Z vysoké výhry proti Olešné mám špatné spaní, protože tu bydlím, říká s úsměvem Martin Somol

To je asi často se opakující odpověď, takže ani já nebudu originální. Nominaci jsem opravdu nečekal, obzvláště ne za tento zápas. Navíc jsem se o samotné nominaci dozvěděl až ve čtvrtek na tréninku od kluků, kdy bylo hlasování již uzavřené, ale kluci o něm věděli zjevně dříve a zajistili mi hlasy.

V dospělém fotbalem pravděpodobně ano. Je možné, že vyšší vítězství jsem pravděpodobně zažil v žákovských letech nebo v přípravce, ale to si stejně již nepamatuji. Bohužel já z toho teď mám špatné spaní, protože na Olešné bydlím (smích).

Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Za mě samotného je to tak 50/50. Vyšší soutěž primárně vyžaduje pravidelné tréninky a účast většiny týmu.

To souvisí s předchozí odpovědí. Ano, ale musí se pravidelně trénovat a zde se to může lámat. Sami, v obdobném složení týmu, jsme si to již vyzkoušeli a I.B třídu si zahráli.

Dle mého se pokračuje v již nastoleném trendu z předešlých sezón. Spíše spojením s Mutějovicemi (dnes Hředle „B“) přibyla možnost trénovat na hřišti / v areálu v Mutějovicích, což jsme využili již v době rekonstrukce našich domovských kabin a zázemí, a i v době zhoršených klimatických podmínek. Dále díky tomuto „spojení“ se vrátil náš bývalý spoluhráč Václav Holý, dnes právě asistent trenéra Jana Sklenáře, který do mužstva a do tréninků přinesl svůj typický aspekt.

Za mě osobně tedy Tatran B v jejich domácím prostředí na Šamotce.

Jeden tajný tip mám - FK Hředle (smích).

Začínal jsem v lese na Šamotce, za barákem v přípravce (minikopané). Tehdy minimálně polovina týmu byla tvořena jen Šamoťáky ze sídliště pod Tatranem. Následně, v žákovských letech, jsem se přesunul na SK Rakovník, kde jsme tehdy hráli žákovskou ligu. Zde jsem dokonce dělal kapitána a setrval až do starších žáků. V rámci dorostu jsem se už vrátil zase na Tatran. Zde jsme hráli dorosteneckou divizi, poté za dorost „B“ krajskou soutěž. V rámci dospělého fotbalu jsem pak zavítal poprvé za Karlovarku do Mutějovic, kde se hráli také krajské soutěže. A následně, kdy David Svoboda z Tatranu, založil „B“ mužstvo dospělých, jsem se podruhé vrátil na Tatran. Zde jsme vykopali z IV. třídy okresní přebor. V té době jsem vlastně poprvé zavítal do Hředel - ještě jako host. No, a následně mě kamarád zlákal podruhé za Karlovarku, do Hředel, které v té době již hrály okresní přebor, kde válčím dodnes. Před sezónou jsem s nimi odjel na zimní soustředění, kde jsem tedy asi prošel jejich fyzickými testy, protože mi následně hodili laso a vyjednal se přestup (v té době asi ještě hostování) z Tatranu.

Určitě převládají ty pozitivní zážitky a vzpomínky, ať z mládežnických let, kdy jsme se s SK Rakovník (v mladších žácích) podívali na zahraniční turnaj do Německa, kdy mi rodiče vlastně koupili moje první kožené kopačky, abych na Západě neudělal ostudu. Nebo z dorosteneckého věku, kdy jsme za Tatran „B“ jezdili pravidelně po (často tedy i před) zápasech slavit na diskotéku do Čisté. Naopak ty negativní zážitky jsou většinou spojeny s těžšími úrazy, které si pak vyžádaly operace a rekonvalescence a byl jsem bez fotbalu na několik měsíců.

Momentálně už jen rodina, děti a ideálně společné zážitky spojené s výlety, trochou toho sportování, třeba na kole apod.

Nemám žádný vyhraněný tým, který bych preferoval nebo mu vysloveně fandil. Jsem spíše nestranný nebo fandím outsiderovi. Pokud by ses mě ptal, jestli jsem Slávista nebo Sparťan, tak bych odpověděl, že více asi Sparťan, byť více hypoték jsem udělal přímo Slávistům.

V každé fázi svého fotbalového života, zejména v mládí, jsem měl nějaký fotbalový vzor a vždy to byl někdo z blízkého okolí, např. spoluhráč z týmu či z vyšší věkové kategorie apod. A ta osoba mi byla vzorem tím, jak přistupovala k přípravě (např. rozcvička), tréninkům, zápasům a v neposlední řadě i dění okolo fotbalu. Možná, že je na čase, abych byl také tím vzorem konečně i já.