Sleduj fotbalunas.cz
Přihlásit - Staň se součástí komunity
HVĚZDY V PRALESE: Václav Kadlec vládne krajskému přeboru, přidal další čtyři góly
NEJ VÍKENDU: Deset žlutých a čtyři červené karty? I takové zápasy jsou!
TOP FOTKY TÝDNE: Ruka šmátralka

Ani Olešník není neporazitelný a my pracujeme stále dál s pokorou. Říká hráč 7. kola přeboru, srdcem "Dynamák" - David Tomášek

26.09.2019 22:10 Karel Korec

Hráčem kola byl po přetahované se svým kolegou M. Grobárem zvolen David Tomášek z Olešníka. Kluci jsou v laufu, a tak je skoro až s podivem, že toto ocenění vyhrál někdo z tohoto týmu až v 7. kole. Nicméně vzhledem k výkonům, které tento mančaft předvádí, můžeme takřka s jistotou očekávat, že toto rozhodně není poslední rozhovor se zástupcem tohoto klubu.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Davide, úvodem asi tak už trošku obligátní dotaz, ale nelze se mu nevyhnout. Přibližte nám prosím Vaši dosavadní fotbalovou kariéru.
S fotbalem jsem začínal v šesti letech v mém rodném městě Borovany. Zde jsem působil do svých jedenácti let. Následně jsem přestoupil do SK Dynamo České Budějovice. V tomto klubu jsem prožil snad všechno, co fotbalista může prožít. Dostal jsem se do reprezentace, kde jsem odehrál pár zápasů v kategoriích U16, U17 a U18. Měl jsem to štěstí, že jsem nakoukl i do A týmu, což považuji za svůj největší úspěch a nejkrásnější zážitek ve fotbalové kariéře. V Dynamu jsem až na roční pauzu, kdy jsem si odskočil zkusit 3. ligu do Čížové, působil až do letošního léta.
Často se v rozhovorech ptám po motivaci hrát právě fotbal. Někdo z fotbalové rodiny pochází, jiný má nějaký fotbalový idol, kvůli kterému tento sport provozuje. Zeptám se naopak, je něco, co Vám na fotbale hodně vadí?
Na fotbale není asi nic, co by mi vyloženě vadilo. Jen nemám rád hráče, kteří si hrají na „drsňáky“. Jsou tvrdí, rozdávají lokty, jsou zákeřní, ale sami neumí takové zákroky přijmout. Podle mě, když rozdávám, musím umět i přijmout.
Máte za sebou úspěšný víkend. První gól za Olešník, hned na to jste zvolen hráčem kola. Jak se Vám hraje v takto zkušeném týmu?
Na to se nedá říct nic jiného, než skvěle (smích)!! Olešník má na krajský přebor nadstandartní tým. Jména jako David Lafata, Sláva Rožboud, Kuba Kalášek nebo například ostřílený kanonýr Lukáš Dudek, to jsou jména, která musí u soupeřů vyvolat respekt. Je tady skvělá parta, všichni se snaží hrát, aby z toho měli radost, a to si myslím, že je důvod, proč je Olešník úspěšný.
Život není jen o fotbale. Máte ještě nějakého velkého koníčka nebo provozujete ještě nějaký jiný sport?
U mě je život z většiny jen o fotbale (smích). A to z toho důvodu, že pracuju v Dynamu u mládeže se Slávou Rožboudem, kde dělám asistenta u kategorie U16 a také u A týmu jako druhý masér. Ale svůj volný čas nejraději trávím s přítelkyní, rodinou a svými přáteli. Rád si taky občas doma zahraju Xbox, nejraději FIFU (smích).
Na této úrovni se hraje, jak se říká, za pivo a párek. Máte Vy nějaké vyšší osobní ambice, nebo si chcete ten fotbal s partou kluků prostě jen užívat?
Moje ambice jsou takové, abych hrál fotbal, co nejdéle to půjde. Fotbal na nejvyšší úrovni jsem si už zkusil, ale bohužel jsem na to neměl. Ale jsem rád, že jsem si to uvědomil včas a neztrácel zbytečně čas s tím, že bych si hrál na něco, na co nemám. Tak jsem se vrhnul na studium a naplno se začal věnovat práci, která se stala i mým koníčkem.
Ptám se proto, že jste hrál i vyšší soutěže. Jak je vlastně těžké se tam dostat a Vás osobně by to ještě nelákalo?
Mě už by to asi nelákalo, hrál jsem jak divizi, tak i ČFL. Jsou to sice ještě stálé amatérské soutěže, ale musíte trénovat alespoň 4x týdně, jezdíte na zápasy po celých Čechách jako profíci. Není to vůbec jednoduché a s mojí prací by se to skloubit prostě už nedalo.
Ve fotbale jste již něco zažil. Podělte se s námi o nějakou kuriózní situaci, která se buď přihodila přímo Vám, nebo nějakému Vašemu spoluhráči či soupeři.
Nikdy nezapomenu na zápas v mladším dorostu U16, kdy jsme s Dynamem hráli proti Teplicím. Tehdy nám chytal Tomáš Hřebejk, který teď působí v Čimelicích. Vedli jsme 1:0 a gól na 1:1 jsme dostali přes celé hřiště z výkopu od brankáře, jehož jméno taky nikdy nezapomenu! Jmenoval se Lee Yu Hyep. Tenkrát se ten zápas natáčel a někdo z Teplic ten gól poslal do televize Nova a byl vyhlášen „jako borec na konec“. To bylo poprvé a zřejmě i naposledy kdy jsem byl v televizi (smích).
Olešník je, zdá se, v současné formě takřka neporazitelný. Je těžké hledat motivaci pro poctivý trénink popřípadě 100% nasazení v zápase?
Nikdo není neporazitelný a my pracujeme stále dál s pokorou a chceme každý zápas vyhrávat. Není v týmu nikdo, komu by to bylo jedno, kdyby se prohrálo.
Vy osobně, jaký herní styl vyznáváte? Od obránce se očekává neústupnost v soubojích a zároveň konstruktivní rozehrávka a podpora útoku. Co je Vám z toho nejvíce vlastní a nechtěl byste si vyzkoušet jiný post?
Já mám od každého něco (smích). Ne, já si myslím, že moji největší předností je hra hlavou a neústupnost v soubojích. Jiný post bych zkusit nechtěl, já bráním rád a útočení není moje silná stránka. V obraně jsem spokojený.
Fotbal je hodně o emocích. Hráči i sudí si v zápasech ledaco od diváků vyslechnou a i soupeři mezi sebou rozhodně nemluví spisovnou češtinou. Vnímáte Vy to nějak? Dokáže Vás nějaká poznámka vytočit? Nebo to berete jako běžnou součást hry a moc to nevnímáte?
Kdo mě zná, ví dobře, že já jsem hodně impulzivní a nesnáším prohrávat. Vím, že někdy mluvím dost, ale já to mám rád a dostane mě to do zápasu. Nemám rád, když je na hřišti ticho. Ale někdy se nechám unést a začnu komentovat rozhodčího, a to bych neměl. V tomhle mě hodně cepoval trenér Skála v Dynamu, že nemám komentovat rozhodčího a musím uznat, ač nerad, že měl pravdu.
A teď zásadní otázka. Slavia nebo Sparta (můžete odpovědět zcela popravdě, David to určitě číst nebude)? A co říkáte derby?
Já jsem hlavně Dynamák! Ale z pražských S mám raději Spartu. Derby jsem neviděl, protože jsme hráli v Dražicích. Ale co jsem viděl sestřihy, Slávie jasně ukázala, proč je v současnosti nejlepším týmem u nás. Hraje v neskutečném tempu, hráči si věří a nebojí se hrát. Musím sportovně uznat, že dívat se na ně, jak hráli s Interem, byla nádhera.
Nemohu se nezeptat na persony, se kterými v týmu hrajete. Takoví hráči jsou určitě zpestřením soutěže. Co Vy osobně na nich nejvíce obdivujete? A jen tak mezi námi, existuje něco, co Vám na nich vadí?
Já osobně nejvíc obdivuji Míru Grobára, protože to, co dokáže při zápase naběhat a odpracovat, je neskutečný!! Podle mě je jeho největší slabinou to, že nemá chybu. Když je to tedy jen mezi námi. Vadí mi na nich, že vůbec neodpočívají. Pořád na sobě makaj a nevěnují se regeneraci.
Děti dnes mají na výběr z mnoha sportů, nicméně na malé obci je, myslím, fotbal stále sportem číslo jedna. Přesto je obtížné děti k pohybu přimět. Máte nějaký vzkaz pro ně a popřípadě pro jejich rodiče, proč by děti měly opustit pohodlí gaučů? Co jim dá sport navíc oproti hraní her, krom zdravotního hlediska?
Chtěl bych jim jen říct, že jim to dá velikou školu do života, naučí je to respektu a zodpovědnosti. Ale hlavně si tam najdou kamarády na celý život, jako to dal fotbal mě.
Autor: Karel Korec

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.