Milan Gavora: Věřím, že na sobě zapracujeme a v příštím ročníku budeme kvalitnějším mužstvem

Děkuji za gratulaci, konečně se mi taky něco povedlo. (směje se) Myslím, že kluci se snaží, co to jde, dílo jednotlivce to nebude, ale jestli ano, klobouk dolů.

Byl to poslední zápas doma a chtěli jsme divákům ukázat, že se s nimi "rozloučíme", jak se sluší a patří. K té příležitosti jsme oblékli nové dresy a myslím, že jsme nezklamali, ať už vyzáží nebo hrou, i když občasné škobrtnutí přišlo. Od začátku jsme soupeře dostávali pod tlak, vytvořili jsme si v první minutě střeleckou šanci (kterou jsem jako obvykle neproměnil), ale hra byla z většiny v naší režii. První poločas bych tedy popsal takto. Přiznávám, že mi zápas nevyšel tak, jak bych si přál, asi jsem se víc soustředil na nový úbor než na hru. Co jsem tak viděl v druhé půli, výsledek nám hodně upravil pomezní rozhodčí hostů, který mával jako kdyby odkláněl letadla na ruzyňském letišti a minimálně 2 góly nám ještě mohl uznat. Zápas ale dopadl ve finále dobře, odčinili jsme podzimní zaváhání z prvního vzájemného zápasu a to je nejdůležitější.

Věřím, že v sobotu smažeme slovo "téměř " a bude to jisté. Pojedeme do Svéradic s cílem urvat vše, co můžeme, aby nám večer chutnalo a abychom po cestě zpět nejeli s náladou jako na pohřeb. Výkony našeho týmu jsou na jaře rozhodně lepší než na podzim, kdy jsme se s ostatními týmy "seznamovali" a celkově můžu říct, že jsme asi tam, kde si zasloužíme v tomto ročníku být. Trápil nás ke konci nedostatek hráčů, sám jsem byl mimo dva zápasy. Od toho se samozřejmě odvíjí průběh utkání, kdy na střídačce je jeden hráč a modlíte se, aby tým dohrál bez zranění (ještě když vás čeká zápas s Hrádkem, kde to je každý zápas o pobyt ve fakultce). Dalším mínusem jsou naše koncovky (z pozice útočníka se o tom mluví těžce, ale přiznat si to člověk musí, že je kopyto) a ve finále se hrozně nadřeme na gól, který je následně vyrovnán gólem soupeře po laciné ztrátě nebo špatné domluvě. Ale věřím, že na všem zapracujeme a příští ročník budeme kvalitnějším mužstvem.

To Huby řekl hodně hezky, takhle s úctou je to od něj nezvyk, jinak si nebere servítky a pěkně od svého příchodu na jaře kouše do všech a do všeho, co se najde. Myslím, že na dokopné mu to někdo na baru vysvětlí. (směje se) Teď vážně, považuji se za toho staršího? Asi už ano, bohužel. Jestli jsem zkušenější a mohl by se ode mě učit? Co ho může naučit někdo, kdo netrefil z metru prázdnou bránu. (směje se)

Pestrá vesnická kariéra. Jako prcek jsem byl na Košutce zhruba do 11 let. Poté pauza do 18 a začal jsem v Nezbavěticích, kde to bylo spíše na žízeň, ale bavilo to. Pak asi půlroční zastávka v Mantově u Chotěšova, poté půl roku za hranice na západ, kde mě zklamal přístup klubu, doteď mi dluží asi 100 € za cesťáky. (směje se) Následně opět návrat do Nezbavětic, kde se hrála 4. třída a to byl slušnej odpad. (už se ale naštěstí postoupilo zpět do 3., kde jsem začínal) V roce 2019 přestup do Baníku Zbůch, tam se hrál okresní přebor. Do Losiné jsem přestoupil před rokem, kluci postoupili do 1.B a bylo to lákadlo si zahrát zase o kousek výš. Určitě vzpomínám rád na všechna místa, kde jsem působil.

Z pohledu kluka, který si nikdy nezahrál nic vyššího než 3. třídu a okres, je můj pohled po přestupu pozitivní. Dostal jsem opravdu chuť začít makat a zlepšovat se, jak to jen jde. Jak se na to tváří ostatní, nevím, ale snad si na mě nikdo na dokopné nepočká u záchodů, aby mi vysvětlil, jak se má zakončovat. (směje se) Po přestupu jsem začal hodně pracovat na fyzičce, kterou jsem myslel že nemám špatnou, ale po prvním přáteláku jsem zjistil, že moje plíce snesou opravdu ten okres, ale tady už se jede pěkný tempo. Jelikož jsem dřevák s balónem, tak mi to musí vynahrazovat právě běh, ale věřím, že se i s tou kulatou věcí časem chytím a potykám si s ní víc.

Odmala i skrz mužský fotbal jsem byl záložník, ke konci angažmá ve Zbůchu jsem začal nastupovat v útoku. To pokračuje i zde, ale abych řekl pravdu, na záloze jsem si jistější. Jako koncový hráč jsem doslova. U mě to totiž opravdu končí. (směje se)

Určitě nám nedají nic zadarmo, možná ostřejší zápas s emocemi, na to jsme ovšem zvyklí. Nemůžeme je podcenit a je povinnost vyhrát. Podzimní zápas jsem nehrál kvůli zranění, doufám, že nějakou minutáž dostanu a prolomím střeleckou smůlu, přece jen by byl večer příjemnější s vidinou, že pomůžu týmu k výhře a přispěju i něco pokladníkovi.

Volný čas trávím s přítelkyní, běháním, vypnu hlavu u seriálů nebo zajdu s kamarády na pivko, dvě, tři...však to znáte, regenerace. (směje se)