Do sestavy kola jsi se dostal po bezchybném výkonu v Tachově, kdy jste se díky výhře stali jediným týmem, který půlmistra obral o body. I když s odstupem času, jaký to byl zápas?
Zápas to byl pro nás strašně příjemný a říkali jsme, že ztratit body už musí někdy, tak proč ne s námi (směje se) a vyšlo to parádně. První půlka se hrála na naší polovině, kde jsme přežili šance Tachova a druhou půlku musím říci, že Tachov sice držel balón, ale nic už si nevytvořil a my jsme dali gól a ještě jsme mohli přidat pojistku. Ten zápas se nám podařil a klobouk dolů před klukama, jak to odmakali.
Často jsi se během sezony hned několikrát gólově prosadil. Dlouhou dobu už ale držíš gólový půst. Čím to?
Je to rarita když dává gólman góly (směje se). Z penalt už jsem jich dal dost i v mládí, ale když jsem dal i ze hry jako gólman, tak to bylo překvapení i z mojí strany, že se to povedlo. Určitě bych chtěl ještě nějaký dát buď z penalty, nebo ze hry.
Takže na jaře můžeme očekávat tvoje jméno v kolonce gólů?
To by se mnou nevydrželi (směje se).
V sestavách podzimu podle trenérů jsi se ve více jak polovině objevil ty. Překvapilo tě to?
Řekl bych, že překvapilo, adeptů tam je dost - třeba Švihořík z Kaznějova... a hlavně je tam spousta kluků, kteří jsou mladší než já. Já už jsem takový jejich děda (směje se).
V posledních zápasech podzimu se vám v defenzivě dařilo. Změnilo se něco oproti začátku sezóny?
Jak už jsem psal, kluci bojují jako lvi, je vidět, že když se dělají body, tak se taky hraje líp, to zná asi většina lidí a myslím si, že i rozestavení, které jsme ke konci sezóny změnili na jednoho útočníka a podhrota, se povedlo, máme víc lidí ve středu zálohy a nevalí se to tolik na nás (směje se).
Chvíli jsi působil i v pražské Slavii. V jaké kategorii to bylo a hráli s tebou nějací hráči, na které teď koukáme v televizi?
Bylo mi 15, když jsem tam šel z Rokycan do dorostu a jsem za tu zkušenost strašně rád. Hráči tam byli výborní, spousta kluků hrála v reprezentaci, v zahraničí... třeba Marek Suchý, Michal Švec, Valenta, gólman Diviš, který chytal v Boleslavi... na tréninky jsem se občas dostal i s béčkem, kde byl Ivo táborský, Matúš Kozáčik, trenéra gólmanů dělal Radek Černý... super zkušenost.
V Mýtě ti neřeknou jinak než Gambi. Jak tato přezdívka vůbec vznikla?
Přezdívku mám už od malička. Vždycky jsem si dával po obědě malý pivo, tím myslím třeba decku (směje se). Takže asi tak.
Jaká byla vůbec dokopná a kdo dopadl nejhůř?
Dokopná se povedla jako vždycky (směje se). Sranda, zpívání, karty, kostky a hlavně pivo a kořalky (těch bylo teda dost) (směje se). A kdo dopadl nejhůř? To je těžké říct. Myslím si, že stejný level po tom alkoholu (směje se).
Podobnou otázku jsem pokládal už Jirkovi Hereitovi, nabízí se to i u tebe… V Mýtě působíš už nějaký pátek a bývalých spoluhráčů, kteří už v týmu nepůsobí je několik. Na koho vzpomínáš v nejlepším?
To je těžko říci, na koho nejvíc. Vzpomínám strašně rád na všechny, když jsem tam přišel bylo tam spousta místních kluků plus kluci, co jsme hráli spolu v Rokycanech a musím říct, že začátky v Mýtě byly exkluzivní (směje se).
Gólmani mají často zajeté rozcvičky a různé rituály. Máš ty nějaký takový rituál?
Rozcvičku mám stejnou, dělám především co uznám za vhodné a co se tak nějak vyskytuje při zápase. Rituál... pokaždé jdu poklepat tyčky a břevno.