ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - Dušan Harazim: Jsem spíše bojovníkem, než fotbalovým básníkem

Za vítězství jsem velmi rád. Ve Štěpánkovicích máme také jakousi soutěž o nejlepšího hráče sezony, kde se od dob, kdy otec začal trénovat, pravidelně umisťuji na jasně poslední příčce, proto mě tohle vítězství těší o to víc. Přitom jsem v minulém ročníku dal ze dvaceti zápasů třináct branek. Myslím si, že i kluci z mančaftu mi to přáli. Hlasoval nejspíše někdo z týmu či vedení a pak facebook forever že. Ten taky pomůže, když je třeba. (úsměv)

Každý, kdo pro fotbal něco dělá, má můj veliký obdiv. Fotbal je fenomén a propagace této krásné hry mu může jen pomoct. Málokdo si uvědomuje, že fotbal může dát všem jakýsi základ do života, učí pracovat v kolektivu a zároveň být sám sebou. Před redakci smekám klobouk a díky bohu za vás! Malinko bych jen poradil, že by se na vašem portálu mohlo více věnovat mládežnické kopané. Každá zmínka o mládežnickém turnaji či fotoreportáže organizátorům pomůžou nejen ve shánění sponzorů, ale i potěší.

Křikl jsem si na Danka Kožušníka, ať rychle rozehraje aut, obešel jsem dva protihráče a před brankářem ještě vteřinku váhal. Gólman se malinko posunul, tak jsem vystřelil k přední tyči a našel skulinku. Prostě akce jako z učebnice. (smích)

Musím přiznat, že Jakubčovice byly po Staré Bělé nejlepším týmem, se kterým jsme doposud hráli. My jsme ale podali výkon na hranici našich možností. Jeden za druhého jsme makali a udělali vše pro úspěch. Dvě červené karty přišly až v posledních sekundách zápasu, tudíž na výsledek zase až takový vliv neměly.

Tak proti Staré Bělé jsme podle mého názoru předvedli dobrý výkon a s remízou můžeme být spokojeni. Další dvě utkání jsme sice prohráli, ale rozhodně jsme byli vyrovnaným soupeřem. Porážky nás sice mrzely, ale přece jen to byl teprve začátek soutěže. Zbraně jsme rozhodně nesložili a myslím si, že ještě můžeme potrápit nejednoho favorita.

S hlavami dolů jsme rozhodně nechodili. Víme, že máme nějakou kvalitu a navíc nám v úvodních kolech někteří kluci chyběli, to nám také nepomohlo. Malinko jsme se museli vypořádat s odchodem Pavla Harazima, což pro nás znamenalo obrovskou ztrátu nejen na hřišti, ale i v kabině. Rok jsme neprohráli a porážky k fotbalu patří. Kvůli dvěma prohraným zápasům se určitě nevěšíme, ale ani nelétáme v oblacích po dvou výhrách.

Jak říkal pan Škorpil, chtěli jsme mít 78 bodů, ale po druhém kole jsme to nějak pohnojili. (smích) Chceme prostě vyhrát každý zápas, a co nejdříve se vyhnout záchranářským starostem.

Hrajeme fotbal proto, abychom vyhrávali. Každý z těch postupů byl něčím výjimečný a v něčem krásný. Vážíme si obou, třeba je to naposledy, kdy jsme postoupili. I. A třída je pro nás ideální soutěží. Věřím, že letos konečně zlomíme jojo efekt nahoru dolů a budeme stabilními účastníky I. A třídy, která do Štěpánkovic patří. Kádr na to rozhodně máme! Porovnávat obě soutěže moc nejde, protože I. B třída je na daleko nižší úrovni. V I. B třídě jsme kolikrát jen dobývali hostující obranu a bylo pouze otázkou času, kolik vyhrajeme. V I. A třídě je vše na daleko vyšší úrovni a vše je rychlejší. Také je zde více derby a chodí větší počet fanoušků.

Prakticky jsem začínal kopat do balonu na plácku v Bohumíně, kde jsme kdysi bydleli, protože otec zde hrával národní ligu. Po přestěhování do rodných Štěpánkovic jsem začal chodit na pravidelné tréninky pod vedením pánů Heidera a Wankeho. V žákovských letech jsem pak odešel do Dolního Benešova. V dorostu následoval přestup do SFC Opava. Moc rád na tu dobu vzpomínám. Mimochodem jsem dal góly Spartě i Plzni. Poté jsem se vrátil do Benešova, kde jsem sice trénoval pár týdnů s A týmem, ale už to nebylo ono.

Potom přišla štace v Bohuslavicích, kde se hrál krajský přebor a mohl se učit od takových borců jako Daniel Buhla či Ondra Malohlava. Pak jsem několikrát odcházel a vracel se zpět do Štěpánkovic. S Oldřišovem jsme vybojovali postup do krajského přeboru, kde se mi i střelecky dařilo. Za to můžu především poděkovat Danku Hartošovi a Romanu Bořuckém, s lepším fotbalistou jsem snad nikdy nehrál. Už se těším na nedělní derby, až si po zápase dáme pivo a pobavíme se. Pak bylo super zahrát si se strýcem v dresu Kobeřic. Když si na vše vzpomenu, měl jsem štěstí na spoluhráče a partu v týmech, ve kterých jsem působil.

Neznám fotbalistu, který by se fotbalem nechtěl živit, na druhou stranu jsem asi nikdy nebyl až takovým talentem, aby se mi to podařilo. Jsem na hřišti spíše bojovníkem než fotbalovým básníkem. Vše jsem si spíše musel, jak se říká vydřít a víceméně si nemám na co stěžovat.

Táta se musí poslouchat. (úsměv) Trenér je to přísný, ale zároveň spravedlivý. My spolu už asi deset let i pracujeme, takže trávíme společně spoustu času. Lidé si asi myslí, že probíráme jen fotbal, ale tak to opravdu není a někdy máme oba fotbalu dost. Mám takovou perličku, že jsem si v mistrovských zápasech proti otci a strýcům Pavlovi a Josefovi nejen zahrál, ale zároveň jsem si s nimi byl i v jednom týmu a dokonce mě nějakou dobu i každý z nich trénoval, takže na rodinné příslušníky jsem na hřišti celkem zvyklý. (smích)

Předně chci říct, že máme ve Štěpánkovicích opravdu vynikající fandy. Máme díky lidem zapáleným do fotbalu krásné internetové stránky a nejlepší bulletin, co jsem kdy na fotbale viděl. Mrzí mě jen, že se najde pár takových, kteří dokážou práci všech ostatních totálně zničit. Máme mezi lidmi (záměrně říkám mezi lidmi, protože tohle opravdu fanoušci nejsou) takové, kteří nám nadávají velmi vulgárními výrazy. Těchto lidí není moc, dva možná tři, přesto svými slovy často šokují nejednoho hráče či fanouška. Zřejmě si neuvědomují, že na fotbal chodí i děti. Zápasy navštěvuje i má přítelkyně s dcerkou Natálkou a člověka, který hraje fotbal pro radost, pak trápí, když o sobě slyší tyhle hnusy. A nejde jen o mou osobu, spoustu kluků má manželky či děti, které chodí na fotbal. Ty osoby si to asi neuvědomují nebo prostě jen nejsou vychovaní. Už dokážu pochopit, když na nás pořvává chlápek, který hrál fotbal někde na školním hřišti, ale nikdy nepochopím bývalé fotbalisty, kteří teď jakoby zapomněli, když hráli oni. Líbil se mi výrok Honzy Rajnocha, když říkal, že asi někdo má pocit, že si může za dvacku zajít na hřiště zanadávat, podle mě na to právo nemá. Taky si nemůžu koupit lístek do vlaku a řvát na strojvedoucího. Tihle lidi jsou i jeden z důvodů, proč pomalu přemýšlím o konci v roli hráče ve Štěpánkovicích. Malá roste před očima, už vnímá a nerad bych zažil situaci, kdy jí budu vysvětlovat, proč taťkovi nadává sprostě nějaký pán. S kritikou nemám problém, u nás v hospodě si vždy s opravdovými fandy sedneme, probereme zápas, chlapy nám řeknou, co se líbilo, co bylo špatně, dáme si po pulečce a všechno je fajn, tak by to mělo být.

Já bych spíše řekl, že otec jde v mých šlépějích. (smích) Začínal jsem s přípravkou někdy před třemi léty a poté jsem přemluvil otce, ať jde trénovat žáky, jelikož zde bylo málo trenérů. Dnes trénuje obojí, což zaslouží uznání, protože časově to je opravdu velmi náročné. Pokračujeme v odkazu, který tady zanechal můj děda, který zde spoustu let také trénoval mládež. Mě trénování baví hodně, mám vystudovanou i B licenci. Když jsem u nás začínal, bylo tady sotva deset dětí, dnes jich máme opravdu spoustu, něco přes čtyřicet. Mládeži se nějakou dobu nevěnovala pozornost, proto jsme dnes prakticky na začátku cesty a bude nám ještě pár let trvat, než vše stabilizujeme. Ta práce je opravdu někdy velmi náročná, ale odměna v podobě radosti dětí ze hry je k nezaplacení. Zatím moc neplánuji, ale určitě mě to k trénování táhne a je to velmi pravděpodobná cesta, kterou se v budoucnu vydám.

No to nevím, to je otázka spíše na přítelkyni. (úsměv) Ta po porodu řekla, že druhé už nikdy, ale už pomalu měkne a myslím, že se ještě o malého haryho pokusíme. (smích) Teď jsme se ale rozhodli postavit domeček, takže uvidíme. Každopádně moje malá princezna dá zabrat za dva, už i kope do balonu, tak třeba budu mít doma fotbalistku. (úsměv)

Moc rád čtu. Mým největším koníčkem je ale rodina. Každou volnou chvíli se snažíme užívat společně. Natálka se naučila říkat „tati pojď“, tak chodím často na procházku s panenkama a kočárkem. (smích)