Bohuslav Šturma chtěl po spojení Jankova s Dubným odejít. Teď si tým nemůže vynachválit

Chodíte na ryby?

Vůbec. (směje se)

Víte, proč se ptám? Protože o brankářích se říká, že jsou to tišší blázni, že mají svůj svět. Je to tak i u vás?

Musím říct, že jakmile vlezu na hřiště, jsem úplně jiný člověk. A po zápase jsem opět kliďas.

Dubné na jaře šlape, prohrálo právě až v posledním zápase. Čím to, že takhle jedete?

Jsme velice dobrá parta, a to je důvod, proč se tak daří. Když se naštveme, hned za pět minut je vše v pohodě.

U vás je zajímavý ten název týmu, který se třeba mně špatně opisuje. SK Jankov/Dubné. Jak vlastně probíhalo spojení celků? Byli všichni pro, nebo měl někdo námitky?

Abych se přiznal, byl jsem proti a chtěl jsem kvůli tomu odejit. Jakmile ale začala příprava, hned jsem změnil názor.  Ve fotbale je důležité mít skvělou partu a tu my máme.

Jaké byly důvody pro spojení?

Když jsme hráli 1.B, tak bylo málo hráčů a neustále se to doplňovalo hráči z A mužstva nebo z pětatřicítky. Teď jsme mladý perspektivní tým a vše šlape.

Jaké jsou pozitiva a negativa spojení Jankova a Dubného?

Negativa asi žádná, pokud vám. Pozitivem je celková lepší morálka týmu a naše soudržnost.

Do sestavy kola jste se dostal i přesto, že s Rudolfovem jste inkasoval čtyři branky. Jaký to byl zápas?

Vůbec jsem to nečekal, že se dostanu do sestavy kola po čtyřech gólech. Škoda, že jsme zaspali první půli, ve druhé už se nám i docela dařilo. Jen škoda, že jsme nedokázali vyrovnat.

Kde jste v kariéře chytal?

Jako malý kluk jsem začínal v SKP, v sedmnácti jsem odešel do SK Jankov do  béčka mužů. Pak přišla dvě zranění a výsledkem byla vynucená pauza. Po zranění jsem začal v Trhových Svinech, kde jsem byl rok, potom následoval rok v Nemanicích a rok v Hrdějovicích. Pak už opět SK Jankov, ale bylo i nějaké hostování, na pár zápasů jsem byl třeba ve Vrábči a půl roku v TJ Mokré. Pak se SK Jankov B spojil s Dubným a chytám zde.