ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - Všude, kde jsem byl, tak jsem zažil postup

Za výhru jsem samozřejmě rád, potěšilo mě to a strašně moc děkuji za hlasy všem, kteří aspoň jednou hlasovali. Individuální ocenění mě těší, ale hraju fotbal, je to týmová hra a určitě bych raději měl tři body ze zápasu s Bohuslavicemi. Podporu jsem nikde nesháněl, zafungovala sociální síť a určitě i rodina dala více než jeden hlas. Věřím, že i kluci z kabiny nějaký ten hlas dali, abych neměl nic zadarmo. :)

Tyto stránky se mi líbí, sleduji je docela pravidelně. Právě proto, že se zde dá detailněji podívat na zápasy, které se odehráli, ne jen ve vyšších soutěžích, ale i v těch nižších, které nejsou tak moc propagované.

Nominace mě docela překvapila. Nevím, jestli to bylo právě kvůli tomu gólu, který naštěstí nepadl, ale jinak jsme neodehráli dobrý zápas. Blížil se konec zápasu, domácí nás dostávali pod velký tlak a naskytla se jim šance, kde přiletěl míč do naší šestnáctky, kde šli do souboje náš brankář a domácí útočník. Bohužel vyražený míč se odrazil od domácího útočníka do vzduchu, směrem k naší bráně, vypadalo to už beznadějně, ale nevzdal jsem to, asi ještě nejsem zase tak nejpomalejší :) a míč před brankovou čárou ve skluzu odkopl do bezpečí.

Asi poprvé jsme šli do zápasu jako papíroví favorité, takže z tohohle pohledu to asi ztráta určitě je. Ale ruku na srdce, nebyl to zápas, který jsme si zasloužili vyhrát. Ba naopak, bod bereme a navíc jsme asi pomýšlet nemohli, jak jsem již psal, neodehráli jsme dobrý zápas. Byli jsme všude pozdě, prohrávali souboje, nemohli jsme se dostat do naší hry, nějaké šance jsme měli, ale bohužel nám vždy chyběl kousek, hlavně u šancí Radka Bělana, mé hlavičce po rohu, ale hlavně u té poslední, kde Lukáš Fojtík svým typickým způsobem pouze rozezvonil tyč. Hlavně domácí hráli výborně, šlo vidět, že svou černou sérii chtějí ukončit v tomto zápase a zatím od začátku šli. Jen nechápu, když jsem kluky z Bohuslavic viděl, jak se můžou potácet na samotném dnu tabulky. Většinu kluků znám ještě z dob, kdy jsem zde působil a vím, jakou kvalitu mají, proto věřím, že se určitě zvednou a začnou sbírat body.

Byl to těžký zápas, dalo se to i čekat, že nám domácí nedají nic zadarmo, a že zápas bude bolet. Trenéři nás na to upozorňovali ne jednou. Osobně jsem se na tento zápas moc těšil, jelikož v Bohuslavicích začala má kariéra v mužském fotbale, a mám zde hodně známých přátel. Domácí, ač jsou na konci tabulky, do zápasu vstoupili lépe a vytvořili si pár náznaků šanci. Po té se hra vyrovnala, byl to spíše bojovný zápas s šancemi na obou stranách, ale i když byl výsledek 0:0, určitě si nemyslím, že by se diváci nudili. S námi jich přijelo spousty, za což jim strašně moc děkujeme, a chtěli jsme pro ně, ale i pro sebe vyhrát. Bohužel se tak nestalo a nakonec si rozdělili s domácími po bodu.

DIVIZÉÉ, zaznělo by z naší kabiny, kdyby jste se zeptal tam :-) ale to je samozřejmě myšleno ve srandě, i když…. Člověk nikdy neví :-) Po suverénním postupu do A třídy byla krátká letní příprava, kádr jsme moc neobměnili, přidal se k nám jen bývalý spoluhráč z Markvartovic Kuba Kolenko, který ztvrdil defenzívu, pár dorostenců, jinak kádr zůstal téměř stejný. Máme skvělou partu v kabině, perfektní trenéry i vedení, skvělé zázemí, velké dík patří panu Vjačkovi, který se stará perfektně nejen o nás! Ale ne jen on, v Ludgeřovicích máme vše, co potřebujeme, jsou zde také skvělí fandové, takže nám nic nechybí a možná i toto je důvod, proč máme výsledky, které jsou podle mého názoru nad očekávání. Některé zápasy jsme odehráli s velkým přehledem, ale přišly i takové, které jsme nezvládli, možná podcenili, ale i jeden, s Vítkovem, kdy nás soupeř přehrál snad ve všem, ale naší velkou bojovností a podporou fanoušků nakonec zvládli a doma zůstaly důležité body s těžkým soupeřem.

Já v tom zas takový rozdíl nevidím, soutěže se strašně vyrovnávají. Každý zápas nekončí dle papírových předpokladů. Bojovnost je všude stejná, a každý zápas stejně těžký, pořád se začíná od stavu 0:0.

Tak to je pro mě těžká otázka! Já odešel před rokem z Markvartovic, ne kvůli nějakým sporům, tahanicím, prostě už jsem věděl, že je třeba udělat změnu, i hlavně z rodinných důvodů. Dál jsem ale sledoval kluky a jejich výsledky, byl jsem s nimi i v kontaktu. Vše vypadalo v pořádku, celkem se klukům i dařilo, ale pak se stalo něco, co já nevím a ani mi to není přípustné komentovat, jelikož už to šlo mimo mě. Opravdu nevím, co se stalo, ale mrzí mě to! Já byl v Markvartovicích snad pět let, fotbal a vše kolem něj šlo nahoru, takže lhostejné mi to není! Šokovalo mě to asi stejně, jako ostatní. Všechna ta práce přišla vniveč!

To se obávám, nevím jaké je tam teď vedení, jaké mají plány. Přál bych jim, aby to vzali do rukou správní lidé a dostali zase Ajax do podvědomí fanoušků. Uvidím, necháme se překvapit.

Ano, vždy to byl ten kulatý nesmyl. Jako malý jsem se rozhodoval mezi basketbalem a fotbalem, zůstal jsem u fotbalu a jsem za to rád, nelituji ničeho. Poznal jsem hodně lidí, jak hráčů, tak funkcionářů i trenéru a jsem za to rád. Vždy jsem měl štěstí na skvělé lidi kolem sebe.

Celou mládež jsem prošel mým rodným Hlučínem, v mužích jsem i měl možnost bojovat o A mužstvo, které tehdy stoupalo soutěžemi, zahrát si i pohár ČMFS, vlastně ho odchytat. Což je vzpomínka, na kterou se nezapomíná. Hráli jsme první kolo s Orlovou, já byl jako mladý kluk nervózní, že přijde spoustu lidí a nakonec před zápasem došlo k tomu, že brankáři měli problém s registračkou, takže do brány postavili mě. Vyhráli jsme 3:1, takže povedená premiéra, jak pohárová, tak brankářská. :-) Poté jsem dostal možnost odejít do již zmíněných Bohuslavic a zde zažil tři roky včetně postupu do Krajského přeboru. Poté mé kroky putovali do znovu se probouzejících Radvanic, kde jsme měli šňůru vyhraných zápasů a došly z Městského přeboru až do toho Krajského. Ke konci této štace ale přišlo první a hned vážné zranění, kdy jsem si dvě kola před koncem soutěže zatím jen natrhl přední zkřížený vaz, poté přišla nabídka z Markvartovic a přestoupil jsem do Ajaxu. I když jsem měl od doktora nařízen klid, mě to nedalo, chtěl jsem se ukázat v novém prostředí a při tréninku si ten vaz přetrhl úplně. Takže následovala plastika a rekonvalescence, která se táhla rok. Markvartovice věděly, že může přijít i tohle zranění, přesto, vyřídili hostování a počkaly, až se uzdravím. I proto jsem jim chtěl toto čekání na mě nějak vrátit a Ajaxu jsem odváděl své služby asi pět let. Snad dobře a nelitovaly tohoto kroku. :-) Nakonec jsem se, ale sám rozhodl, nejen z rodinných důvodů, odejít a to kousek blíž k domovu, tedy do Ludgeřovic. :-) Zde jsem nad míru spokojen a děkuji za tuto možnost. Ale já bych chtěl vlastně poděkovat všem, opravdu jsem měl štěstí v kariéře potkat spoustu skvělých hráčů a trenéru, nerad bych někoho jmenoval, aby se ti druzí nezlobili, bylo jich opravdu spousty! Oni to ví a já jsem za to rád.

Fotbalem se neživím, je to má láska, se kterou jsem již asi 27 let, :-) Má práce je obchodní zástupce, pro jednoho nejmenovaného červeného operátora, v oblasti telekomunikací.

Já už asi moc vysoko myslet nemůžu, nejsem nejmladší. :-) Jsem šťastný za svou fotbalovou kariéru a nic bych na ni neměnil. Dokud to půjde, chtěl bych hrát, tedy pokud mě doma pustí. :-)

Těžko říct, možná ten s tím odchytaným prvním kolem v ČMFS. Postupy, všude kde jsem byl, tak jsem zažil postup, jak v Bohuslavicích, Radvanicích, Markvartovicích i nyní v Ludgeřovicích, snad to není náhoda. :-)

To je jediná otázka nad kterou ani na vteřinu nepřemýšlím, určitě rodina! Mám skvělou přítelkyni, která to se mnou sice nemá lehké, ale zvládá to perfektně a podporuje mě. Tříletou dceru Sophinku, malého juniora Sebastiana. Shodou okolností, když skončilo hlasování této soutěže, přišla mi fotka malého, jak poprvé stál, možná i on byl z toho hlasování překvapen a jak se říká, ho to postavilo ze židle, nebo je to předzvěst, že to bude fotbalista. :-) Takže rodina a vše kolem ní, přátelé.