Mnozí z nás předvedli dost možná lepší výkony v kořalce než v sezóně na hřišti, říká hráč kola Jiří Novák

Děkuji. Vzhledem k tomu, že to byl poslední zápas sezóny a už nám de facto o nic nešlo, tak jsme si ho chtěli především užít. Nechtěli jsme jet takovou dálku předvést nějakou holomajznu, jak bývalo na jaře našim zvykem. Navíc hřiště v Halámkách patří k těm lepším v přeboru, takže jsme se těšili. Po zápase jsme měli dokopnou a kdybychom prohráli, tak by nám to pivo nechutnalo. Proto jsme jeli poslední kolo s jednoznačným cílem vyhrát.

Abych pravdu řekl, tak jarní část sezóny jsem se s formou moc nepotkal. Občas mi ten míč až překážel. Venkovní zápasy se mi ale daří více, nejsem v nich pod tlakem našich velice náročných fanoušků.

Až do třetice, kdy mě moji spoluhráči vybídli k úniku, jsem svojí další šanci již nezazdil a poslal jsem to po noze k tyči. Byla to celkem lehká situace, které většinou mám, díky přihrávkám mých spoluhráčů. Kdybych dal všechny tutovky co mám, tak bych dal 100 gólů za sezónu.

V Halámkách byla až komorní atmosféra s minimem fanoušků, navíc úplně bez emocí. Počasí nebylo úplně optimální, dusno že z člověka lilo i na střídačce. Za stavu 3:0 už se asi každý viděl na dokopné a otěže převzal domácí celek. Díky našemu skvělému brankáři a neproměňování i těch nejvyloženějších šancí domácích, jsme nakonec zápas dovedli do vítězného konce. Ale druhý poločas byl z naší strany opravdu špatný.

Umístění určitě dobrý, na to že bylo dost hráčů zraněných a spousta kluků hrála každý víkend dva zápasy. Únava se na jarních výkonech jistě promítla. Všechna čest našim 40+ mladíkům (Zamazal, Pátek, Lovětínský), kteří takovou porci zápasů zvládli a šli svým přístupem mladším hráčům příkladem.

Klasicky, všem kdo přišli se to povedlo. Mnozí z nás předvedli dost možná lepší výkony v kořalce než v sezóně na hřišti.

Přál bych si samozřejmě hodně úspěchů a fotbalové radosti, kterou jsem poslední dobou postrádal. Na podzim přestupuju spolu s mým bratrem do jednoho, zatím (smích), nepříliš úspěšného rakouského celku, kam se těším. Poznám zase něco nového, od dorostu totiž hraju za Peč, kam se po zahraniční zkušenosti chci určitě jednou vrátit. Za jak dlouho to bude si netroufám tvrdit, třeba to bude brzy. Myslím, že tato změna pomůže jak mě, tak našim fanouškům, kteří si třeba uvědomí, že jsem toho pro místní fotbal neudělal málo a nárok na změnu už mám. Fotbal hraju pro radost, jak svou, tak přihlížejících, ale ta radost se v Peči tak nějak vytrácí. Je jiný, když na mě pokřikují fanoušci třeba Strmilova, to člověka naopak motivuje, ale poslouchat věčně kritiku v okresní soutěži, že jsem místo třech mohl dat pět gólů je zvláštní. Proto tu soutěž hraju, protože nemám ligový kvality. Samozřejmě máme i dobré fanoušky, kteří fandí i když se nedaří, ale těch se mi zdá je poslední dobou jak šafránu. Těmto ovšem moc děkuju že nás podporují a zároveň se jim chci omluvit, že Peč opouštím.

Asi nepřekvapí, když budu jmenovat svého bráchu. Jednak je Jozevec skvělej fotbalista, který mě zásobuje gólovýma nahrávkama a díky němu jsem vlastně začal hrát fotbal. Byl to pro mě takovej vzor už tehdá, když jsme měli na zahradě branku mezi dvěma jabloněma, kdy on byl Zidane a ja Barthez. Logicky jsem jako mladší musel pokaždý chytat a on na mě kvéroval. Tak jsem se mu snažil vyrovnat a díky tomu do tý meruny taky už umím jakžtakž kopnout.

Dřív jsme jezdili hrát malou kopanou do Jihlavy a měli tréninky, kam nás chodilo víc lidi než pět jako na jaře, tak byla příprava na zápasy, myslím si, celkem kvalitní. Bohužel poslední půl rok je to bída, takže jediné, co pro to dělám je, že se den před zápasem nevožeru jak ruskej mužik.

Těším se na každý zápas, docela jsem si oblíbil Plavsko, jsou tam normální kluci co do fotbalu nedávají zbytečně moc agrese. Na úrovni kterou hrajeme nemá cenu zápasy zbytečně hrotit, pak jsou z toho zbytečná zranění, či zlámané kosti. Také Halamky mam rád, pan Samec mi vždycky udělá radost nějakým článkem, kde nás s bráchou vyzdvihuje do nebes a to mi hladí fotbalové ego.

V létě budu absolvovat přípravu v novém týmu, na což se docela těším. Doufám, že bude v Rakousku lepší tréninková morálka, než u nás na jaře a zlepším si fyzickou kondici, kterou ne a ne po podzimním zranění dohnat. Už mě nebaví být pořád zapomenutý v ofsajdu. A jinak mimo fotbal by mohla mé plány krásně mohla vystihnout písnička od Tří sester- Léto.