Vyhrát tuto anketu je pro mne čest, ale zároveň to znamená povinnost přispět do klubové poklady, směje se Lukáš Němeček, hráč 7. kola.

Tak bavit fotbalem se snažím, i když to někdy úplně tak nejde, ale zase není to tak, že bych to hrál jen tak pro radost. Po postupu do krajského přeboru jsem si dal cíl ten nejvyšší, a to ho s Juniorem vyhrát.

Mé fotbalové začátky si úplně tak nepamatuji, ale co tak vím od taťky, tak mne vzal na hokejový trénink a poté na fotbalový a já mu už jako šestiletý řekl, že chci hrát fotbal. Poté byly doby, kdy jsem ho zase prosil, jestli bych na trénink jít nemusel a místo toho jít s kamarády ven. Až později mi došlo, že musím chtít sám. Taťka se strejdou celou dobu hráli fotbal, děda trénoval, takže jsem tu lásku k fotbalu asi zdědil po nich. Neměl jsem nějaký vzor, ke kterému bych vzhlížel.

Sám svůj herní projev asi neumím charakterizovat, to bych nechal na jiných. Vyhovuje mi, když mám balón na noze, nebo když je v soupeřově bráně. Dobře se mi hraje, pokud soupeř hraje v rozestavení 3-5-2, což jestli se nepletu, hrála právě i Třeboň. Není věc, kterou na hřišti vyloženě nesnáším. Nicméně mezi mé neoblíbené herní činnosti patří například bránění rohů a obecně standardních situací.

V dorosteneckém věku jsem trénoval i 5x týdně, tady trénujeme 3x, takže toho prostoru na osobní život je více. Myslím, že se to zvládat dá. Asi jsem neměl nějakou dobu, kdybych si řekl, že toho mám dost a chtěl přestat nebo ubrat na trénincích. Byl jsem na škole v Plzni, kde jsem celý týden netrénoval. Pak jsem přijel v pátek na zápas, a to pro mě bylo horší. Prostě to nešlo, trápil jsem se a nebyl jsem se sebou spokojený.

Mé fotbalové krůčky začínaly v Oseku, kde jsem hrál rok. Poté jsme se přestěhovali a dva roky hrál fotbal v Kovářově. Poté jsme se vrátili zpět a já až do dorostu působil v Oseku. V 16 letech jsem šel na hostování do Písku, kde jsem i studoval a po roce se to změnilo v přestup. V Písku jsem prošel všechny dorostenecké kategorie. Ke konci sezóny v kategorii U-19 se mnou začaly jednat Strakonice, které mne poté koupily. Nemůžu říci, že bych se v nějakém klubu cítil lépe než v tom druhém. Ve všech klubech jsem se cítil a cítím skvěle. Vždy je pro mě speciální hrát proti klubu, kterým jsem prošel.

Tím okamžikem je moment, kdy jsem byl na střídačce v 3. lize, a proto se můžu vyhledat v aplikaci Livesport . Jinak jsem nebyl fotbalista, který sbíral individuální ocenění, a tak nejraději vzpomínám na týmové výhry.

Už když jsme nastupovali na hřiště, tak Tomáš Kostka se nás zeptal, jestli to taky cítíme, že dneska vyhrajeme. Soupeř nebyl vůbec lehký, měl svojí kvalitu a v předešlých kolech hrál dobrý fotbal. My jsme ale věřili, že dneska to zlomíme a vyhrajeme. První poločas jsme nastoupili sebevědomě a hráli se soupeřem vyrovnaný fotbal. Myslím, že druhou půli jsme odehráli ještě lépe, což jsme potvrdili i prvním gólem. Od naší hry jsme neustupovali, a tak přicházely další šance, které jsme bohužel neproměňovali, a soupeř nás za to potrestal vyrovnávacím gólem. Ale nakonec se nám přeci jen podařilo vsítit druhou branku a získat důležité body.

To určitě ne, musíme zůstat nohama na zemi. V Protivíně nás čeká hodně těžké utkání. Mají nového trenéra a fotbal, kterým se prezentují, jim přináší úspěch. My tam nemůžeme přijet s tím, že budeme jen bránit. Věřím, že se na ně dostatečně připravíme a v Protivíně uspějeme.

Nechci tu psát nějaké konkrétní pořadí, kterého chceme dosáhnout. Myslím si, že v našich silách je se odlepit od spodu a vyhnout se tak záchranářským bojům. Pro nás, jako nováčka a mladé mužstvo, je cílem získávat zkušenosti a hrát pěkný fotbal. Myslím se, že bychom se mohli pohybovat kolem středu tabulky.

Nepříjemný pro mne byl hned v prvním kole Lom, který hrál hodně ofenzivní fotbal a byl dost efektivní ve vápně. Ostatní týmy, proti kterým jsem nastoupil, mi až tak nepříjemné nepřišly. Jelikož nastupuji v základní sestavě v krajském přeboru prvním rokem, nemám s ostatními týmy skoro žádné zkušenosti. Netěším se na Honzu Sigmunda, se kterým jsem odehrál 4 roky v Písku a vím, jak je dobrým hráčem.

Jo tak kluci hned jak to viděli, tak říkali, že to mám za litr. Vypadá to, že i za toto u nás máme pokutu.

Naprosto s ním souhlasím, sám bych to neřekl jinak. Fotbal hraji 6 let a až jednou budu mít děti, tak první sport, ke kterému je budu chtít přivést, bude právě fotbal. Je to jen na nich, jestli je to bude bavit. Ale pokud ano, tak budu šťastný a budu vědět, že mé děti neudělaly chybu. Fotbal mi dal spoustu kamarádů, naučil mne soutěživosti a touhu dosáhnout úspěchu ve všem, co dělám. Ať už ve světě fotbalu, či mimo něj.