Jan Vaščák: Párkrát jsem si zahrál proti Viktorce, takže pocit chytat třeba Milana Petrželu člověk nezapomene

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 9. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Tím se stal univerzál v barvách TJ Sokol Radnice, Jan Vaščák. Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Jsi novou tváří radnického fotbalu a někteří místní fanoušci tě ještě ani po devíti kolech moc neznají. Jak by ses jim představil?
Něco jednoduššího na začátek by nebylo? (usmívá se) Právě si užívám Kristova léta, bydlím v Rokycanech s manželkou Káťou a ročním synkem Vincentem. Vedu jazykovou školu a mám to štěstí, že má práce je i mým koníčkem. Aktuálně stavíme, takže o volný čas je postaráno.
Dlouhá léta jsi hrál pouze v Rokycanech. Až teď první přestup... Co tě do Radnic lákalo?
To je jednoduché. Hrát fotbal pro radost, dobrá parta a trenér Pavel Aubrecht, kterého jsem znal z jeho dřívějšího angažmá právě v Rokycanech. Měl jsem zprávy, jak to v týmu fungovalo v předchozí sezoně, takže jsem nešel do neznáma. A v neposlední řadě, pomoct Radnicím v kraji.
Byli jsme spolu na "zápase roku" v Rokycanech. Uvědomoval sis, že jsi na tom hřišti mohl být možná taky?
Samozřejmě, postavit se ligovým borcům, navíc v takové parádní atmosféře, by byl skvělý zážitek. Ale účast by byla na úkor času, kterého pro fotbal už nemám tolik, kolik bylo v Rokycanech potřeba, a tak přestupu rozhodně nelituji. Párkrát jsem si zahrál proti Viktorce, takže pocit chytat třeba Milana Petrželu člověk nezapomene (vzpomíná s úsměvem).
Někteří spoluhráči tě v Radnicích ještě ani neznali a ty už jsi v létě jezdil na brigády na hřiště, pomáhat s automatickou závlahou. Uvedl jsi se na jedničku. Bral jsi to jako automatismus?
Jo, na prvním tréninku jsem si čuchl k míči a pak hned lopata… Zajímavý testovací model. Paradoxně jsem měl prostor poznat se se spoluhráči lépe než třeba při běhání a také jsem hned cítil, jaká panuje v týmu soudržnost. Když se musí zabrat, tak jde vše stranou a maká se, to mám rád i na hřišti.
Jak jsi s pokojen s pokutovým řádem v radnické kabině?
Stále se rozkoukávám, zápisné nějaké padlo, ale přiznám se, že jsem ještě něco dlužen. Pokuty se nějak rychle nastřádaly, tak to budu muset ještě probrat s pokladníkem. Teď se trochu bojím, že rozhovor mi v tomhle ohledu také moc nepomůže.
K zápasu ve Zruči. Dal jsi pěknou branku, povedlo se ti něco takového už v minulosti?
No, když jsem se chtěl na gól podívat zpětně, tak jsem zjistil, že ve Zruči fungoval videozáznam až od 7. minuty, takže o té kráse už se bude jen vyprávět (směje se). V dorostu jsem dal gól téměř z půlky, brankář rozehrával mimo vápno, trefil mi to na nohu a nestihl se vrátit. Gólů obecně moc nedávám a tenhle mi utkvěl v paměti, takže zatím asi vede.
Proč nosíš zrovna dres s číslem 14?
Nosím ji už od mládežnických kategorií. Zajímavé je, že bez zvláštního důvodu. Takže jsem si na ní tak nějak zvykl a měl to štěstí, že se v Radnicích zrovna uvolnila.
Zahrál sis v poli snad už všechny pozice. Ale už jsi někdy nastoupil v bráně?
Řekl bych, že jsem univerzál, ale na bránu zatím ještě nepřišlo. Už jsem si stoupl do hokejové, takže bych se případně nebál ani té fotbalové.
Jak jsi zmínil, jsi učitelem jazyků. Pouze angličtiny, nebo ovládáš i jiný?
S výukou se zaměřuji pouze na angličtinu. Dá dost zabrat v rámci jednoho jazyka přicházet se stále novými nápady, aby výuka nezapadla do stereotypu. Jiným jazykům se do budoucna nebráním, ale jen v roli studenta, abych neztratil perspektivu, jaké to je z druhé strany stolu.
Od fotbalu sis dal i chvíli pauzu, pokud se nepletu. Bylo právě kvůli studiu? A kde jsi se toulal?
Ano, mezi střední a vysokou školou jsem studoval rok ve Skotsku. Od té doby doporučuji všem, kdo má tu možnost, vycestovat na nějakou dobu. Bylo mi tenkrát čerstvých dvacet a rok ve Skotsku mi dal obrovskou školu postarat se sám o sebe, otevřel oči a také naučil trochu vařit a prát. Internet byl tenkrát ještě batole... Ohledně toho fotbalu, zkusil jsem místní Sunday League (nedělní soutěže pro amatéry), to byla docela sranda.
Vždy, když jdeš někam s někým na jídlo, tak i kdybys začal jíst jako první, dojídáš poslední. Čekáš, že někde něco zbyde?
Haha, už si na to dávám pozor a když to jde, tak si objednávám první, aby na mě ostatní nečekali. Řekl bych, že si to spíš gurmánsky užívám, ale pravda bude taková, že spíš něco vyprávím a ostatní si sobecky vychutnávají jídlo a nechají mě v tom (směje se).

Autor: Jakub Volák

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.