Gratulace k hráči kola, jak těžké bylo utkání v Ludkovicích?
Děkuji za gratulace, hlavně musím poděkovat spoluhráčům za neúnavné přidávání hlasů. Na utkání jsme přijeli dobře takticky nachystaní, když jsme věděli, co můžeme od domácích očekávat. Dařilo se nám eliminovat jejich útočnou snahu a sami jsme si připravili kvalitní šance. Bohužel se nám je nepovedlo zužitkovat a tak bylo jasné, že rozhodne jediný gól, který jsme naštěstí vstřelili my.
Podařilo se Ti dát rozhodující branku, můžeš nám ji popsat?
V průběhu zápasu jsem měl dvě vyložené šance, které jsem neproměnil. Ve druhém poločase se náš tlak stupňoval a z jednoho z mnoha rohových kopů se mi podařilo vstřelit gól hlavou po krásném centru Lukáše Macalíka. Většinou mám při těchto standardkách určenou jinou roli, ale tentokrát jsem nedbal trenérových pokynů a to se vyplatilo. Třeba mě od teď začne využívat jinak.
Jak hodnotíš Vaše jarní výkony a výsledky?
Na jaro jsme zatím neprohráli, ale body jsme ztratili po dvou domácích remízách. Zejména ta druhá s Lužkovicemi byla hodně zbytečná, inkasovali jsme z poslední akce. Bodově a hlavně gólově by to mohlo být lepší, chybí nám kvalita ve finální fázi.
Kdo patří k největším oporám Jaroslavic?
Mezi největší opory patří samozřejmě zkušení hráči v čele s Lukáši Macalíkem a Batíkem. Každý hráč je však důležitý, aby tým správně fungoval.
Teď máte v soutěži volno, Hulín odhlásil soutěž, máš už náhradní program?
Na odpočinek a zápasové volno se těším, budu jej trávit s rodinou.
Kde jsi fotbalově vyrůstal a jaká je zatím Tvá kariéra?
S fotbalem jsem začínal v Loukách, ve srovnání s ostatními kluky však v pozdějším věku. V dorosteneckém věku jsem přestoupil do Jaroslavic a věřím, že už mě jiný přesun nepotká. Nikdy jsem se za velkého fotbalistu nepovažoval a neměl jsem vysoké cíle, a tak si myslím, že je tato úroveň pro mou "kariéru" ideální.
Na které trenéry rád vzpomínáš?
S většinou z dosavadních trenérů jsem měl skvělý vztah a rád na ně vzpomínám. Vypíchnout však musím bývalého prvoligového hráče a nyní trenéra mládeže Jaroslava Novotného, přezdívaného Máma. Ten mě v 17 letech vytáhl z dorostu do "áčka" a s ním jsme postoupili do I.A třídy, kterou jsme hráli 4 roky.
Kdo je Tvým hráčckým vzorem u nás a ve světě?
Nikdy jsem neměl vyloženě jednoho fotbalistu, ke kterému bych vzhlížel a říkal si, že chci být jako on. Rád jsem ale sledoval Didiera Drogbu a celou Chelsea, které fandím dodnes. Z českých hráčů a týmů, krom rodného Zlína, nemám žádného tak velkého oblíbence.
Co patří mezi Tvé záliby? Jaké je Tvé povolání?
Mám rád obecně jakýkoliv sport a pohyb, mimo fotbal hlavně cyklistiku a taky folklorní tanec. Občas si ale užiju nic nedělání a gaučing. Mé povolání je zdravotní laborant a pracuju v Baťově nemocnici ve Zlíně.
Kdo Tě nejvíce ve fotbalu podporuje?
Nejvíce je to samozřejmě má rodina. Musím ale také vyzdvihnout skvělou partu v kabině, bez které by to nešlo.