Po několika letech jste nastoupil do mistrovského utkání a svým výkonem jste zaujal natolik, že je z toho triumf v naší anketě Hráč kola. Čekal jste něco takového?
Vůbec, říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby mi zdraví vydrželo aspoň do poločasu. Tohle jsem vůbec nečekal.
Kdy jste se dozvěděl, že budete muset nastoupit?
Dopoledne mi volal trenér, že se mu množí omluvenky, jestli bych si nevzal věci a nešel si sednout na lavici. Asi ve dvě mi zavolal znovu, že se situace změnila a že budu hrát.
Kdy naposledy jste odehrál mistrovský zápas?
To vím naprosto přesně. Měl jsem po těžké operaci plic, ale nechtěl jsem se s fotbalem loučit z hlediště. Tak jsem na sobě zamakal a k fotbalu se vrátil. Poslední zápas v kariéře jsem odehrál 17. června 2018.
Budete si to chtít v nejbližší době zopakovat?
Myslím, že je to už pro mladší. Já jim budu fandit a podporovat je raději z tribuny.
Váš nejlepší moment v utkání?
Musím říct, že to bylo u prvního gólu, který jsme dali. Ten pocit, když jako tým dáte gól a jste součástí kluků na hřišti, je k nezaplacení. V hlavě se mi hned vybavily krásné chvíle, které jsem ve fotbale zažil. Jestli se ptáte na nějaký konkrétní zákrok, tak nevím. Byl jsem šťastný, že jsme vyhráli.
Libčice mají početnou absenci. Budou už nějací hráči, kteří chyběli proti Chotětovu, připraveni do následujícího utkání v Radonicích?
To nevím, marodka je opravdu velká. Máme v kádru dvacet dva hráčů, v zimě jsme hodně posílili, a tak jsme si s trenéry říkali, že bude složité vybrat nominaci na zápas, že bychom měli rozšířit čísla u dresů na 17, 18, 19 atd. Teď hraje ten, kdo má ruce a nohy. Takovou marodku jsem snad ještě nezažil.
Jaké jsou ambice Libčic do zbývající části sezóny?
Myslím si, že vzhledem k vývoji vyšších soutěží a možnosti sestupu až čtyř mužstev z naší skupiny, bude potřeba soustředit se na všechny zápasy, které nás ještě čekají. Věřím, že v nich uhrajeme dostatek bodů na to, abychom nakonec skončili někde uprostřed tabulky a neměli obavy do posledního kola.
Co vám po utkání říkali spoluhráči?
Gratulovali mi, že jsem přežil, protože jsme všichni čekali, že mi rupne nějaký sval nebo si hnu se zády a ve dvacáté minutě půjdu dolů. Nakonec byli všichni šťastní, že jsem to zvládl, a hlavně, že jsme vyhráli.
Vyhecovala vás ještě k lepšímu výkonu přítomnost Michala Krčmáře?
Asi ano, věděl jsem, že tam bude. Škoda jen, že jsem se s ním nevyfotil, na biatlon koukám a fandím mu.
Klasická otázka na závěr - bude pro vás tento triumf znamenat nějaký příspěvek do klubové kasy?
Určitě. Pokladníka máme skvělého, takže mě hned zinkasoval.