Prvotně bych ti chtěl poblahopřát. Co pro tebe znamená toto ocenění a jaké důsledky to bude mít v kabině, respektive v klubové pokladně?
Tak samozřejmě jsem rád za toto ocenění. Co se týče výkonu, tak jsem překvapen, že jsem hráčem kola já, dle mého názoru byli v tomto kole i lepší hráči. Co se týče hlasování, tak moc překvapen nejsem, protože asi můj největší fanda taťka seděl celý den u notebooku a hodinu co hodinu pro mě hlasoval. Samozřejmě v pokladně to bude mít finanční dohru, kterou rád uhradím.
V zápase s Myštěvsí jsi dal dvě branky svým dříve typickým způsobem, je to tak?
Ano, branky hlavou jsem dával v letech minulých. V poslední době jsem se začínal prosazovat hlavně nohama. Ale jsem rád, že mi to tam začalo padat i hlavou, což by měla být má doména.
Proč jste v již zmíněném utkání nebodovali? Co budete muset v nadcházejícím utkání změnit, abyste brali všechny 3 body a dál kráčeli za postupem?
Faktorů bylo několik. Úzký kádr, kterému neprospělo, že jsme museli ve 30. minutě dvakrát střídat. Za druhé špatná obrana a selhali jsme i v koncovce. A do třetice tragický výkon sudího, ale k tomu se už nechci vracet.
V tabulce stále držíte první místo, myslíš, že ho udržíte až do konce sezóny a čím soupeře přehráváte?
Strašně bych si přál, aby to vydrželo. Pevně věřím, že všichni v týmu i mimo něj pro to udělají maximum. Čím soupeře přehráváme? Dle mého názoru máme v týmu výborné individuality, které dokážou svým výkonem strhnout ostatní a dotáhnout zápas k vítězství. Mezi ně určitě patří Honza Žaloudek, Saša Zich, a když chce, tak určitě i můj brácha Martin Stránský. Jinak si myslím, že jsme hodně mladé mužstvo, které si sedlo a máme to zdravé jádro, které při sobě drží jak na hřišti, tak i mimo něj.
Těsně za vámi se drží Stěžery, jak vidíš v tvých očích tohoto soupeře o postup?
Tak samozřejmě je to náš největší rival, mají v týmu spoustu výborných mladých hráčů, které táhne Jirka Gabriel. Ale neodepisoval bych ani Třebešskou a Kratonožskou rezervu, ty do pořadí taky ještě promluví.
Pojďme se podívat do minulé sezóny, kdy jsi působil v týmu Kratonoh. Proč jsi tam nezůstal, i když ses zapracoval do základní sestavy?
Abych řekl pravdu, bylo to asi mé nejtěžší fotbalové rozhodnutí. Ta půlroční jízda byla jako pohádka. Bohužel se zrušil střídavý start a já se musel rozhodnout, kde zůstanu. Nakonec jsem se rozhodl pro Spartak, protože jsem si myslel, že mě potřebují víc, než Kratonohy, kteří mají ve svém středu výborné hráče. S vedením Kosiček jsem se domluvil na „projektu“ postupu a doufám, že ho dodržíme.
Jaké máš ambice vzhledem k příští sezóně a čeho bys ještě chtěl v kariéře dosáhnout?
První cíl je postup. Jestli se nám to podaří, tak nemám důvod odcházet, protože náš další cíl by byla 1. A třída. Kdyby to náhodou nevyšlo, tak nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlel. Určitě bych si ale zase chtěl zahrát někde výš. Doufám ale, že to bude ve spartakovském dresu.
Popiš nám, prosím, tvou hráčskou kariéru.
Jako malý žáček jsem začínal v Kosičkách. V devíti letech mě pan Košátko přetáhnul do Cidliny, kde jsem zůstal až do konce dorostu a zažil tam spoustu skvělých fotbalových zážitků. Poté jsem byl ještě půl roku v mužích Bydžova, ale kvůli studijním důvodům jsem rozhodl pomoct Kosičkám v boji o záchranu. Další dva roky jsem tu zůstal a pak nastal střídavý start v Kratonohách, na který se jen tak nezapomíná. Od téhle sezony jsem však opět v Kosičkách.
Jakým způsobem trávíš svůj volný čas, když zrovna nemáš trénink, či zápas?
Abych řekl pravdu, tak ani moc volného času nemám. Jelikož studuji VŠ a ještě pomáhám trénovat děti v Kosičkách a v Třebši. Ale když už se něco najde, tak si nejradši zalezu do pelechu a relaxuji.