Už jsi čtvrtým vítězem z Chlumčan. To se tam líhnou tak dobří fotbalisté? Nebo čím to je?
Myslím si, že je to i tím, že kluci v kabině hlasují jako diví. Tenhle souboj byl opravdu těsný, a to se projevilo i na počtu emailu spoluhráče Lukyho Tomáška, který si jich založil 6 (smích). Další a více podstatný důvod je samozřejmě to, že v Chlumčanech je opravdu skvělá líheň na fotbalisty.
Jak bys zhodnotil váš výkon proti klatovskému béčku, které jste porazili 6:0?
Náš výkon bych hodnotil velmi slušně. V defenzivě jsme byli velmi organizovaní a soupeř neměl v podstatě ani jednu střelu. My jsme naopak ukázali skvělou efektivitu a potrestali každou jejich chybu.
Kdo tě přivedl k fotbalu a v kolika letech?
K fotbalu mi přivedla moje mamka a fotbal jsem začal hrát ve 4 letech.
Jakého největšího úspěchu jsi ve svém fotbalovém životě dosáhl? Nebo na co jsi nejvíc pyšný?
V 5. třídě jsem vyhrál McDonald cup, v 9. třídě celorepublikový turnaj v minikopané, ale na co jsem nejvíce pyšný je výhra PROLOV CUPU v Klatovech.
Máš nebo jsi míval nějaký fotbalový vzor?
Když jsem byl malý, tak jsem měl jako vzor Frank Lamparda. Teď už vzor nemám, spíše jen oblíbené fotbalisty.
Jak bys popsal svůj herní styl a jaké jsou tvé přednosti a slabiny?
Můj herní styl zakládám na své rychlosti a čtení hry. Nemám problém s tvrdší hrou, ale nejsem zase vášnivý sběratel žlutých, nebo červených karet jako spoluhráč Michal Vojaček (smích). Moje přednost je rozhodně nezvyklá rychlost na stopera a již zmiňované čtení hry. Slabinu bych viděl v tom, že udělám občas školáckou chybu v rozehrávce.
Dal sis někdy vlastňáka?
Ano, dal. Když jsem hrál ve Vejprnicích, tak jsem svojí skvělou patičkou udělal z průměrný střely soupeře protihráčův životní gól.
Koukal jsem, že hraješ se sedmičkou na zádech. To je na stopera docela neobvyklé číslo, proč ho nosíš?
7 je moje šťastné číslo. Taky mi chvíli trvalo, než jsem si ho v kabině vysloužil.
Jakému profesionálnímu hráči se podle tebe nebo tvých spoluhráčů nejvíce podobáš?
Spoluhráč Oliver Kastelic napsal na Instagram k fotce, kde jsem s ním i já ,,První s chlumčanským Johnem Terrym". tak bych asi u toho zůstal (smích).
Hrál jsi někdy fotbal s alkoholem v krvi?
Párkrát jsem měl to dočinění. Hrál jsem dokonce zápas po mém maturitním plese, ale z toho zápasu si moc nepamatuji.
Máte v týmu nějakého alkoholika?
Lepší otázka by spíše byla, jestli v týmu nějakého alkoholika nemáme, takhle bych totiž tady musel napsat 90 % týmu.
S jakou nejtrapnější výmluvou ses ve fotbale setkal?
V žácích přišel můj bývalý spoluhráč za trenérem s tím, že nemůže o víkendu na zápas, protože musí na kamarádky oslavu narozenin.
Ptal jsem se na tebe Olivera Kastelice a on mi poradil, že se tě mám zeptat na kurty po zápase. Víc mi k tomu ale neřekl. Vysvětlíš mi, o co jde?
Kurty je taková sranda se spoluhráčem Lukášem Nohavou. Po tréninku si dáme míč na vápno a snažíme se překopnout tenisové kurty. Pokud kurty překopneme, tak si míč vyzvedneme před kabinou, a pokud ne, tak musíme přelézt plot a vlézt na kurty pro míč. Mně se samozřejmě vždycky povedlo kurty překopnout, ale Nohavič s tím má občas problémy (smích).
Máš před zápasem nějaký rituál?
Ano, jeden malý rituál mám. Těsně před nástupem na hřiště si jdu odskočit na malou.