Jak moc byl dvojzápas proti Bříze náročný?
Dvojzápas s Horní Břízou pro nás byl náročný hlavně po psychické stránce. Když jsme hráli před dvěma lety baráž o postup do KP, nebylo to tak náročné jako letos. Ta představa, že jsme podepsaní pod sestupem, byla dost nepříjemná a myslím, že to i na spoustě z nás bylo na hřišti vidět.
Když jste se o vylosovaní Břízy dozvěděli, byla to pro vás ta lepší varianta, než Nepomuk?
Neřekl bych, že lepší nebo horší varianta. Co si tak pamatuju, tak s oběma týmy jsme neměli nějakou špatnou bilanci. Ale na to se v baráži stejně spoléhat nedalo. Nakonec jsme byli rádi, že to je Horní Bříza. Určitě kvůli vzdálenosti a atraktivnosti utkání pro naše fanoušky. Spíš jsme si přáli, abychom hráli středa-sobota a nejlépe druhý zápas doma. Tak alespoň jedno z toho vyšlo.
Druhý zápas se dlouho vyvíjel tak, že se s KP rozloučíte. Jaké to byly do rozhodující 88. minuty pocity? Byl to velký tlak?
Horní Bříza hrála to, co potřebovala. Věděli, že musíme dát gól a tak zalezli a čekali. Nám tohle bohužel moc nevyhovuje. Musím uznat, že bránili výborně, skoro k ničemu nás nepustili. Taky musím uznat, že čím víc se blížil konec, tím víc jsem byl zoufalejší. Věřit jsem nepřestával, ale už to bylo spíš v oblasti zázraků (úsměv).
Vy jste poté rozhodl. Popište nám váš gól...
Dostal jsem přihrávku a byl jsem zády k bráně, nějak jsem se s balonem otočil a vystřelil. Snažil jsem se hlavně netrefit obránce. No a to se povedlo. Vlastně se to povedlo celkem parádně (úsměv).
Jaký to byl pocit?
V tu chvíli to byla šílená euforie. Co se dělo jsem se musel podívat až z fotek, vůbec si to nepamatuji. Jen si uvědomuji, jak mě všichni nahání a pak mě zavalili. Byl to asi můj nejsilnější sportovní zážitek. Je to příjemný, když vás všichni plácaj po ramenou (úsměv). Na to se dá zvyknout (smích).
Oslavovali jste po utkání?
Po utkání se samozřejmě slavilo. Bylo to velký. Ale to je u nás v hospodě pokaždé (úsměv). Sezóna na konec neskončila propadákem a to je to hlavní.
Čím si vysvětlujete váš propad tabulkou v jarní části sezóny?
Bohužel jsme nechytili začátek a postupně jsme se dostávali pod deku. K tomu jsme měli dost zraněných. S tím bohužel upadala i morálka na trénování. Spousty zápasů jsme prohráli o gól. Navíc jsme jich letos moc nedali a to byl taky problém. Takže to byl takovej souhrn více věcí.
Teď něco o vás, jak byste se popsal jako fotbalista? Vaše silné a slabé stránky?
Kdybyste se mě na to zeptal v sobotu v hospodě, tak bych vám určitě odpověděl (smích), ale myslím, že tohle by měl posoudit někdo jinej.
Kudy jste ve své kariéře prošel?
S fotbalem jsem začínal asi ve 12 letech na Bolevci, ale hrál jsem závodně tenis a tak jsem odehrál jednu sezónu a pak toho nechal. Když jsme se přestěhovali do Zruče, skončil jsem s tenisem a začal hrát opět fotbal. Asi po roce jsem udělal přípravu ve Viktorce a tam si mě nechali 3 roky. Pak jsem se vrátil do Zruče a už tu zůstal. Nic mi tu nechybělo. Vždycky tady byla skvělá parta.
Do příští sezóny vás již nepovede Ondra Král. Jak tuto změnu vnímáte? Jaký byl Ondra trenér?
Ondra je pořád spíš víc hráč než trenér. Mrzí mě, že s námi Ondra nezůstane jako hráč a odchází, navíc do týmu, který hraje stejnou soutěž. Bude nás trénovat Honza Homola, který to u nás dobře zná. Doufám, že to zase poblázní jako kdysi a všichni tomu budou dávat 100%.
Chcete něco někomu vzkázat?
Na závěr bych chtěl poděkovat všem v týmu, jak jsme přistoupili k závěru sezóny.
Doufám, že nám to vydrží do příští sezóny. Potom nemám strach, že bychom se měli pohybovat okolo sestupových míst.
Taky bych si přál, abychom všichni hráči do nový sezóny zůstali ve Zruči. A měl bych ještě jeden vzkaz na závěr pro Čotyho. Aby drobet zhubnul a začal s náma letní přípravu, protože to je fotbalista od Pána Boha, kterej nám chybí.