče v našem týmu. Musíme být pokorní a přistupovat ke každému zápasu koncentrovaně.
Jaké máte pro letošní soutěžní ročník ambice?
Před sezonou jsme si řekli, že se pokusíme hrát na špici. Což se nám zatím daří. Nikdo z nás nechce bojovat o záchranu. Máme tým, který může konkurovat jakémukoliv mužstvu v naší soutěži. Letos je to hodně vyrovnané. Každý může porazit každého.
Popište prosím své fotbalové začátky?
S fotbalem jsem začínal asi v šesti letech ve Slavii Opava, odkud mě pak přetáhli do SFC Opava. Tam jsem se naučil fotbalové základy a strávil tam asi šest let.
V mužské kategorii jste působil ve Slavii Opava, Malých Hošticích, Oldřišově, Kylešovicích a naposledy Chlebičově. Kde se vám nejvíce líbilo?
Nejvíc mi k srdci přirostl Oldřišov. Lidé z našeho vedení dělají pro fotbal v Oldřišově maximum, je pro ně a vlastně pro nás všechny srdeční záležitostí. Nejraději vzpomínám na dobu, kdy jsme hráli s Oldovem asi čtyři roky krajský přebor. Poráželi jsme kvalitní mužstva a na takové období se nezapomíná. Rád vzpomínám i na éru v Kylešovicích, kde jsme pod vedením našeho trenéra Jaroslava Narovce postoupili do 1. A třídy.
Plánujete ještě další změnu dresu?
Další změnu dresu rozhodně neplánuji. Už jsem za zenitem. (smích)
Velkým tématem jsou určitě zranění. Na ně máte docela smůlu, že?
V minulosti jsem byl na operaci kotníku. A v předešlé sezoně mi borec z Hlubiny přetrhnul přední křížový vaz a k tomu natrhnul zadní svalový úpon. Skoro celou sezonu jsem nehrál. Následovala operace a dlouhá rehabilitace (10 měsíců). Myslel jsem si, že už si nekopnu, ale dal jsem se dohromady. Jinak natažené svaly a podvrtnuté kotníky prostě k fotbalu patří. Velké poděkování si zaslouží má přítelkyně, která to se mnou nemá v tomhle směru jednoduché.
Čeho ještě chcete ve fotbale dokázat? Máte nějaký sen?
Chci mít radost ze hry. Pokud mě prostě fotbal bude bavit, bude vše v pořádku. Až nebude, nastane čas skončit.
Nemrzí vás, že se neživíte fotbalem a jakou tedy máte vůbec profesi?
Asi každý amatérský fotbalista by se chtěl fotbalem živit. U mě to platí dvojnásob. Je to moje celoživotní vášeň. Pracuji jako expedient ve firmě Model Obaly.
Co děláte ve volném čase?
Ve volném čase se věnuji své rodině. S přítelkyní máme dvouletého syna Sebastiana. Takže máme o zábavu postaráno. (smích) A minulý rok jsme si koupili chatu, kterou rekonstruujeme, takže volného času moc není.