Bez obětavých lidí, kteří dýchají pro klub, bychom zde nikdy nemohli dělat fotbal na takové úrovni! Říká historicky nejstarší střelec branky v historii KPM v Jihočeském kraji, pan Jaroslav Voříšek

V 11. kole KP tak trošku všem vypálil rybník zřídka hrající trenér Oseka Jaroslav Voříšek a věříme, že po zásluze se stal hvězdou tohoto kola.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Zeptám se bez obalu. Jaké to je, vyhrát z pozice trenéra, který se v hráčské nouzi zapojil do sestavy, hráče kola?
Svým známým, kteří mi gratulují, říkám s nadsázkou, jsem příkladem toho, že KP dnes může hrát každý.
Tentokrát je ale nutné tuto anketu brát s mírnou nadsázkou. Do sestavy kola se dostal trofejní kousek a Vaši svěřenci ho s gustem ulovili. Z dobře informovaných zdrojů vím, že to budete mít hodně drahé, ale výsledná částka v tuto chvíli nehraje roli. Zeptám se na něco jiného. Přeci jen máte v rukách určitou moc, neuvažoval jste v rámci protislužby o nějakých zostřených trénincích?
Samozřejmě si všech hlasů převážně svých svěřenců a samotné výhry vážím. Vím, že jsem v tomto případě určitým unikátem. Považuji výhru za jakousi recesi, na druhé straně, kdo v mém věku dal favorizovanému Olešníku gól? Nějaké pivo mi to stát bude, ale nechám to na dokopnou. Co se týče ostřejších tréninků, tak ne – moc bych je před důležitými podzimními zápasy zatavil.
Vzpomínáte si, kdy naposledy jste dal v mistrovském utkání gól? A na druhou stranu, je nějaký okamžik, kdy se Vám vyloženě něco nepovedlo?
Ale ano, vzpomínám. V minulých dvou třech ročnících jsem občas vypomohl našemu B-týmu v B třídě a mám tam dokonce asi tři gólové zářezy. Nepovedených věcí je spousta, ale na ty je třeba rychle zapomenout.
Máte Vy osobně nějaký cíl či metu, čeho byste chtěl ještě dosáhnout? Anebo jste spokojen se současným stavem, kdy potrénujete a zahrajete si s prima partou, pak pivko po zápase a spokojeně domů?
Každý by měl úměrně svému věku se snažit posouvat své hranice, ale za předpokladu, že je zdravý. Zahraji si někdy při tréninku, pokud zbývá čas, jdu se starými pány Blatné nebo Kasejovic. No a pivko po zápase beru jako lék.
Nemohu se nezeptat na Vaši dosavadní fotbalovou dráhu. Vybavíte si nějaký okamžik, kdy jste věděl, že budete hrát fotbal anebo to byl díky vlivu Vašeho okolí přirozený proces?
K fotbalu mi přivedl otec, když mi asi v deseti letech přihlásil do tehdejší Škody Plzeň, takže jsem odchovancem současné Viktorky. V době studií na FTVS jsem v devatenácti nakoukl do druhé ligy týmu Xaverov Praha, kde jsem od bývalých ligistů Dušana Herdy, Pavla Kloučka a dalších dostal ohromnou školu. V letech 89 – 91 jsem hrál v Baníku Příbram v ČFL. Velice rád vzpomínám na sedm let strávených v divizních Svéradicích, vesničce fotbalu zaslíbené. Pak jsem už po třicítce prostřídal několik týmů KP a začal pomalu trénovat. Taková větší premiéra byla jako hrající trenér Blatné a pak různě Písek, Katovice, Strakonice, Sušice a několik let tady v Oseku.
Hráče kola relativně často vyhrává někdo z Oseku. Dost možná to bude tím, že kluci jsou na našich stránkách aktivní a navzájem se podporují, což svědčí o dobré soudržnosti týmu. Dokážete posoudit, nakolik je důležitý týmový duch oproti například individuálním dovednostem hráčů?
Už jsem někde řekl, že v každém týmu jsou tahouni, střelci, dělníci, tvůrci, a každý má své místo a roli. Vše musí šlapat jako dobře namazaný stroj. Je těžké toho docílit a je to sen každého trenéra. Naši ukázali, že mají srdce a že za to umí vzít nejen mimo hřiště, ale i na něm. Týmový duch a individuální dovednosti musí jít ruku v ruce.
Vrátím se ještě k poslednímu utkání s Olešníkem. Vy jste asi podali výkon na hranici svých možností. Pro hosty to muselo být těžké utkání, protože proti favoritovi se chce každý vytáhnout. Nemyslíte, že právě ten fakt, že jste byli v improvizované sestavě a že se vám moc nevěřilo, pomohl k tomu, že jste se ještě více semkli a bojovali jeden za druhého?
Olešník má skvělý vyzrálý tým. Dost možná došlo z jejich strany k podcenění, zvlášť když mne viděli v sestavě. To ale nesnižuje náš asi nejlepší letošní výkon. S vidinou, že musí naši hráči utáhnout i mě, k tomu přistoupili s vekou zodpovědností.
Závěr zápasu byl poněkud nervózní, hosté cítili křivdu za neuznané branky, ale i takové emoce fotbal přináší. Doufám, že zápas nijak nenarušil vzájemné vztahy obou týmů? Byly pak ještě nějaké dozvuky k tomu zápasu, nebo konečným hvizdem vše skončilo a soustředíte se na další kolo?
Nervózní závěr? Já mám taková utkání rád, patří k tomu i emoce, góly, radost i zklamání. Fotbal se přece hraje i pro diváky a ti si to tentokrát užili. Ale D. Lafata a spol. jsou za námi a my musíme poladit náš výkon na Rudolfov.
V současné chvíli střídáte slabší chvilky s těmi silnějšími. Vaší prací je samozřejmě formu stabilizovat. V čem vidíte příčiny této nevyrovnanosti vašich výkonů?
Nevyrovnanost - tak to je na dlouhé rozbory. Odpovím stručně. Je to otázka užšího kádru, pracovní vytíženosti, studia a zaměstnání v Praze, Plzni, Č. B., s tím související nedostatek tréninku. Jedno je jisté – pouze z podstaty se dlouho žít nedá.
Jste tradičním a stabilním účastníkem KP mužů. Jak se to vlastně přihodí, že na tak malé obci jste schopni poskládat tak kvalitní mužstvo? Možná by to mohla být otázka na každého druhého trenéra v KP, ale je to zajímavé, nemyslíte?
Kvalita mužstva – většina hráčů prošla mládežnickým fotbalem ve Strakonicích a Písku. Někteří mají divizní zkušenosti, jiní talent od přírody. Přidejte k tomu práci obětavých lidí od předsedkyně, maséra a trávníkáře (rodina Hochova) a dalších, kteří všemožně pomáhají. A když i já jako trenér přidám troškou do mlýna, panuje dobrá nálada, všestranná spokojenost a dostaví se i výsledky.
Když se podíváte na aktuální tabulku, je pro Vás postavení některého z mužstev hodně překvapivé?
Popředí tabulky odráží skutečnou kvalitu týmů. Možná někoho překvapí Protivín, ale podle mého názoru tam patří zaslouženě.
V příštím kole hostíte Rudolfov. Asi budete muset přijmout roli favorita, ale rozhodně vás nečeká lehký zápas. Co bude podle Vás tím pověstným jazýčkem na vahách, který rozhodne o osudu utkání?
Pokud nepotvrdíme body s Rudolfovem, tak výborný výsledek s Olešníkem jakoby nebyl. Důležité bude, jak si poradíme s útočnou silou a zkušeností hráčů jakými jsou Pouzar, Hrbáč a Šindelář.
Jako poslední vždy pokládám otázku, jakým způsobem namotivovat děti, aby si vybraly právě fotbal. Když už tu mám trenéra, doslova se nabízí otázka na motivaci pro trénování. Tedy, proč by se měli hráči na sklonku kariéry věnovat nadále trénování? Takřka v každém zápase nervy, často by člověk na ten trávník vletěl a udělal to lépe apod. Co Vám osobně trénování přináší?
Opět široká odpověď na otázku – mám profi licenci a jsem učitelem TV. Vím, že děti dnes mají širokou škálu možností zábavy a vyžití. Všichni, ať trenéři, hráči, učitelé, rodiče bychom děti měli vést se sportování v jakékoli podobě. Prohlubovat radost z pohybu, výhry a jako v životě umět přijmout i porážku. Rád bych, aby i u malých klubů pracovali s mládeží odborníci, ale vím, že je to těžké. Jsou to často nervy. Ale když pak v kabině po výhře si zakřičíte, kdo je nejlepší – Osek!! K tomu není co dodat!

Autor: Karel Korec

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.