Není nad to, když přijde plný dům, chválí ústrašínské fanoušky David Rohovec, brankář, který na jaře stihl i skórovat

Nejvíc mě potěšilo, že jsem se v sestavě kola vůbec objevil a chtěl bych poděkovat všem fanynkám a fanouškům, co pro mě hlasovali :-D. To, že jsem v průběžném vedení, tak toho jsem si všimnul díky kamarádům, kteří mě na to upozornili. Pak už jsem samozřejmě hlasování sledoval a chtěl vyhrát. Vítěz se odhaduje těžko, a tak jsem jen čekal, jak se hlasování bude vyvíjet.

Celý můj dosavadní fotbalový život byl spojený s Pelhřimovem. Nepamatuji si kolik mi bylo, když jsem začínal, byl jsem malej :-D , ale pak jsem si udělal takovou pauzu a vrátil se k fotbalu až v 15cti letech, ale dneska už si to bez fotbalu moc neumím představit. Hrál jsem za Pelhřimov ještě dva roky v chlapech a poté se přesunul do Ústrašína, kde mi to vyhovuje, protože díky škole stíhám pouze jeden trénink za týden.

To už si nepamatuju, ale vzpomínám si na moment, že nebyl na tréninku brankář a mě lákalo vyzkoušet si to, možná jsem byl líný běhat :-D. Baví mě hrát i v útoku, ale myslím, že moje místo je v bráně.

Nejvíc gólů jsem dostal v zápase s Maratonem, byla to nepopulární „ desítka “. Po pravdě na takové „hokejové“ výsledky jsem si po příchodu do OP musel zvyknout. Když uděláte všechno, co je ve vašich silách a nestačí to, tak nezbývá nic jiného, než ty míče prostě pořád dokola vyndavat :-D.

Vzpomínám rád na spoustu zápasů, ale v poslední době mi nejvíc zůstalo v paměti utkání minulé sezóny doma proti Obratani. Celý zápas byl velice vyrovnaný, měl jsem tam spoustu povedených zákroků a vyvrcholilo to chycenou penaltou v 90. minutě. Nutno dodat, že tu penaltu jsem sám zavinil.

No bylo na čase. Podzim byl v našem podání naprostá katastrofa a předváděná hra neměla hlavu ani patu. V zimní přípravě jsme dobře potrénovali a odpovídajícím způsobem doplnili kádr. Nyní nás na zápasy chodí 17 někdy i 20, zvýšená konkurence na každém postu v nás probudila zdravou konkurenci a možnost oživit hru během zápasu je určitě také nesporná výhoda.

Očekávám asi nejtěžší utkání dosavadního jara. Zápasy s Božejovem bývají vždycky vyhecované, protože jak sám říkáte, je to derby. Myslím si, že to bude bojovné, vyrovnané utkání, ale doufám, že to zvládneme a posuneme se tabulkou zase směrem nahoru.

S Radkem se znám právě z působení v Pelhřimově a díky tomu jsem v Ústrašíně. Samozřejmě taktické rady uděluje a reaguje na daného soupeře. Na trénincích si některé věci zkoušíme a snaží se náš tým naučit určité automatismy, které jsou nezbytné. Konkrétně se příliš nezaměřujeme na jednotlivé hráče, ale soustředíme se na týmový výkon.

V zimní přípravě jsme měli tři tréninky za týden a teď během sezóny máme dva. V zimě jsme potrénovali dobře, ale myslím si, že je nejdůležitější počet, ve kterém se scházíme na zápasy. To je zároveň i odpověď nato, že máme v závěrech zápasů více sil než soupeři.

S Hořepníkem jsme předvedli povedený obrat a zvítězili 2:1. Spornou situací v tomto zápase máte jistě na mysli dožadování se odpískání pokutového kopu na konci utkání po mém střetu s hostujícím útočníkem. Hostující útočník byl v samostatném uniku, ale předkopl si balon trochu více než chtěl, toho jsem využil a na poslední chvíli jsem zasáhnul. Soupeře jsem srazil, ale ještě předtím jsem zasáhl míč. Uznávám, že tento zákrok vypadal jako jasný faul, ale výborně postavený rozhodčí viděl můj zásah míče a správně penaltu neodpískal. Emoce diváků chápu, protože na takovou vzdálenost si toho všimnout nemohli. To, co se stalo ze strany některých hořepnických hráčů, bych nechal bez komentáře, to na fotbal nepatří. Zápas s Červenou Řečicí byl vyrovnaný a z naší strany spíše ubojovaný, ale to už tak někdy bývá. Sporná situace byla u rohového kopu, po kterém jsme vstřelili gól. Soupeři se dožadovali neuznání gólu z důvodu, že míč prý opustil hřiště. K tomu nemám co říct, bylo to na druhé straně hřiště, takže to nemůžu posoudit.

Tohle se těžko odhaduje. Chci, abychom to nebyli my, a jinak je mi upřímně jedno, kdo sestoupí.

Nikoho takového nemám. Je mi jedno proti komu hraju.

Hned při prvním zápase v Kamenici jsem si při rozcvičce přivodil zranění. Z taktických důvodů nebudu říkat, čeho se to týká :-D. Zranění se do konce sezony asi nepovede vyléčit, takže nezbývá, než nastupovat s ním. Jak už jsem říkal, láká mě post útočníka a tak se mě trenér rozhodl využít, když jsem nemohl nastoupit do brány. Po výborném rozehrání standartní situace od Pavla Bělocha jsem si naskočil na centr a hlavou do proti pohybu gólmana skóroval. Nedával, ale určitě to nějakým způsobem vyřešíme na dokopné.

Tak vyloženě nějaké oblíbené místo nemám, ale když to vezmu z toho fotbalového pohledu, tak bych se rád podíval na „westfálský“ stadion do Dortmundu.

Chtěl bych jim poděkovat za to, že chodí v tak hojném počtu. Máme jednu z nejvyšších návštěv a doufám, že to tak zůstane. Není nad to, když přijde „plnej dům“ :-D .