Fotbal v Rakousku jsem miloval, říká Roman Hřib, nová akvizice žirovnického Slavoje

Jmenuji se Roman Hřib, všichni mi říkají Hříbek. Pocházím z Českých Budějovic. Mám dva mladší bratry, oba hrají fotbal za Hodějovice (okres ČB). V Žirovnici stavím s partnerkou dům. Pracuji jako obchodní a technický poradce ve firmě HENKEL ČR, mám na starosti prodej Ceresitu a Pattexu v jižních Čechách a na Vysočině.

Začínal jsem v 7 letech v SK Dynamo ČB jako brankář, trénovali jsme na hlavním stadiónu na Střeleckém Ostrově.

Vodím kluka Eliáška do přípravky a občas s nimi i hraju na tréninku, tak se mě ptali, jestli bych nechtěl hrát taky v Žirovnici, druhý den bylo hostování hotové. Předtím jsem hrál krátce v Nové Vsi – Brloh (1.A třída českobudějovicka) po návratu z Rakouska.

První půle nebyla hrozná, měli jsme i dvě šance, darovali jsme dva góly. V druhé půli se hra otevřela a já vzadu nestíhal házet lasa na útočníky. Maraton má velmi zkušené fotbalisty, kteří naše zaváhání potrestávali.

Povedl se začátek zápasu, dali jsme góly a hrálo se v klidu. U soupeře hrál jediný hráč s č. 8 skvěle (Vilém Kupka, pozn. autora).

Byla to první standartka v zápase. Vzpomněl jsem si na kamaráda Siviho (Tomáše Sivoka), který z Kamenice pochází, že bych ho mohl napodobit. Z rohu mě Mates trefil do šišky a spadlo to tam… Hned po zápase jsem dovezl basu kozlíka(smích).

Vůbec nic jsem netušil. V pondělí jsem pískal přípravku a někdo to tam naznačoval, ale nevnímal jsem to. Ve středu mi to psal právě střelec a trenér Poky a byl jsem příjemně překvapen, měl jsem radost. Spoluhráči hráli skvěle, o to víc mě vítězství překvapilo!

Protože pocházím z ČB, vůbec neznám tento region ani soupeře, ale jedeme pro 3 body a rádi by jsme od respektovaného soupeře nedostali gól.

Začínal jsem v Dynamu v bráně, ale od starších žáků hraju. Hrával jsem i mozek, ale to je dávno (smích). Určitě čtení hry, poziční hra a hra hlavou. Dál rád přijímám a rozdávám rány (smích).

Je jich víc.. V mladších žácích jsme vyhráli neoficiální mistrovství republiky v Šumperku, v semifinále jsme porazili Viktorku Plzeň s Limbou a ve finale jsme porazili Spartu 0:1, gól dal Sivi samozřejmě hlavou. Hned na to jsme vyhráli turnaj v Itálii – Rimini, kde byly italské a španělské týmy. Dále vzpomínám na fotbalovou školu Ivo Viktora, která se konala v Olešníku. Trénovali jsme právě s Ivo Viktorem, Masopustem, Panenkou, Dobiášem… Byl tam ze současných ligových i Lafík (David Lafata), který z Olešníku pochází. Pak jsem v dorostu jezdil na Fotbalovou školu Jana Suchopárka do Karlových Varů. Na oba ročníky, kde jsem byl, jsem si vydělal na brigádách po stavbách. První rok tam byl Steve (Karel Poborský) a Honza Suchopárek. Bylo to asi týden po Euru 2000, tak Steve chválil Collinu (smích). Další ročník tam byl s Honzou Suchopárkem Pavel Kuka. Dal mi lepáka, když jsem mu na tréninku dvakrát zahrál na housle (smích). Oba ročníky trénoval Miloš Beznoska a Franta Jakubec, bylo to skvělý, profesionální týden se vším. Dále si vzpomenu na tým SKP ČB, se kterým jsme jednoznačně vyhráli krajský přebor dorostu a postoupili do divize. Pak se náš tým rozutekl po kraji, protože chlapi tam nejsou, mě si vybrala TJ Akra z českobudějovického krajského přeboru. A nejčerstvější vzpomínky mám na posledních 6 sezon v Rakousku, tam jsem to miloval, skvělý lidi, na zápasech 200-500 lidí fandilo, měli bubny, trumpety a vlajky. Každý mančaft svůj FanClub… Měl jsem tam skvělou pozici.

V den zápasu skoro nic nedělám, třeba se jen projdu v přírodě, jen snídám, pak už nejím. Musím mít na trénink i zápas naleštěné všechny kopačky, bez toho bych na hřiště nemohl, styděl bych se. Jinak pověrčivý nejsem…

Chtěl bych se podívat do Skandinávie na tu krásnou přírodu a fotbalově na El Clásico.

Někde v přírodě s rodinou, delší procházka, dobrý oběd…

O tomto serveru jsem nevěděl, ale stanu se jeho fanouškem (smích).